Jirkov
Jirkov (v místním nářečí Görkau, tj. Džirkov, dále známý jako Chánov 2) je jedním z mnoha měst v Čechách zaměřených na výkup druhotných surovin. Nachází se zde nemalý počet drogových kartelů známých také pod fikaným názvem Večerka. Nejfrekventovanějším místem je pubertálními fracky proslulý Bunkr u místní polikliniky.[editovat | editovat zdroj]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Historie území tohoto maloměsta sahá až do příchodu prvního drogového barona Praotce Sudety (r. 666), který po výstupu na posvátnou půdu Mezihoří (kde se také nachází bouřlivá sopka Klínovec) spatřil ideální místo pro položení základu vysokých zahrad Frňákovníku. Frňákovník jak ho známe dnes má svůj původ právě tam. Tímto bájným stromem byla také inspirována známá pohádka Tři veterání. Pohádka je bohužel vůči Frňákovníku velmi nekorektní, jelikož plod tohoto stromu normálně prodlužuje místo nosu něco zcela jiného.
To ale není jediná zajímavost týkající se historie tohoto světově významného místa. Protože se Jirkov nachází v bezprostřední blízkosti Vysoké Pece (Hörnish Piecz), podobnost některých staveb a vzájemná výměna architektonických plánů byla téměř nevylučitelná. Zatímco vedlejší obec je spjatá s návštěvou faraona Thutmose III. a odcizení Peckých staveb, které jsou spíše známé jako pyramidy, dřívější obyvatelé Jirkova se mohou pyšnit samotnou návštěvou čínské císařovny 吉里娜·博達洛娃 [Ji-lina Bou-dalo-chua II.]. Návštěva čínské císařovny nastala za údajnou záminkou výhodného obchodu, jímž byla výměna Velké Čínské (dříve Jirkovské) zdi za kašnu z čistého perníku, nyní stojící ve středu náměstí Edvarda Degeše. V kašně se dodnes vaří meth (tj. odrůda čirého drogu) pod správou následníků z rodu Voltaira Blanca. Právě perníková kašna má za důsledek vysokou koncentraci bezdomovců či narkomanů. Pravý důvod návštěvy byl zcela jiný. Díky magickým pramenům místní řeky Bíliny se údajně byla císařovna schopná přenést v čase do budoucnosti za námi a zaujmout tak roli legendární herečky Jiřiny Bohdalové (91 let), která dodnes v tajnosti navštěvuje Bílinské prameny jež jsou klíčem k její nesmrtelnosti. Tento fenomén byl ještě do nedávna utajován místní rozvědkou G.A.N.J.A. fungující dodnes.
Legenda[editovat | editovat zdroj]
K samotnému založení města se pojí jistá legenda o poutníkovi, který byl právě na cestě z Mekky po úspěšném pašování Moravstánského vína. Moravstánský poutník znaven z dlouhé cesty kvůli své nepozornosti zabloudil do temných ulic ghetta pod Krušnými horami. Jeho statný osel, který jej po spoustu dní nesl na svém hřbeti se v ulicích tohoto nehostinného místa zasekl pod troskami železné konstrukce, které spadly nešikovným klempířům ze stavby. Zoufalý poutník volající o pomoc přilákal svým hlasem velkou skupinu zdejších rezidentů, kteří svou pozornost strhli nikoliv na uvízlého poutníka, ale na hromadu železa, pod kterou poutník ležel. Místní se okamžitě chytili šance a železo začali bleskovou rychlostí krást. Poutník překvapen jejich náhlým počínáním si zaměnil jejich zločinný skutek za laskavost. Rozhodl se proto pomoci s opravami a znovuzaložením tohoto města z peněz obdržených z pašeráctví. Po dokončení stavby zbytku města chybělo už jen nové jméno. Jelikož si Moravstánský obchodník chtěl udržet svou anonymitu kvůli své práci, pojmenoval nově zrekonstruované město po jeho oslu - Jiřím. Čtvrť, kde byl prvně poutník zaklíněn pod železnou hroudou nese dodnes název Ervěnice.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Obyvatelstvo této vskutku mystické městské velmoci je z valné většiny obýváno imigranty z Etnie. Po válce v Etnii byli její přeživší nuceni opustit tuto zpustošenou zemi a odebrat se do Sudeten Landu Jirkovského, kde byli podmínky více než příznivé. Díky této migraci se ve městě rozvinul dodnes silně fungující železářský průmysl. Sběrny zaměřené na výkup železných surovin a jejich pracující jsou mistry v oboru.
Průmysl[editovat | editovat zdroj]
Hlavním zdrojem příjmů obce je těžba uhlí a přivlastňování železa
