Bitva u Šlapanic
Dalibor Pacík schvaluje tento článek
| Bitva u Šlapanic | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Útok na železniční trať Brno-Šlapanice (1998). Snímek pořídil blučinský válečný fotograf Lumír Padampam | |||||||
| |||||||
| strany | |||||||
| Blučinské impérium (Matthias Mußiohleck) Újezdosokolnická fed. (Tomáš Hömelberg) Tuřanská rebelie |
Brněnský svaz Šlapanická metropole (Anna von Mabeinahnung)
| ||||||
| síla | |||||||
| 5302 (2897 příslušníků armády Blučinského impéria, 1571 Újezďáků a 834 příslušníků Tuřanské rebelie) | ~7000 (přibližně 4500 vojáků Brněnského svazu, zbytek příslůšníci Šlapanických milicí) | ||||||
| ztráty | |||||||
| Přibližně 1800 zraněno či mrtvých | Přibližně 5950 zraněno či mrtvých | ||||||
„Tome, tak tohle se povedlo!“
- Matthias Mußiohleck veliteli újezdosokolnického praporu
Bitva u Šlapanic byla vedlejším produktem pátého kroku Operace Dvaadvacítky. Hlavními body této ofenzívy byly:
Útok na železniční trať[editovat | editovat zdroj]
Prvním cílem blučinského generála Matyáše (abychom se vyhnuli jakýmsi lexikologickým paskvilům vytvořených chybným skloňováním jména Matthias, budeme ve zbytku článku používat počeštělou verzi Matyáš) Mußiohlecka bylo přerušit provoz na již zmíněné trase Šalingrad-Pyjov-مؤخرة. Tento železniční koridor byl (dnes už není) velmi důležitý, neboť se skrze něj dováželo do Moravstánu samé prémiové zboží, jako například prdelit, banány, hedvábí nebo třeba skorotekutina ropa. Nyní se k těmto účelům využívá Merdovický železniční koridor, procházející Vídní přes dědinu Medritz (odtud česko-žabožroutský název Merdovice, vymyšlený obyvateli Francie jako výsměch německému obyvatelstvu za prohranou válku) až do srdce Štatlu. Po využití letadel moravstánské výroby (státní podnik LEŤ, KRUCIHERNAJSFAGOT! Kundovice) s nákladem velmi kvalitních výbušnin a jiných pseudolátek společnosti Sellier & Bellier se jim podařilo trať na několika úsecích poškodit. Použity byly bouchací kuličky, Napalmex® (prostě bílá bomba) a v málem množství také barely ropy poslané jako dar arabskými šejky.
Obsazení Šlapanic[editovat | editovat zdroj]
Není se čemu divit, že blučinský diktátor Matyáš Mußiohleck chtěl obsadit Šlapanice. Tato obec východně od Brna je významným kulturním, obchodním, ba i dokonce náboženským centrem. Avšak ta nejvíce strategická věc leží přímo v srdci Šlapanic: Trolejbusová smyčka Kalvodova. Z ní by se následně po dobytí této obce mohly deponovat bojové trolejbusy. Šlapanice byly dobyty pouze po 5 hodinách pouličních bojů (všimněme si, že se jedná o prvočíslo). Blučinská armáda se nepotýkala se zvlášť velkým odporem, stačilo jen rozprášit demonstraci rozlícených studentů Gymplu Šlapanice (žáci ZŠ Šlapanice si zrovna váleli šunky na zájezdu do Hrvatsky, a tudíž se nemohli tohoto protestu zúčastnit) a zneškodnit pár místních vidláků. Při okupování Šlapanic bylo nutností použití traktorů a kombajnů odcizených obyvatelům Žiďákovic (Blučinský lid je de facto zotročil). Krátce po bojích byl zkonfiskován jeden z bojových trolejbusů národního podniku Šalinka (konkrétně vůz ev. č. 3207), který se pro své neštěstí zrovna nacházel ve smyčce Kalvodova.
Následky[editovat | editovat zdroj]
Tato rozhodující bitva umožnila Blučinskému impériu zaútočit na západ, tj. do městské části Brno-Slátanina, kde se nacházely zejména průmyslové podniky například na zpracování prdelitu, trolejbusová a autobusová vozovna a podobně. Nicméně podle plánu Operace Dvaadvacítka bylo zapotřebí táhnout směrem na Čechovany, Ostošestopovice a dále okolo Brna.