Neapol
Neapol je skládka na jihu Itálie. Současně je to jedna z nejlidnatějších skládek na světě (žije zde 3,5 mln. obyvatel). Další skládky naleznete zde. Italsky se Neapol názývá Napoli, přestože byla založena v lese - inu veselý jižanský národ.
| „ | Vidět Neapol a zemřít. Smradem. —Neznámý cestovatel |
“ |
Hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Do Neapole se vozí odpad z celé Itálie, k radosti místních obyvatel. Místní šlechta, zvaní Netturbino, odpadky jednou za dva tisíce let spalují v místní spalovně, která se nazývá Vesuv. V Neapoli panuje značný turistický ruch, každý dem sem přijíždějí tisíce turistů v naději, že uvidí Vesuv v činnosti. Když jim dojdou (popřípadě jsou ukradeny) všechny peníze, zklamaně odjíždějí.
Výše zmíněná šlechta řídí chod skládky. V pravidelných intervalech za nimi chodí představitelé města, přinášejí oběti a doufají, že obměkčí srdce šlechticů. Většinou tomu tak není. Chrabrý vůdce Italů - Silvio Berlusconi nasadil na úklid odpadků armádu, ale nebylo to nic platné. Na dva dny odpadky zmizely, ale protože šlechtici nedovolili jejich vhození do spalovací pece, vytvořily tak pouze další malebnou dominantu města - Monte Puzza. Podaří-li se místním architektům poupravit design, dopadne jako její slavnější sestřička v Pise.
Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]
Paláce Domy Chatrče se v Neapoli zásadně neopravují. Kanalizace také ne. K čemu také, když už zítra může vybuchnout Vesuv? Uliční prostor se sestává z odpadků, z motorek a aut. Ve městě je také metro. Jedna trasa ve spirálách prochází celé město od moře až po Vesuv, přičemž několikrát kříží sama sebe. Kdo dojede na konečnou stanici, musí přestoupit na tutéž trasu a tak jezdit pořád dokola.
Chcete-li se někam dostat, doporučujeme si půjčit motocykl. Jednak máte větší manévrovací schopnost, a pak také větší šanci splynout s davem. Že jsou chodníky pro chodce, to zde platí za dávno přežitý předsudek.
Ve městě platí následující dopravní pravidla:
- Červená není zeď.
- Kdo je větší - jede.
- Když nejedete - troubíte nebo nadáváte. Gestikulace je vítána.
Kultura a jazykové zvyklosti[editovat | editovat zdroj]
Nejste-li seznámeni s místními poměry, doporučujeme vám se pokochat horami odpadků, pochválit místní krmi, prohlédnout si přístav, nechat se okrást a odjet někam do méně civilizované oblasti slunné Itálie. Máte-li kuráže na rozdávání, doporučujeme se hádat s tím uřvaným policistou na rohu. Nejenže vám rychle uleví od zbytečných chechtáků, ale též vám obratem umožní prohlídku městských katakomb.
Jste-li v životě nešťastný, neváhejte. Najděte statného muže v slušivém saku a černými brýlemi - je to jeden z místních krejčích. Proneste pochvalu jeho vkusu v plynné italštině Porco Dio!. Obratem vám našije dva olověné knoflíky do saka a vy si můžete spokojeně vykrvácet.
Při komunikaci s místními je třeba zohlednit přízvuk. Italové, a zvlášť Napolitánci kladou přízvuk na první slabiku. Neumíte-li italsky, nevadí. Italové jsou vstřícný národ a rádi si obsah sdělení domyslí. Důležité je mluvit nahlas, aby váš hlas byl vůbec slyšet. Obzvláště na místním trhu není možno se kultivovanou mluvou domluvit.
Mějme následující situaci - jste na trhu a rádi byste pytel jablek.
- Dobrý den, můžu dostat pytel jablek? - Ital nechápavě zírá.
- Pýý-tel jáá-blek náá-val! - obsluha podává hromadu něčeho, co je první na ráně (Okurka). Obvykle to není to, co jsme chtěli, ale už se někam dostáváme.
- Néé, hóó-vado! Jáá-bka chci! - obsluha podává hrušky. Výborně, už sme blízko. Provedeme gesto jako bychom pohladili míč.
- Jáá-bka! - obsluha na nás spiklenecky mrkne a podává navštívenku nejbližšího bordelu. Zapomínáme na nakyslé ovoce a odcházíme si pro suvenýr z výletu, který ocení nejen manželka, milenka, ale i náš dermatolog.
