Železný Brod
| Železný Brod | |
|---|---|
| |
| základní data | |
| status: | Město |
| kraj: | Rybičkový |
| okres: | Jebákov |
| historická země: | |
| katastrální výměra: | km² |
| obyvatel: | {{{obyvatelé}}} |
| nadmořská výška: | 1m.n.m. m |
| PSČ: | |
| adresa úřadu: | |
| starosta: | |
Železný Brod (něm. Eisenbrod, britsky Iron Ford, lat. ferrum vadum), jinak také „Rezavá mělčina“ nebo jednoduše „Díra“, je v současnosti největší zařízení pro duševně choré na území ČR. Se svými cca 7000 chovanci může svou rozlohou připomínat menší město. Nachází se v hlubokém údolí řeky Jizery po proudu od krematoria Semely.
Historie[editovat | editovat zdroj]
„Byli jsme tu dávno před tím než přitáhli ty přistěhovalci z Ruska.“
- starousedlík o příchodu praotce Čecha
„Lid při těch horách jest divoký a zhovadilý.“
- kníže Desfoures o svých poddaných v dopise císařskému dvoru
Osada Brod vznikla v temném středověku jako shluk chalup, ale přesnější dataci je obtížné určit, protože temný středověk zde skončil teprve vloni, kdy byl ve veřejném referendu odhlasován návrat do doby kamenné. Věhlas lokálního významu a staročeské jméno Eisenbrötchen získala díky umu a šikovnosti mistra pekařského, který byl v obci starostou, konšelem, katem, údržbářem senkruben, účetním a nástěnkářem, což dokládají dochované prameny - hliněné destičky s vrypy provedenými penisovou kostí divokého sněžného kura.
Údolí protínala zemská stezka, po niž putovalo mnoho kupců. Právě v tomto místě se dala řeka nejsnáze přebrodit a to také dalo osadě její jméno, aby se smazalo to extempore s nepoživatelným pečivem. Tehdejší obyvatelé této skutečnosti dokázali náležitě využít a živili se především vydíráním kupců, kterým pouze za značnou finanční odměnu prozradili přesné místo, kde je nejmenší šance se utopit. Dnes bychom toto označili jako mýtné.
Léta páně 1436 došlo v Brodě k události, která vešla do dějin jako bitva 292 císařů. Toho roku totiž bylo rozhodnuto zvolit vlastního Brodského panovníka, protože Zikmund Liška Ryšavá se nikomu nezamlouval. Na shromáždění na Velkém rynku se po tři dny rokovalo o tom, kdo z místních by se měl ujmout trůnu. Nakonec se každý z tehdejších 292 obyvatel osady prohlásil Brodským císařem a domáhal se svého práva. Trůn byl ale jenom jeden a tak došlo nejprve k hádkám a potom k bitvě všech proti všem.
Naštěstí tehdy ještě Brod nebyl Železný a zbraně, které byly vyrobené z řepy a tuřínu, a kterými se potenciální císaři další tři dny tloukli, nezpůsobovaly vážnější zranění. Bitevní vřavu ukončilo až zjištění, že trůn, korunu a žezlo, vyrobené na společné náklady, někdo během boje ukradl. Dodnes nebyli tyto jedinečné předměty nalezeny a koluje o nich mnoho legend. Prý až bude v zemi nejhůř, do země zaražené vidle rozkvetou devíti barvami a pod nimi bude vykopána koruna i trůn. Pak povstane nejšílenější ze všech, vyvede svůj lid z údolí a povládne světu.
V roce 1790 se počet obyvatel více než zdvojnásobil, když se v Brodě natrvalo usadil, do té doby pojízdný, cirkus Vilibalda Šajzeho [1]. Důvod jejich setrvání byl čistě existenciální. Brod byl jediné místo, kde ještě nevystupovali, a všude kde již vystupovali jim v případě návratu, za jejich uměleckou produkci, hrozili smrtí. Nebylo tedy už kam jinam kočovat. Zde však členové souboru snadno splynuli s místními. Sám principál si postavil dům u náměstí a se svou hlavní hvězdou, šimpanzicí Helgou [2], zplodil 14 dětí. Jejich potomci zde žijí dodnes a mnozí z nich se prosadili ve veřejné správě.
