Prčice

A je to všechno v Prčicích...

„Víš co? Jdi do prčic!“

- Obecná výzva kohokoliv komukoliv v jakékoliv situaci

Historie

Prčice bývalo městečko ve středních Čechách. První písemná zmínka o Prčici pochází z roku 1184. Náleželať ona panu Vítkovi, od něhož odvozují svůj původ nejstarší české šlechtické rody Vítkovců. A protože onen Vítek byl zakladatelem fakt mocného rodu, musel být člověkem značně asertivním. Nebylo tudíž divu, že jej okolní pánové, zasaženi jeho asertivitou, houfně posílali do nejzazších částí traktu zažívacího. Pan Vítek si z toho houby dělal, a všem těm pánům na posměch nazval své sídlo právě tím slovem, označujícím místa výše zmíněná. Protože však byl Vítek onen mravů uhlazených, metamorfoval drsný název oné části těla do slova Prčice. Od těch dob se stal Vítkem z Prčice a utěšeně se rozvíjející městečko se hrdě ke svému jménu hlásilo.

Sloučení se Sedlecem

Své neodvislosti se těšilo až do osudného dne 6. září 1957, kdy byly Prčice podrobeny ouřednímu rozhodnutí, na jehož základě byl starobylý městys sloučen se sousedním městem, nazývaným Sedlec, do jednoho celku. Smyslem tohoto rozhodnutí měla být kultivace českého jazyka, kdy už vzájemné posílání se do prčic (Prčic) dosáhlo hromadného charakteru. Ouřední místa nabyla dojmu, že zrušením cílového místa bude vzájemné posílání se do prčic nahrazeno vzájemným posíláním se na kulturní podniky, brigády akce Z, či podobné, společensky prospěšné činnosti, nebo i v místa s takovýmito činnostmi spojená.

A že jako ten nově vzniklý celek se prostě bude jmenovat Sedlec.

I tato líbezná krajina je zachvácena nákazou žlutým morem

Jenomže tato úřední zvůle narazila na nečekaný odpor hrdých měštěnínů prčických. Oni přece nejsou nějaký Sedlec, ať si vašnostové ouředničtí ráčí uvšimnout předlouhé historie města i názvu jeho... a do prčic je Prčičtí neposlali jen proto, že je v Prčicích fakt nemuseli.

Starý Prdlec

Komise tedy, když se ukázala nezlomnost Prčických, začala hledat název nový, nejlépe složený ze jmen původních. Nabízelo se jméno Serčice, leč pojmenování toto nebylo přijato vlídně, zvláště občany sedlčskými. Zástupce strany druhé pak předsedovi komise navrhl jiné jméno složené, totiž Prdlec. A aby byla zohledněna starobylost obou spojovaných celků, výsledný název by mohl být Starý Prdlec.

Jenomže předseda komise, takový starší, zasloužilý, leč již malinko nedoslýchavý soudruh, se v tom všem nějak zamotal a nakonec nabyl, asi i ne neodůvodněného dojmu, že ten Starý Prdlec by se nějak mohl vztahovat na něj osobně. Přivedl se tím do stavu značně rozčiléného a v takto vzbuzeném svém jiném stavu pronesl několik slov natolik vulgárních, že jsou i dnes naprosto nenecytovatelná, a všechny poslal do Prčic. Měšťané obou dotčených obcí jeho vyjádření s potěšením vzali doslova a odjeli neprodleně domů.

Ovšem rozhodnutí ouřední jen tak nelze vzít zpět. Akorát na nějaký nový, inovativní název spojeného celku ouřad resignoval, protože předseda někdejší komise se své přezdívky Starý Prdlec už nikdy nezbavil, a nikomu dalšímu se nechtělo následovat jeho truchlivý osud. A tak, když obě města byla v onom roce 1957 skutečně sloučena, zapsána byla pod typicky ouřednickým názvem Sedlec-Prčice. Je tak i do budoucna zajištěno, že lidi i nadále budou mít k disposici místo, kam se navzájem posílat.

Družicové středisko ČRK

Prdlec v době svých počátků

Ani Prdlec nebyl zapomenut. Existuje totiž družicové středisko českých radiokomunikací, je umístěno právě mezi obcemi Sedlec - Prčice, takže se tomu říká... no jak jinak než "Prdlec". Je tam (nebo spíš byl) 2 x Intersputnik a 2 x Intelsat a ještě i termninál VSAT.

I zde zapracovalo nerozborné československo-sovětské přátelství

Pochod Praha-Prčice

Tak dlouho se lidi navzájem posílali do prčic, až z toho vznikl světoznámý Pochod Praha–Prčice. Rozhodně je to nejznámější tuzemský dálkový turistický organizovaný pochod. A právě posláním do prčic byl tento pochod počat. Na jeho založení v roce 1966 se tenkrát podíleli hlavní redaktor časopisu Turista Jiří Dvořák, pracovník ministerstva dopravy ing. Karel Kulle a sportovní propagátor Stanislav Rataj. Tito pánové, dlouho a marně hledající nějaký atraktivní cíl ve vzdálenosti kolem 70 kilometrů od Prahy (to aby aby se trasa dala ujít za denního světla), už byli u konce s inspirací, když coby deus ex machina zasáhla paní Běla Dvořáková, která těm třem, už totálně znaveným zakladatelům slavného pochodu, rázně řekla: „Jděte s tím už do prčic, je čas na oběd!“.

A bylo vymalováno.

Zdá se, že zakladatelé pochodu s tím udělali fakt velkou botu.