Bitva u Šlapanic

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Metla.png

Tento článek je potřeba pěkně dojebat a upravit.

Potřebné úpravy: odebrat odkazy článku na Šlapanice (stačí jeden), infobox předělat z obrázku do šablony, zredukovat tučné, odebrat komentář o úpravách - na to je šablona Pracuje se


Robota na Slovensku1.JPG       Na této stránce se pracuje     
      Prosím vykašlete se dočasně na editaci tohoto článku     

„Tome, tak tohle se povedlo!“

- Marzel Mußiohleck veliteli újezdosokolnického praporu
MapaAufDerSchlapanitzNeumimNemecky.jpg
Bojový trolejbus Škoda 14TrB/4 čekající na jeho vypravení do ulic
Šlapanický hybrid kostela a mešity, po roce 1998 využívaný jako radiostanice blučinské propagandy

Bitva u Šlapanic byla další součástí Operace Dvaadvacítky, tj. plánu na ovládnutí celého světa Blučinou (tzv. Lauschützen Weltherrschuft). Hlavními body této ofenzívy byly:

  • Přerušení provozu na koněspřežné dráze Štatl-Gaya-مؤخرة
  • Obsazení a osvobození Šlapanic

Útok na železniční trať[editovat | editovat zdroj]

Prvním cílem blučinského generála Matyáše (abychom se vyhnuli jakýmsi lexikologickým paskvilům vytvořených chybným skloňováním jména Matthias, budeme ve zbytku článku používat počeštělou verzi Matyáš) Mußiohlecka bylo přerušit provoz na již zmíněné trase Šalingrad-Pyjov-مؤخرة. Tento železniční koridor byl (dnes už není) velmi důležitý, neboť se skrze něj dováželo do Moravstánu samé prémiové zboží, jako například prdelit, banány, hedvábí nebo třeba skorotekutina ropa. Nyní se k těmto účelům využívá Merdovický železniční koridor, procházející Vídní přes dědinu Medritz (odtud česko-žabožroutský název Merdovice, vymyšlený obyvateli Francie jako výsměch německému obyvatelstvu za prohranou válku) až do srdce Štatlu. Po využití letadel moravstánské výroby (státní podnik LEŤ, KRUCIHERNAJSFAGOT! Kundovice) s nákladem velmi kvalitních výbušnin a jiných pseudolátek společnosti Sellier & Bellier se jim podařilo trať na několika úsecích poškodit (byly použity bouchací kuličky, Napalmex® (prostě bílá bomba) a v málem množství také barely ropy poslané jako dar arabskými šejky).

Obsazení Šlapanic[editovat | editovat zdroj]

Není se čemu divit, že blučinský diktátor Matyáš Mußiohleck chtěl obsadit Šlapanice. Tato obec východně od Brna je významným kulturním, obchodním, ba i dokonce náboženským centrem. Avšak ta nejvíce strategická věc leží přímo v srdci Šlapanic: Trolejbusová smyčka Kalvodova. Z ní by se následně po dobytí této obce mohly deponovat bojové trolejbusy. Šlapanice byly dobyty pouze po 5 hodinách pouličních bojů (všimněme si, že se jedná o prvočíslo). Blučinská armáda se nepotýkala se zvlášť velkým odporem, stačilo jen rozprášit demonstraci rozlícených studentů Gymplu Šlapanice (žáci ZŠ Šlapanice si zrovna váleli šunky na zájezdu do Hrvatsky, a tudíž se nemohli tohoto protestu zúčastnit) a zneškodnit pár místních vidláků. Při okupování Šlapanic bylo nutností použití traktorů a kombajnů odcizených obyvatelům Židlochovic (Blučinský lid je de facto zotročil). Krátce po bojích byl zkonfiskován jeden z trolejbusů národního podniku Šalinka (dříve DPMB) a byl přetvořen do zkázu přinášejícího verglu, trolejbusu Škoda 14TrB/4.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Tato rozhodující bitva umožnila Blučinskému impériu zaútočit na západ, tj. do městské části Brno-Slátanina, kde se nacházely zejména průmyslové podniky například na zpracování prdelitu a podobně. Nicméně podle plánu Operace Dvaadvacítka bylo zapotřebí táhnout směrem na Čechovany, Ostošestopovice a dále okolo Brna.