Horní Počaply
Horní Počaply, staročesky "Hohen Nachstorchen" je malebný městys nedaleko Mělníka a Štětí. Z bezpečnostních důvodů leží na opačném břehu než uvedené obce.
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Staročeský název obce je odvozován od čápů, kteří bydleli na komíně přilehlé chrchelné elektrárny. Čápi se sem pravidelně vraceli z teplých krajů, protože obsedantní potřeba Středočechů zapínat fény, vysavače, horkovzdušné fritézy, televize, příklepové vrtačky a mikrovlnné trouby jim dávala jistotu, že jim hnízdo nikdy nevystydne a jejich vejce budou tak akorát na hniličku. Zároveň tak měli přehled, kde co lítá a kde co skáče a podle pověstí přinášeli místním štěstí a čmelíky.
Po té nešťastné příhodě v průběhu 20. století, konkrétně 8. května 1945, se obec přejmenovala a najatí pisálci začali hromadně přepisovat archivy a historické knihy, aby se zbavili německého názvu. Přesně ve stylu tehdejší propagandy stvořili historku o odchytávání lodí na Labi a výběru poplatku za průplav. Název obce měl být odvozován od "čapati" ve smyslu "chytat". Aby pravdivost této bajky podpořili, postavili si ve městě radar a místí Městská policie vybírá poplatky za průjezd dodnes.
Části obce[editovat | editovat zdroj]
Obec se skládá ze čtyř částí. Jsou to tyto tři: Křivenice a samotná obec.
Křivenice je esovitě zahnutá zatáčka s několika domky a chalupami. Zajímavá je toliko tím, že v minulosti patřila k Liběchovu, který je na druhém břehu a který se ji rád zbavil, protože o Křiváky není obecně zájem. Aby se Křiváci vytáhli, pořídili si vlastní autobusovou zastávku, která slouží i jako místní klubovna zejména pro dospívající mládež.
Samotná obec obsahuje více chalup než Křivenice a vlastní i dva paneláky. Je tedy nepoměrně větší a luxusnější než Křivenice a bydlí tam více lidí. Tito lidé oceňují zejména geograficky výhodnou polohu, kdy při pohledu na jihovýchod spatříte komíny elektrárny a při pohledu na severozápad komíny papírny Štětí. V obci je kultura, protože je tam hospoda a kulturní dům, který zeje prázdnotou. Místní shopaholiky uspokojuje konzum a v sezóně i prodavači ovoce podél cesty do Sudet, tedy do civilizace.
Mezi Křivenicemi a samotnou obcí stojí sportovní areál, nemalé množství různých pochybných závodů na výrobu sádrokartonu, sádry, stavebnin a levných přepravek a zmiňovaná elektrárna. Elektrárna tvoří dominantu obce, protože je vyšší než místní kostel a je formálně pojmenovaná EMĚ - Elektrárna MĚlník, čímž se společně s Mělníkem, Liběchovem, Mlazicemi a Hořínem stala královským věnným městem. Je zasvěcena kněžně Emmě, ženě knížete Boleslava II. Pobožného, která si na Pšovce Léta Páně 1000 začala razit vlastní mince, když celá famílie přišla na buben. Hlavním důvodem rodinného bankrotu byla nadůroda obilí, dumpingové ceny konkurence a fakt, že její manža byl takový lidumil, že nechtěl ani obchodovat s křesťanskými otroky.
Krásu místa postupně obdivovaly další významné ženy - Kunhuta Uherská, žena Přemysla Otakara II. a Eliška Přemyslovna, které na něj hleděly shora z mělnického zámku. Kněžna Ludmila, manželka prvního doloženého knížete Bořivoje a babička knížete Václava na území elektrárny podle všecho sbírala klestí, léčivé byliny, čarovné bejlí a komáří štípance. Samotnou elektrárnu pak založil Karel IV. společně s okolními vinohrady, aby lidé měli astmatici co inhalovat, protože se Kryštof Kolumbus flákal a přivezl cigára z Kuby až o téměř pět set let později. Taktéž tehdejší žebřiňáky vydržely po umytí příliš dlouho čisté a to vypadalo, že nikdo nepracuje a všichni se flákají, což poškozovalo dobrou pověst Čechů v zahraničí a kazilo kšefty.
Dnes se v EMĚ primárně vyrábějí mraky, aby si prostý lid odpočinul od pražícího Slunce a smrdík, aby bylo na první počuch poznat, že továrna funguje. Sekundárním produktem spalování uhlí a nejnověji i komunálního bordelu je popílek, který se mísí se syntetickým dihydrogenmonoxidem, mačká a podobně a pak se z něj staví domy. Z popílku se též vyrábí škvára, která je praktickým oběživem mezi pražskou smetánkou[1]. Terciálním produktem je poté teplo, které se potrubní poštou posílá movitým zákazníkům do Prahy a jejího okolí. Odpadním produktem je mluno, které se vyváží i za hranice okresu buď v mlunočláncích nebo po drátech.
Elektrárna Mělník tvoří společně s papírnou Štětí a chemičkou Neratovice téměř dokonalou přímku, která ukazuje na severo-severo-severo-západ. Původně měla směřovat přímo na sever, aby mohlo komínové kombo těchto tří fabrik rovnoměrně obohacovat vzduch o stopové prvky po celé republice. Odchylka od kurzu je způsobena skutečností, že se severní magnetický pól se od středověku dost posunul a Středočeši jsou tak líní, že se za půl milénia neobtěžovali Spolanu přestěhovat více na západ, aby to lícovalo. S postupným přesunem EMĚ se sice počítalo, ale dopadlo to jako vždycky. V porovnání s Tlemelínem, který má čtyři chladící věže, má EMĚ jen jednu a proto je dodnes mnohem mobilnější a samotnému přesunu kromě nedostatku dobré vůle vcelku nic nebrání.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Existuje obec Počaply, část Terezína. A ano, Horní Počaply jsou opravdu o dobrých 10 metrů nad mořem výše.
- Přes Horní Počáply vede cyklostezka z Mělníka až do Děčína. Budete-li tiše sedět v části u chladící věže, můžete zcela zřetelně slyšet pražské "Typičo, to je velký" každých deset minut.
- Obec má zajímavý znak - na levé straně půleného šítu je na modrém a červeném poli položena královská koruna a bílá lilie. Podle učených heraldiků se jedná o zdůraznění příslušnosti ke královskému rodu a počestnosti místních pannen. V pravé části je blesk na zeleném poli. Existují domněnky o původu znaku Peruna, ale kde se tam vzala ta zeleň, to se netuší nikdo.
