Vlašim
| Vlašim | |
|---|---|
 | |
|
| |
| základní data | |
| status: | vidlácké hnízdo |
| kraj: | Středočesko |
| okres: | Povidlov |
| historická země: | Česko |
| katastrální výměra: | moc km² |
| obyvatel: | 10,3 (2006) |
| zeměpisná šířka: | 149° 42' 00" s.š. |
| zeměpisná délka: | 314° 54' 00" v.d. |
| nadmořská výška: | -20 m |
| PSČ: | 258 01 |
| adresa úřadu: | Honzy Masaryka 302 |
| starosta: | Šmaha |
„Skvělým vzorem městům našim, právem možno zváti Vlašim.“
Vlašim je významné vidlácké sídlo ve Středočesku. Obývá ho přibližně dvanáct tisíc vidláků, patnáct tisíc čoklů, tisíc prasat a deset lidí. Protože se v minulosti jeho obyvatelé rozhodli civilizovat okolní chudé venkovské obyvatelstvo, své negramotné poddané z Povidlova a karavany bosých moravstánských kupců na cestě do Metropole rozdáváním značně obnošené obuvi, jsou někdy Vlašimané nepřesně nazýváni Ševci. Žádnými ševci však ve skutečnosti nejsou, protože jsou neskutečně líní, věčně ožralí, pověstně nešikovní a na verpánku by si k botě přišili palce.
Jednou z Vlašimských kuriozit je také místní trať metra, která zajišťuje obyvatelům rychlou, levnou, a bezpečnou dopravu.
Urbanismus[editovat | editovat zdroj]
Město bylo založeno zhruba 5 tisíc let před Kr. praotcem Vlašimem v místech, kde ústí odpadní trubka z žumpy vojenských kasáren v nedaleké hoře Blaník do řeky Blanice. Na tomto místě rozkázal praotec Vlašim postavit jeden zámek, dva kostely, bazén, kluziště a třicet zaplivaných hospod s línou obsluhou. Protože místo, kde praotec Vlašim zakopl a upustil na zem svůj základní kámen města, bylo v prudkém svahu, má nynější vlašimské náměstí sklonové parametry olympijské sjezdové dráhy, napadne-li sníh. Okolo těchto urbanistických dominant postupem času vyrostla nepřehlédnutelná panelová sídliště.
Průmysl[editovat | editovat zdroj]
Průmysl se do 20. století na území Vlašimi nevyskytoval. Změnu přinesl až rok 1930, kdy v Praze-Žižkově již poněkolikáté vybuchla muniční továrna dvou známých francouzských pyrotechniků a ohněstrůjců, bratrů Selliera & Belliera z Champagne. Střepiny z tehdejšího výbuchu totiž vypíchly jezdecké soše Jana Žižky na Žižkově zdravé oko a tak pražští konšelé rozhodli o vystěhování obou francouzských výtečníků někam, kde to nebude tolik vadit. Jako ideální místo se ukázala právě Vlašim. Zdejší opilci dostali práci a francouzští vtipálci spoustu živé munice do svých občasných ohňostrojů. Rozhazováním volně ložených končetin, vnitřností a dalších lidských ostatků do širokého okolí se tak Vlašimané baví dodnes.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Největší pamětihodností Vlašimi je pralesopark v centru města. Vznikl vymýcením několika úzkých stezek v původním pralese vysázeném již praotcem Vlašimem, a proto je dodnes (jen a pouze) Vlašimany považován za nejstarší park na Zemi. V pralesoparku se nachází zámek a kdysi tajná vojenská základna čínských mandarínů pro invazi do Evropy (čerstvě po rekonstrukci - nyní slouží jako pozorovatelna Městské policii). Na okraji pralesoparku se nachází také ekoteroristické vzdělávací centrum Českého svazu nepřátel lidské civilizace (ČSNLC). Pralesopark jim slouží jako výcvikový prostor pro školení nových sebevražedných atentátníků.
V pralesoparku se rovněž nachází zámek. Na svah pod ním byla v padesátých letech navezena zemina, na které bylo následně postaveno letní kino. V roce 2016 obdrželo město dotaci z Evropské unie na vyrovnání se s komunistickým dědictvím a odstranění necitlivých zásahů do krajiny; za peníze z této dotace bylo provedeno řízené odplavení letního kina, které tak již nehyzdí tvářnost pralesoparku a dnes se na jeho místě opět nachází panenská příroda.
Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]
Nejslavnějším rodákem z Vlašimi byl doživotně jmenován jistý Josef Augustin Alfréd Karel Jelínek, známější pod uměleckým jménem Harry Jelínek. Byl to všestranný umělec, který dokázal prodat do nejslavnějších evropských galerií svá padělaná umělecká díla a nebýt za to potrestán. V okamžiku odhalení omylu svých kunsthistoriků tyto galerie prostě jen vyměnily popisky pod obrazy a v katalozích. Zabýval se prodejem čehokoliv, co nevlastnil. Prodal mimo jiné hrad Karlštejn a tramvajovou linku číslo 1 v Praze. Za své činy nebyl nikdy pravomocně odsouzen a svůj život dožil v bohatství a luxusu na italské Riviéře. V jeho rodné vile ve Vlašimi dnes sídlí policie, která po něm dosud marně avšak intenzivně pátrá.
Dalším často zmiňovaným vlašimským rodákem byl druhý pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Byl by to celkem všední flanďák, kdyby neskončil proboden loupeživým zemanem Žižkou, jenž mu záviděl to Očko.