Jinak byl Brod během historie pravidelně vypalován kýmkoli, kdo šel zrovna kolem a nebyla mlha.
Zásadní zlom v historii Brodu nastal v roce 1963 kdy byl tehdejší socialistickou vládou vybrán k přestavbě na obrovský ústav pro duševně choré. Důvodem, proč padla volba zrovna Brod je především skutečnost, že zdejší obyvatelé byli sami zcela šílení, tak nebylo nutné kohokoli evakuovat. Dalším velmi důležitým faktorem byla poloha osady. Brod leží ve velmi odlehlé lokalitě, daleko od čehokoliv co by bylo možno považovat za, byť jen mírně, civilizované. Kolem se rozkládá divočina plná jedovatých zvířat a dravých rostlin a obydlená jen potulnými tlupami nevrlých hominidů ( Alšováci, Koberováci, Jirkováci atd.) Navíc se nachází v hlubokém údolí se strmými břehy, což výrazně ztěžuje možnost úniku. Samotná stavba Brodského maxi blázince začala 14. června 1963. Ubytovací kapacita chatrčí domorodců by pochopitelně nestačila přílivu chovanců a tak byly vystavěno osm panelových pavilonů a šíliště Vápenka. Na ostrově Poříč byla zbudována falešná fabrika ŽBS, kde si poté chovanci, pod dojmem že pracují, hráli s korálky. V původních plánech se počítalo i s vysokými elektrickými ploty, jež měli vést kolem celého údolí po hřebenech okolních kopců a se sítěmi které by znemožňovaly únik po řece. Na to však již rozpočet nestačil a jak se brzy ukázalo, tato opatření nebyla třeba. Chovanci byli a jsou příliš šílení, než aby se pokusili obejít. Zvláště těžkým případům se zde dokonce líbí.
Ihned po dokončení se do nového superústavu začali převážet blázni, cvoci, šílenci a umělci z celé země. Posledně jmenovaní si zde sami zřídili jakousi školu, kde vyučují okultním vědám, čarodějnictví a kresbu. Nový pacienti byli do areálu shazováni z helikoptér, do tzv. dopadové nádrže, mylně dnes považované za koupaliště. Po revoluci byl areál zapomenut a ponechán svému osudu a tak se dnes vyvíjí jako jakási kolonie bláznů sám.
Migrace dovnitř a ven je pochopitelně minimální, téměř nulová. Jediný kdo do Brodu přiletěl a zase odletěl je Olin. I krátký pobyt zde se však těžce podepsal na jeho duševním zdraví, proto nám nebyl schopen srozumitelně vyprávět své zážitky. A také proto, že Olin je racek.
Železnobrodské muzeum alias Běliště přechovává ve svých prostorách spoustu zajímavých relikvií jako třeba řemdich z tuřínu, mrkvovou dýku, petrželové kopí a řepné dělové koule jako památku na bitvu 292 císařů. Dále obsahuje spoustu nejrůznějšího haraburdí, které místní blázni vylovili z řeky Jizery a jsou památkou na nebohé kupce, kteří místním nezaplatili a oni je naschvál navedli do hluboké vody. Muzeum obsahuje hromady naprosto bezcenného odpadu, který místní blázni, kteří si říkají umělci produkují a snaží se jej neúspěšně prodat komukoliv, kdo i jen náhodou jde kolem. Nejcennějším exponátem je však tělo Ernsta Hazdry, které podlehlo samobalzamizaci v důsledku obsahu 82 litrů čistého lihu v 79-ti kilogramové mrtvole. Bohužel součástí balzamovacího roztoku byla tzv. žabí mrdka [3], která způsobuje nežádoucí zelenání ostatků Ernsta Hazdry. Muzeum se ostatky stále neúspěšně snaží vybělit, proto si říká Běliště.
