Železný Brod
| Železný Brod | |
|---|---|
| |
| základní data | |
| status: | Město |
| kraj: | Rybičkový |
| okres: | Jebákov |
| historická země: | |
| katastrální výměra: | km² |
| obyvatel: | {{{obyvatelé}}} |
| nadmořská výška: | 1m.n.m. m |
| PSČ: | |
| adresa úřadu: | |
| starosta: | |
Železný Brod, jinak také „Rezavá mělčina“, nebo jednoduše „Díra“, je v současnosti největší zařízení pro duševně choré na území ČR. Se svými cca 7000 chovanci může svou rozlohou připomínat menší město. Nachází se v hlubokém údolí řeky Jizery po proudu od krematoria Semely.
Historie[edit | edit source]
„Byli jsme tu dávno před tím než přitáhli ty přistěhovalci z Ruska.“
- starousedlík o příchodu praotce Čecha
„Lid při těch horách jest divoký a zhovadilý.“
- kníže Desfoures o svých poddaných v dopise císařskému dvoru
Osada Brod vznikla v temném středověku, ale přesnější dataci je obtížné určit, protože temný středověk zde skončil teprve vloni, kdy byl ve veřejném referendu odhlasován návrat do doby kamenné.
Údolí protínala zemská stezka, po niž putovalo mnoho kupců. Právě v tomto místě se dala řeka nejsnáze přebrodit a to také dalo osadě její jméno. Tehdejší obyvatelé této skutečnosti dokázali náležitě využít a živili se především vydíráním kupců, kterým pouze za značnou finanční odměnu, prozradili přesné místo kde je nejmenší šance se utopit.
Léta páně 1436 došlo v Brodě k události, která vešla do dějin jako bitva 292 císařů. Toho roku totiž bylo rozhodnuto zvolit vlastního Brodského panovníka, protože Zikmund Liška Ryšavá se nikomu nezamlouval. Na shromáždění na Velkém rynku se po tři dny rokovalo o tom, kdo z místních by se měl ujmout trůnu. Nakonec se každý z tehdejších 292 obyvatel osady prohlásil Brodským císařem a domáhal se trůnu. Ten byl ale jenom jeden a tak došlo nejprve k hádkám a potom k bitvě všech proti všem. Naštěstí tehdy ještě Brod nebyl Železný, a zbraně vyrobené z řepy a tuřínu, kterými se císaři další tři dny tloukli, nezpůsobovali vážnější zranění. Bitevní vřavu ukončilo až zjištění, že trůn, korunu a žezlo, vyrobené na společné náklady, někdo během boje ukradl. Dodnes nebyli tyto jedinečné předměty nalezeny a koluje o nich mnoho legend. Prý až bude v zemi nejhůř, do země zaražené vidle rozkvetou devíti barvami a pod nimi bude vykopána koruna i trůn. Pak povstane nejšílenější ze všech, vyvede svůj lid z údolí a povládne světu.
V roce 1790 se počet obyvatel více než zdvojnásobil, když se v Brodě natrvalo usadil, do té doby pojízdný, cirkus Vilibalda Šajzeho. Důvod jejich setrvání byl čistě existenciální. Brod byl jediné místo, kde ještě nevystupovali, a všude kde již vystupovali jim v případě návratu, za jejich uměleckou produkci, hrozili smrtí. Nebylo tedy už kam jinam kočovat. Zde však členové souboru snadno splynuli s místními. Sám principál si postavil dům u náměstí a se svou hlavní hvězdou, šimpanzicí Helgou, zplodil 14 dětí. Jejich potomci zde žijí dodnes a mnozí z nich se prosadili ve veřejné správě. Jinak byl Brod během historie pravidelně vypalován kýmkoli kdo šel zrovna kolem a nebyla mlha.