Nelze nevzpomenout také Jaroslava Rytinu, dřívějšího strojvůdce ČSD, který vynikal schopností zlikvidovat dva motory Liaz ML 634 během jediného měsíce. Jeho učitel Mrázek, zvaný "kapr", taktéž strojvůdce ČSD přidával k destrukci dieselu ještě export kompresoru do pole nebo nebo hru "kolečko se polámalo" s ozubenými koly převodovek typu Praga 2M70. Kaprovy virtuozity však J.Rytina nikdy nedosáhl a tak alespoň trapně vykolejil přes výkolejku koleje 3a v žst.Tomice. Této povedené taškařice dodnes vzpomínají nejen pamětníci, ale i jiní škodolibci. V současné době si "kapr" užívá starobního důchodu. Jaroslav se nyní (potom co ho trefilo) potácí na trojmezí mezi invalidním důchodem, hřbitovem a manželkou Romanou. Stále také marně zvažuje dilema zda defekovat kontrolovaně či ne.
Sport[editovat | editovat zdroj]
Fotbal[editovat | editovat zdroj]
Vlašim se v historii proslavila také na poli sportovním. Zřejmě nejvýznamnější sportovní událostí na území města bylo vypuknutí prvního velkého korupčního skandálu v historii české kopané. Vlašimští funkcionáři si v sedmdesátých letech ve snaze postoupit z druhé ligy do první počínali natolik obratně, že skončili s klepety na rukou a mnozí z nich si svou horlivost přivést místním opilcům prvoligovou zábavu až pod nos odpykala dlouholetým žalářováním. Po amnestii byli propuštěni na svobodu a od té doby kafrají po hospodách, jak na ně někdo ušil boudu a staví do role politicky pronásledovaných disidentů českého fotbalu. Tiše přitom závidí Ivánkovi ze Žižkova, že o nich nikdo žádnou divadelní hru nesepsal.
Po korupčním skandálu byl vlašimský fotbalový tým rozprášen a (narozdíl od jeho pozdějších nemotorných napodobitelů) exemplárně poslán o tři soutěže níže. Od té doby se potácí mezi okresním přeborem a třetí ligou podle situace na finančních, akciových a sázkových trzích (podle toho, jak se místním funkcionářům, kteří se šťastnou náhodou vyhnuli uvěznění již v sedmdesátých letech, daří prodávat a nakupovat výsledky zápasů). Poslední dobou se jim to daří poměrně velmi významně dobře, neboť se dohrabali k druhé lize a první jim nedávno unikla jen o obálku.
Hokej[editovat | editovat zdroj]
Z vlašimského kluziště postaveného již praotcem Vlašimem na břehu řeky Blanice vzešla také řada významných českých hokejistů, i když jejich mateřský klub to nikdy nikam nedotáhl. Z kluziště od Blanice nejvýše vystoupal zřejmě nejlepší náhradník olympijského turnaje v Naganu Libor Procházka, jenž bez jediné minuty v zápasu má zlatou placku. Na paměť tohoto hrdinského činu získalo vlašimské kluziště nedávno střechu a místní opilci jej okamžitě pokřtili honosným názvem Citrus Arena. Citrus Arena a její strategická poloha u jezu na řece má pro domácí hokejisty nespornou výhodu ve vlivu na rozhodčí. Nejsou-li místní fanatičtí fanoušci nadšeni výkonem rozhodčího, muž v pruhovaném končí v ledové řece ještě než si stačí zout brusle.
Ostatní[editovat | editovat zdroj]
Na poli sportovním se prosazují také vlašimské výrobky. Náboji z muničky Sellier a Bellot střílel již nejeden olympijský vítěz, mistr Evropy či světa. Nesporné kvality vlašimských sportovních nábojů si povšimla již řada reprezentačních trenérů, například v Alžíru, Habeši, Bosně a Iráku. Jak svědčí dopis reprezentačního kouče Usámy bin Ládina vystavený v Síni tradic, populární jsou tyto náboje nyní i u palestinské reprezentace. Obzvláště poté, co si mnozí sportovci povšimli, že některé sportovní náboje Sellier a Bellot jdou nabíjet do samopalu AK47 (Kalašnikov) a dokáží jakýkoliv sportovní terč rozcupovat na cáry.
V přehledu úspěšných vlašimských sportů nesmí chybět ani stolní tenis. V místní tělocvičně se v minulosti hrál stolní tenis špičkové evropské úrovně a na vlašimské putyky vzpomínají pinpongoví reprezentanté mnoha světových velmocí. Tento sport s malou pálkou a ještě menším míčkem pohybujícím se nadzvukovou rychlostí nad zeleným stolem je ve Vlašimi nesmírně populární a z řad jeho vyznavačů se rekrutuje i současný starosta města Jenky. Od dob jeho zvolení do čela města má město ve znaku pingpongovou pálku a míček.
Jako poslední a neméně důležitý vlašimský mančaft je tým judistů, kteří jako Františkové Koudelkové STS Chvojkovice Brod sebou hážou v hale vedle trošku úspěšnějších pinpongistů. Paradoxně nejúspěšnějším současným bojovníkem je nejlehčí člen, kterému ze strachu na žádný zápas nepřijel stejně těžký soupeř, a tak díky tomu dostal 2 zlaté medaile.
Významné úspěchy[editovat | editovat zdroj]
Vlašim v roce 2011 obdržela jako jediné město na světě cenu za „Největší drbárnu světa“, ačkoliv to není pravda. Tento titul je městu propůjčen jen na rok a poté musí být vrácen, ale jelikož si jej vlašimští vidláci vydupali, protože nikde se prý nepomlouvá více než v „městečku pod věží“ (toto tvrzení je založeno na faktu, že vidláci mají poměrně malé podvědomí o okolním světě, asi jako Hobiti), určitě se zaslouží o to, aby město tuto cenu dostalo i příští rok!
