Mšeno
Mšeno, staročesky Wemschen, je malá víska ve Středočeském kraji (dříve Mittwochböhmen).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Založení Mšeno je mylně připisováno lokální legendě kněžně Mšenuši. Ve skutečnosti se Mšenušinou věštbou a vizí větší obce inspiroval prostý lid, který neměl zrovna co na práci a nechal se motivovat Mšenušinou sestrou Strejdou a hlavně jejím bičem. Jakkoli bylo založení obce v 8. století novinkou, v té době například Mělník už čile obchodoval s syntetickými drogami, Neratovice splavovaly po Labi dioxiny až do Hamburku a Ústí nad Labem stavělo první Matiční palisádu. Mšeno bylo tedy již od založení zhruba 100 let za opicema a tento hendikep nikdy nedohnalo.
| Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Mšeno na české Wikipedii. |  |
Název obce se odvíjí od slova mech, případně od staročeského mšíti, tedy utírati si zadnici chlupatým porostem lesních šutrů. Původní název Mechov ovšem nebyl plebiscitem přijat, protože už ho měl zaregistrovaný Hradec Králové, se kterým se místní nemohli měřit a který měl již tehdy silnou ekonomickou lobby a dva městské okruhy a Mšeno bylo rádo, když dotáhlo do konce šotolinku k návsi. První písemnou zmínku najdeme už z roku 1306, což znamená, že místním trvalo hruba 600 let, než se naučili psát.
Podle dochovaných pramenů se z vesnice stalo město právě ve 14. století. Díky tragickému nedostatku zkušených plánovačů a odborníků na stavebním úřadě se město živelně rozrostlo a bylo třeba s tím něco dělat. Nápad s vypálením obce se ujal, tak to místní za nadšené pomoci Pšovanů (tedy obyvatel Mělníka) několikrát zopakovali. Když i na několikátý pokus neuspěli a obec stále vypadala jako brazilský slum, dali hlavy dohromady a nechali to tak. Proto je dodnes v obci několik hrázděných domů a kostel sv. Martina, které připomínají staré dobré časy a náměstí Míru, které připomíná První republiku. Zbytek obce připomíná architektonickou obdobu vlašského salátu. Evangelický kostel v puristicko-funkcionalistickém stylu připomíná shluk krabic.
Průmysl[editovat | editovat zdroj]
Průmysl v obci těží z výhod obchodní křižovatky celostátních rozměrů. Obec byla totiž záměrně vystavěna na místě křížení dvou obchodních tepen regionu: spojnice Dubá - Mladá Boleslav a Mělník - Doksy. Po první stezce odnepaměti až dodnes proudily žebřiňáky do Němec a po druhé probíhala doprava cukru do kafe pro smetánku u Máchova jezera. Mšenští vybírali tučné mýtné na kterém město bohatlo tak, že nebezpečně konkurovalo berňáku a ostatním loupeživým bandám v okolí. Po zralé úvaze a posledním vypálení města se pak od této tradice upustilo a zůstaly jen stánky s rychlým občerstvením a trhovci.
V současnosti se ve Mšeně těží hlavně turistický ruch, protože místní nebyli líní a postavili poblíž chráněnou krajinnou oblast Kokořínský důl. V dole se již dlouho nic netěží, ale návštěvníkům se vždy tvrdí, že mají zrovna takový pech, protože je zrovínka těžební pauza. Proto se návštěvnící pravidelně vracejí a živí tak hostince a ostatní místní atrakce. Město investovalo nemalé prostředky do propagace cyklofašounství a proto je v okolí větší než malé množství mamilů. Projíždíte-li krajem automobilem, buďte opatrní. V autobusu mějte připravený mobil na veselé fotografie kolistů ve škarpě. Jedete-li tatrovkou, zapněte stěrače a vohulte rádio.
Z ostatních průmyslových odvětví stojí za zmínku výroba hnojiv v bio kvalitě. Toto dávné umění vzkřísila skupina místních nadšenců, která provozuje několikahlavé stádo autonomních výroben hnoje. Tento fenomén dal vzniknout zatím nepotvrzené teorii o rychlosti smradu - Mšeno totiž dříve cítíte, než vidíte. Něco jako italská Neapol.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Obyvatelé jsou převážně domestikovaní, se základními hygienickými návyky a to již od dob původního osídlení. V části Podolek totiž pramení Košátecký potok, na kterém si místní zrobili hogo fogo plovárnu a následně i lázně. Lázně ve Mšeně posléze okopírovalo několik obcí, které se toto více či méně snažily zakrýt. Nejlepší kamufláží jsou samozřejmě Karlovy Vary, nepokrytým duplikátem jsou pak Mšené lázně (okres Litoměřice).
Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]
Město dalo světu několik významných osobností. Pomineme-li kněžnu Mšenuši a její sestry Kozy a Stejdu, musíme uvést alespoň následující:
- Vojtěch Živný (nar. 1756) - klavírista, houslista a skladatel, učitel Frederyka Chopina. Člověk tak inteligentní, že město opustil a žil radši v Polsku.
- Josef Ladislav Píč (nar. 1847) - historik, archeolog a muzejník. Poslat někoho do Píče v té době znamenalo výzvu ke vzdělání.
