Šlapanice
|
Mezinárodní Organizace Prostitutek |
| Je uspokojena z tohoto článku tak moc, že si dovoluje za niklák schválit tento článek |
| Vlundernitz am Tßourau | |
|---|---|
 | |
|
| |
| základní data | |
| status: | Metropole |
| kraj: | Jižní Moravstán |
| okres: | Šalingrad-předměstí |
| historická země: | Moravstán |
| katastrální výměra: | circa cca přibližně plus mínus 13 km² |
| obyvatel: | 184153 |
| zeměpisná šířka: | 49°10′7″ s. š. |
| zeměpisná délka: | 16°43′38″ v. d. |
| nadmořská výška: | 230 m n. m. m |
| PSČ: | 664 51 |
| adresa úřadu: | Někde v Brně |
| starosta: | Michaela Titěrná |
Šlapanice (lidově Šlapky, německy Vlundernitz, francouzsky Salopet, rusky Сукаград, polsky Ruchaczowice, arabsky بلدة العاهرة) je známá moravstánská metropole ležící na řece Couravě (téže Kurvím potoce) kousek na východ od Brna. Žije zde 7912 obyvatel (Údaj k roku 2022 od Moravstánského statistického úřadu)
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Před 20. stoletím[editovat | editovat zdroj]
Již od pradávna se na tomto území buduje tradice šlapání, což dokazují i prastaré zvěsti z dob emíra As-Ámolána Abdulaziz bin Ladena (Moc se to neví, ale právě on je prapraprapraprapraprapradědem Osama bin Ladena, duchovního myslitele arabských zemí), kdy on sám svému otci Sámovi napsal dopis, který zněl:
„النساء هنا سيئات للغاية ، والنساء في الجزيرة العربية أفضل بكثير“
- As-Ámolán Abdulaziz bin Laden (muslimsky)
„Sdejší pochvalnice jsú na potupu, ty v Arábii jsú vzdálenějšího skvostu hodnější.“
- As-Ámolán Abdulaziz bin Laden (moderní češtinou)
Zmínka o prvním nevěstinci (německy Vlunderhaus) pochází z 10. století, tedy konkrétně z roku 997 (všimněme si, že se jedná o prvočíslo), který kdysi stával na rohu dnešních ulic Moravákova a Letištní. Dnes zde stojí supermarket nadnárodní korporace postavený za peníze daňových poplatníků a jehož stavba byla vynucena Evropskou unií, galerie inspirovaná šlapanickým řemesle, a samozřejmě bankomat využívaný jakožto veřejná toaleta.
Napoleonovo táhnutí[editovat | editovat zdroj]
Během Napecova táhnutí ke Slavkovu nebyly Šlapanice zpustošeny, jak by se mohlo na první pohled zdát. Naopak, žabožrouti s místními vyšli docela dobře. Byli to právě oni, kteří pomohli zrekonstruovat onen první nevěstinec (v té době zaostával architektonicky, esteticky nebo i hygienicky). Také do Šlapanic zanesli trochu té francouzské kultury. Právě odtud se tyto západoevropské mravy začaly šířit dále do Českých zemí. Mezi ně například patří:
- Otravný přízvuk
- Nošení podprsenek (do té doby nevídaný vynález)
- Líbání (na francouzský způsob)
a mnohé další...