Demografie[editovat | editovat zdroj]
V Brodě žije v současnosti zhruba 7000 obyvatel. Polovina z nich má papíry na hlavu. Druhá polovina by je měla mít také, ale kolem není nikdo příčetný, kdo by jim je vydal. Lidé zde většinou tráví čas sledováním mloků, uměleckou činností a alkoholismem. Brod je mimo jiné známý tím, že je zde více hospod a náleven než obyvatel. Největší zdejší pijani i ale za léta tréninku vytvořili záhadnou schopnost opíjet se v několika putykách zároveň. Velmistři tohoto umění jsou schopni ve stejném okamžiku píti tuplák U kašny, panáka žitné v Nádražní, rum U Čolků, zvracet v baru Sklep a ještě sosat krabicák na lavičce v parku. Tento pro vědu nevysvětlitelný jev se odborně nazývá Železnobrodský restaurační časoprostorový paradox. Fenomén zde dlouhodobě studoval docent Alfréd Houba. CSc. z pražského Ústavu pro fyziku a prapodivné jevy. Jeho výzkum lze považovat za úspěšný, vzhledem k tomu, že se mu podařilo zemřít na otravu alkoholem ve třech hospodách v téže chvíli.
Významné osobnosti:[editovat | editovat zdroj]
- Květoslav Lempl - vynálezce parních vidlí. Zahynul v důsledku spuštění parních vidlí.
- Baltazar Mazel - městský kat. Po čtyřiceti letech služby, kdy neměl vůbec nic na práci, se setnul v místní nálevně a pak se z nudy sám setnul obouručním mečem.
- Malvína Zelená - zakladatelka oboru alchymie na zdejší čarodějnické škole. Přišla na metodu jak přeměnit zlato na uhlí, bláto a jiná svinstva.
- Kamil - kůň který se zamiloval do hospodského
- Karel Kopr - hospodský, který se zamiloval do koně
- Sylva Babicová - vynálezkyně nesamovaru. Zahynula v důsledku spuštění nesamovaru, ve kterém se vařily nudle.
- Antonín Vyliž - absolvent místní čarodějnické školy, přichýlen Doc. Alfrédem Houbou. CSc., který jej podporoval při studiu na VŠCHT, kde úspěšně zakončil své studium prací na téma "železnobrodského restauračního časoprostorového paradoxu". Nyní vedoucí KDJ "Katedry degradace jater" na stejnojmenné univerzitě pořádá pravidelné výjezdní kurzy svých studentů do "Rezavé mělčiny"
- Ernst Hazdra - prapraprapraprapraprapravnuk Baltazara Mazela, turbohrobník, který si nechával vyplácet mzdu v naturáliích (dvoulitrová láhev tvrdého za vykopání hrobu a organizaci pohřbu), titul turbohrobník získal poté co zlikvidoval konkurenci a v okrese Jebákov a zvládal až tři pohřby najednou přičemž využíval poznatků Malvíny Zelené a Alfréda Houby ohledně restauračního časoprostorového paradoxu přičemž pravděpodobně odhalil jeho pravou podstatu. Zemřel v 65 letech poté co nadměrný obsah alkoholu v krvi způsobil vytlačení veškeré krve z krevního řečiště. Dodnes je jeho tělo, které bylo přirozeně balzamováno směsi (vodka, slivovice, rum, absint, žabí mrdka) vystaveno v místním vlastivědném muzeu, kde se jej snaží vybělit. Na jeho počest všichni broďáci připíjí na "Hazdra ví"
Tibor Séreš - reprezentant nadmíru inteligentního zástupce rumského etnika, místní základní školu dokončil po devítileté docházce dokonce ve třetí třídě (standard je první). Vzhledem k faktu, že se naučil číst, omezeně psát a počítat do tří (čtyři a více je prostě mnoho, a to je také jeden z důvodů, proč nemohl postoupit do čtvrté třídy) si někde přečetl že existuje železnobrodský restaurační časoprostorový paradox a snažil se jej pochopit. Po mnoha letech bezvýsledných pokusů se jal hydroponicky v řece Jizeře pěstovat konopí. I tento byznys však ztroskotal a tak se milý Tiborko potuluje ulicemi díry a kouká kde by sehnal nějakého lahváče.
