Švýcarský nůž
Švýcarský nůž (švýcarskou němčinou das Schweizerischeneidgenossenschaftslischeschweizerischearmeeschneidwerkzeug, tedy švýcarský armádní nůž armády švýcarského spříseženství, švýcarskou francouštinou il couteau, tedy kudlička, švýcarskou italštinou coltello da funzio taglio, tedy kudla velká svou funkcí a švýcarskou rétorománštinou svizzer armada cunté, tedy trapně přesně švýcarský armádní nůž[1]) je pojem, který zná snad celý svět! Označují se jím multifunkční víceúčelové nástroje s širokým spektrem využití, které v sobě obvykle obsahují všechny nástroje, které jen muž může potřebovat.
První konstrukce[editovat | editovat zdroj]
První švýcarské nože byly zkonstruovány již během náboženských válek na konci středověku, když bylo Švýcarsko ještě součástí Svaté říše římské. Tehdejší švýcarští žoldnéři nosili kromě mečů a dlouhých pík také malé příruční dýky, ke kterým si upěvňovali všechny možné další nástroje, od dlát a šídel přes jehly až po pilky. Aby podpořili svou morálku a národní hrdost, žoldnéři na své nástroje vyrývali a kreslili malé helvétské křížky, symboly to Švýcarska. Tato detailní a snadno zkazitelná práce pravděpodobně položila základy švýcarské přesnoti a pečlivosti.
Průmyslová výroba[editovat | editovat zdroj]
Když se na konci devatenáctého století sjednotilo Německo a hrozilo vpádem do malého mírumilovného Švýcarska, nápadu přidat k noži všechno možné se chopil Karel Elsener (vnuk Karla Elzényho, českého výrobce mýdla, pravnuka maďarských pobělohorských imigrantů), do té doby (ne)známý coby výrobce chirurgických nástrojů.
Bál se totiž, že by po začlenění Švýcarské konfederace do Německé říše došlo k rozšíření trhu, na němž by jeho malá továrnička neměla šanci odolat konkurenci. Rozhodl se proto vzít všechny ty ostré nožíky a malé pilky, které jeho fabrika produkovala, přihodit ještě potřebný otvírák na pivo, užitečnou vývrtku a gurmánské párátko a všechno to stlouct a sešroubovat dohromady. Domníval se, že stvořil dokonalou zbraň, proti které by žádná armáda světa neměla ani tu nejmenší šanci[2].
Vynález Karl Elsener nabídl švýcarské armádě, které zrovna přebývalo něco peněz pro modernizaci, do které se ale starým generálům příliš nechtělo. Elegantní multifunkční nože pro ně byly proto darem z nebes. Namísto nových strojních pušek bylo vojsko vybaveno otvíráky a pilkami schovanými do krásného červeného těla, na kterém nechyběl bílý helvétský kříž (který byl ale v té době už prakticky na všech předmětech v hrdém Švýcarsku).
Národní mutace a napodobeniny[editovat | editovat zdroj]
Když švýcarské nože vešly v obecnou známost, chtěl je mít každý. Trampové pro jejich užitečnost, inženýři pro jejich pokrokovost, ženy pro jejich eleganci, gayové pro jejich barvu, ochmelkové pro všechny ty bezva otvíráky. Rovněž armády všech zemí světa kromě Vatikánu a Severní Koreje se chtěly vyzbrojit švýcarskými noži.[3] V požehnané Helvetii (tak se dřív jmenovalo Švýcarsko, chtěli jsme jen použít nějaký básnický výraz a neopakovat pořád slovo Švýcarsko) sice vznikly velké průmyslové koncerny, které denně chrlily tuny nožů do celého světa, pořád to ale bylo málo.
Vznikly proto takzvané mutace švýcarských nožů. Svůj vlastní multifunkční nůž vyrobili Američané (kopie švýcarského, jen v černé barvě a s obrázkem amerického orla a strýčka Sama), Rusové (v podstatě jen samé vývrtky a otvíráky na lahváče) a dokonce i Francouzi (kvalitní vývrtka, párátko a bílá vlaječka).[4]
Velmi zdařilý je čínský armádní nůž. Tento výrobek obsahuje totiž jen jediný univerzální nástroj, který může sloužit jako nůž, pilka, otvírák na konzervy, na pivo, šroubovák, vývrtka, pinzeta, párátko a nakonec jako kurvítko. Je to prosté: nejprve chcete něco uříznout – a z nože máte záhy pilku. Tak to chcete upilovat, a ejhle, pilka se zlomí a je z ní otvírák na konzervy. Když tedy začnete otvírat konzervu, otvírák se otupí, takže by se jím dalo otevřít pivo. Po pokusu o otevření lahváče máte v ruce šroubovák. Když se snažíte něco zašroubovat, šroubovák se promění ve vývrtku. Když tedy otvíráte víno, zůstane vývrtka v korku, a pahýl můžete používat jako pinzetu. Ta se vám ale zlomí, takže je z ní párátko. Když chcete párátko použít na vaše zuby, zjistíte, že se jedná ve skutečnosti o kurvítko.
Na výrobě české verze multifunkčního armádního nože se stále pracuje; projektová dokumentace, její audit, audit auditu a dvě nové dokumentace zatím stály něco málo přes devět set milionů korun českých.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Poznámka Jazykovědné fakulty Necykloverzity: Již na této krátké ukázce si můžeme domyslet ohromné kulturní rozdíly v jednotlivých jazykem se odlišujících částech Švýcarska. Snadno rozpoznáme přehnaně detailní němčinu, frivolně lascivní zženštilou francouzštinu, agresivní dynamickou a důraznou italštinu a suchou tradicionalistickou rétorománštinu.
- ↑ Poznámka nudného historika: To dokumentuje, jak malý přehled o světě měli obyvatelé Švýcarska na konci devatenáctého století.
- ↑ Poznámka historického geografa: V Severní Koreji se o žádném Švýcarsku, natož o nějakých švýcarských nožích, nevědělo a ve Vatikánu už dávno sloužili švýcarští žoldnéři, kteří švýcarské nože samozřejmě měli.
- ↑ Poznámka historika - lovce senzací: Jistě znáte rčení, že Francie naučila svět jen dvě věci - líbat se a vzdávat se. Nejspíš to řekl Winston Churchill.
Maximal swissarianity warning
Tento článek je zapsán v Guinessově knize rekordů jako text, ve kterém jsou nejvíckrát použity slova Švýcarsko a švýcarský.