Éra komančů[editovat | editovat zdroj]
„Пользуясь ветром и облаками, американские империалисты отправили в нашу республику картофельные манделины.“
- soudruh L. I. Brežněv (sovětsky)
„Je to tu pěkné... až na ty coury.“
- soudruh L. I. Brežněv (česky)
Během 20. století stalo několik důležitých událostí, které byly pro Šlapanice klíčové. Byl to hlavně vývoj po 2. světové válce (neboť v první a ani ve druhé se nestalo nic zmínkyhodného). Po ní totiž začala drastická modernizace celé dědiny na moderní sovětskými městy inspirované metropole. Byly zde naplánovány výstavby rozlehlých komplexů panelových budov, kulturních a nákupních center, sportovních hal, škol, náměstí či parků. Bylo naplánováno částečné spojení obou měst, mělo dojít k vytvoření tzv. Brněnsko-šlapanické aglomerace (Jiné názvy jako Brnice nebo Šlaprno byly zavrhnuty). Už v roce 1954 byla ve Šlapanicích zahájena trolejbusová doprava. Spekulovalo se ovšem taky o zavedení tramvajové (šalinové) dopravy, avšak tyto plány se zhroutily na základě neúspěšných jednání s místními obyvateli brněnské čtvrti Brno-Slanina, čtvrti, skrze kterou měla trať vést. Nicméně se zachovala schémata a plány zastávek této trasy:
Tramvajová trať Černochovice-Slátanina-Šlapky[editovat | editovat zdroj]
- Životského (směrem na Šlapky)
- Páčilova
- Prodejna LADA
- Černochovičky
- Vozovna Slátanina
- Puškinova
- Smolenská
- Stará Slátanina
- Portnojská
- Šlapanice, sídliště Leninovo
- Šlapanice, Moravákova
- Šlapanice, smyčka
V roce 1965 Šlapanice navštívil soudruh Leonid Iljič Brežněv, který místo navštívil, aby mohl pronést verdikt, zda jsou Šlapanice hodny stát se novou československou metropolí a pýchou inženýrského důvtipu Sovětského svazu. Během celé této éry byly silně potlačovány takřka všechny pokusy o provoz (či dokonce i rozvoj) místního šlapanického řemesla. V roce 1969 byl onen první nevěstinec zbourán a místo něj zde byla postavena samoobsluha "Leninka". Dále se pak třeba rozrostly místní papírny (dříve cukrovar) a tudíž byly schopné pokrýt veškerou výrobu propagandistických plakátů pro KSČ. V roce 1979 (všimněme si, že se jedná o prvočíslo) se otevřely dva lomy pro těžbu jílu a dva zpracovatelské závody, konkrétně jeden na výrobu cihel a druhý na výrobu tašek. Na začátku 80. let započala intenzivní výstavba panelových sídlišť, která nebyla zdakela dotáhnuta do konce a byla perfektní ukázkou rektálního alpinismu prováděného komunisty Sovětskému svazu.
Nová sídliště[editovat | editovat zdroj]
- Sídliště Leninovo (dokončeno z 37 %, čítá 7 budov)
- Sídliště Volha (stavba nezapočala, mělo čítat 23 obytných budov převážně typu VVÚ-ETA, park, mateřskou a základní školu; plánovaná lokace byla mezi ulicemi Brněnská a Evropská vedoucí k letišti)
- Sídliště Sojuz (stavba nezapočala, mělo čítat 11 obytných budov převážně typu T06B-OL seskupených do tvaru srpu a kladiva, biograf a pionýrskou základnu; plánovaná lokace byla mezi ulicí Brněnská a obcí Englsovice)
- Sídliště Gagarinovo (rozlohově mělo býti největší, mělo čítat 31 obytných budov převážně typu B70 a T08B, park, monument Matičky Rusi a depo pro bojové šaliny/trolejbusy; plánovaná lokace byla na východní části Šlapanic)
Bitva u Šlapanic[editovat | editovat zdroj]
6. září 1998 se na území Šlapanic odehrála jedna z největších bitev v celém Moravstánu. Jednalo se o vojenské tažení Blučinského impéria vedené generálem Matyášem Mußiohleckem, které mělo za následek sedmiletou okupaci Šlapanic. Během ní Blučina vykořisťovala a de facto zotročila místní obyvatelstvo (místní byli nuceni odvádět nepřípustně vysoké daně nebo třeba vykonávat sexuální služby nejvyšším blučinským představitelům). Také známý a po komunistické epoše čerstvě restaurovaný Šlapanický Mešistel (Košita) byl za okupace výrazně poničen, jelikož si v něm Blučina zřídila vysílač propagandy.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Mezi nejznámější šlapanické osobnosti patří:
- Jurij Blažkojevič Pošuk (cca 1893-1929), příslušník Ukrajinské holičské armády, pohřben ve Šlapanicích (proč zrovna zde dosud nikdo neví, dokonce ani američtí vědci)
- Tonda Kalvoda (1907-1974), sochař, podílel se na tvorbě bust sovětských představitelů pro celou ČSSR
- Dalibor Preclík (* 1955), urolog, sexbomba, nástupce Radima Uzla v reklamách na ArginMax
- Libuše Šafránková (1953-2021), popelka