Zásadní zlom v historii Brodu nastal v roce 1963 kdy byl tehdejší socialistickou vládou vybrán k přestavbě na obrovský ústav pro duševně choré. Důvodem, proč padla volba zrovna Brod je především skutečnost, že zdejší obyvatelé byli sami zcela šílení, tak nebylo nutné kohokoli evakuovat. Dalším velmi důležitým faktorem byla poloha osady. Brod leží ve velmi odlehlé lokalitě, daleko od čehokoliv co by bylo možno považovat za, byť jen mírně, civilizované. Kolem se rozkládá divočina plná jedovatých zvířat a dravých rostlin a obydlená jen potulnými tlupami nevrlých hominidů ( Alšováci, Koberováci, Jirkováci atd.) Navíc se nachází v hlubokém údolí se strmými břehy, což výrazně ztěžuje možnost úniku. Samotná stavba Brodského maxi blázince začala 14. června 1963. Ubytovací kapacita chatrčí domorodců by pochopitelně nestačila přílivu chovanců a tak byly vystavěno osm panelových pavilonů a šíliště Vápenka. Na ostrově Poříč byla zbudována falešná fabrika ŽBS, kde si poté chovanci, pod dojmem že pracují, hráli s korálky. V původních plánech se počítalo i s vysokými elektrickými ploty, jež měli vést kolem celého údolí po hřebenech okolních kopců a se sítěmi které by znemožňovaly únik po řece. Na to však již rozpočet nestačil a jak se brzy ukázalo, tato opatření nebyla třeba. Chovanci byli a jsou příliš šílení, než aby se pokusili obejít. Zvláště těžkým případům se zde dokonce líbí. Ihned po dokončení se do nového superústavu začali převážet blázni, cvoci, šílenci a umělci z celé země. Posledně jmenovaní si zde sami zřídili jakousi školu, kde vyučují okultním vědám, čarodějnictví a kresbu. Nový pacienti byli do areálu shazováni z helikoptér, do tzv. dopadové nádrže, mylně dnes považované za koupaliště. Po revoluci byl areál zapomenut a ponechán svému osudu a tak se dnes vyvíjí jako jakási kolonie bláznů sám.
Migrace dovnitř a ven je pochopitelně minimální, téměř nulová. Jediný kdo do Brodu přiletěl a zase odletěl je Olin. I krátký pobyt zde se však těžce podepsal na jeho duševním zdraví, proto nám nebyl schopen srozumitelně vyprávět své zážitky. A také proto, že Olin je racek.
Demografie[edit | edit source]
V Brodě žije v současnosti zhruba 7000 obyvatel. Polovina z nich má papíry na hlavu. Druhá polovina by je měla mít také, ale kolem není nikdo příčetný, kdo by jim je vydal. Lidé zde většinou tráví čas sledováním mloků, uměleckou činností a alkoholismem. Brod je mimo jiné známý tím, že je zde více hospod a náleven než obyvatel. Největší zdejší pijani i ale za léta tréninku vytvořili záhadnou schopnost opíjet se v několika putykách zároveň. Velmistři tohoto umění jsou schopni ve stejném okamžiku píti tuplák U kašny, panáka žitné v Nádražní, rum U Čolků, zvracet v baru Sklep a ještě sosat krabicák na lavičce v parku. Tento pro vědu nevysvětlitelný jev se odborně nazývá Železnobrodský restaurační časoprostorový paradox. Fenomén zde dlouhodobě studoval docent Alfréd Houba. CSc. z pražského Ústavu pro fyziku a prapodivné jevy. Jeho výzkum lze považovat za úspěšný, vzhledem k tomu, že se mu podařilo zemřít na otravu alkoholem ve třech hospodách v téže chvíli.
Významné osobnosti:[edit | edit source]
Květoslav Lempl - vynálezce parních vidlí. Zahynul v důsledku spuštění parních vidlí.
Baltazar Mazel - městský kat. Po čtyřiceti letech služby, kdy neměl vůbec nic na práci, z nudy setnul sám sebe obouručním mečem.
Malvína Zelená - zakladatelka oboru alchymie na zdejší čarodějnické škole. Přišla na metodu jak přeměnit zlato na uhlí, bláto a jiná svinstva.
Kamil - kůň který se zamiloval do hospodského
Karel Kopr - hospodský, který se zamiloval do koně
Sylva Babicová - vynálezkyně nesamovaru. Zahynula v důsledku spuštění nesamovaru, ve kterém se vařily nudle.
