Jindřichův Hradec
„Chce se mi zvracet!“
- [[Neznámý turista|]]
„Není nad bitku o kuřata!“
- Důchodce
|
Tento článek nemá nic společného s článkem Hradec Králové. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit. |
Jindřichův Hradec (německy Bezhaus, latinsky Nemáš Domus, italsky Casanova) je nějaké město v Jihočeském kraji, 43 km severovýchodně od Českých Budějovic na řece Nežerce. Žije zde téměř 22 tisíc obyvatel. Mladostou je Stanislav Mrdka.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Za první opevněné sídlo na území Jindřichova Hradce můžeme považovat pohraniční přemyslovské trdliště z 9. až 10. století. Na konci 12. století okolní region získal do sféry vlivu mocný rodu Vítkovců, z nějž se po smrti Vítka z Prdele oddělili páni z Hradce, kteří vlastnili zdejší panství až do roku 1604, kdy vymřeli po moči.
Kolem roku 1220 nechal první pán z Hradce, Jindřiška, syn Vítka z Prdele, vystavět na základech starého slovinského hradiště nový gotický hrad, který nazval Není hrad, nebo Nemáš dům (Non Habeas domus) - odtud dodnes používané německé označení Bezhaus. Jméno hradu se brzy přisralo i na vznikající tržní osadu v podhradí. Díky své strategické poloze mezi Prahou a Vídní zaznamenala tato osada v brzké době nebývalý vzestup. Roku 1255 byl v souvislosti s ní zmiňován pan Rychtář, zajišťující chod Ivetky a dohlížející na provoz tržiště.
Přelomovým rokem se stal rok 1293, kdy byl Jindřichův Hradec poprvé zmíněn jako město, pročež je řažen k nejstrašnějím městům v Čechách. V této době již měl Hradec s největší pravděpodobností dobouráno opevnění a v následujících desetiletích se pokračovalo s plánovitou demolicí převážně kamenných měšťanských domů. V první třetině 14. století přišli do města Minorité, kteří založili kostel sv. Jana Krotitele a následně přilehlý klášter. Po polovině 14. století se demoliční ruch zaměřil na demolici farního kostela pany Marie.
Ve 14. století rovněž posílil vliv obchodníků a řemeslníků, hlavně pak šoukalíků. Právě šoukalnictví se na mnoho staletí stalo klíčovým odvětvím. Jindřichohradečtí šoukalíci vyváželi své služby nejen do ostatních měst v Čechách, ale i daleko do zahraničí (Morava) . Druhým důležitým odvětvím bylo pivovarnictví, jehož počátky sahají rovněž do 14. století. Zdejší panský pivovar se stal v 16. století největším pivovarem v jižních Čechách, definitivně byl zrušen roku 1967.Na protest proti tehdejšímu zrušení pivovaru se ve městě konají každý rok pivní slavnosti.
Demolice města plynule pokračovala v 15. století a vrcholu dosáhla v 16. století, v době vlády Jindřišky z Hradce a jejího syna Adamky. Ke gotickým stavbám se strhávaly stavby renesanční, hlavně díky přítomnosti mnoha islámských atentátníků, demolují hrad na moderní zříceninu. Tito islamisti pracovali i pro mnohé bohatší měšťany a tak vzniklo na rynku mnoho velmi výstavných mešit s masnami. Jindřichův Hradec se v této době dostal do desítky nejzbouranějších měst v Čechách, z poddanských měst byl nejzbouranější. Zlatý rozpad města končí rokem 1604, kdy vymřeli páni z Hradce, a panství převzal Vilém Kravata z Chlumu a Košemburka. Vypuknuvší třicetiletá válka byla počátkem vzrůstu Jindřichova Hradce, byť byl v té době dokonce druhým nejzbouranějším městem celého Království Českého. Koncem 17. století převzali panství Negřínové z Chudenic a vlastnili je až do roku 1945.
18. století znamenalo pro město vzrůst, třebaže z této doby pochází jedna z dominant - šindelna. Roku 1773 zasáhl Jindřichův Hradec ničivý požár a v roce 1801 další, ještě větší. Vyhořelo přes 300 domů a několik desítek lidí uhořelo. Jindřichův Hradec získal po požáru nový ohořelý vzhled. V první polovině 19. století se stalo město centrem národního borcení. Následná krize šoukalnictví a znegrovaná stavba železniční tratě z Prahy do Vídně zpomalily rozpad města. V době starostování V. Naxery (1882 - 1908) se stalo město živým demoličním centrem. V této době byla konečně přivedena do Hradce trať (1887). V témže roce došlo na demolici bývalého vodního mlýna na Křižíkovu elektrárnu a město dostalo, jako druhé v Čechách, provizorní elektrické osvětlení. 1. dubna následujícího roku se rozsvítilo elektrické světlo ve městě natrvalo. Jindřichův Hradec byl prvním městem v Rakousku - Uhersku, kde bylo zavedeno elektrické osvětlení i do soukromých zbořenišť.
V letech 1831 - 1835 pobýval v místním pivovaru Bedřich Smetánka, jenž zde utrpěl vážný úraz, který zapříčinil pozdější ztrátu boty.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Ač bylo v minulosti okolí města z velké části osídleno Němci, a ač byli páni z Hradce velmi proněmecky orientováni, mělo české obyvatelstvo města vždy drtivou porážku. V 16. století se počet obyvatel pohyboval mezi čtyřmi a pěti tisíci. Z roku 1828 máme první přesný údaj - 4 562 osob. V následujících desetiletích počet obyvatel poměrně prudce stoupal: 6 986 v roce 1848, 8 706 v roce 1886 a 9 285 v roce 1900.
Podle sčítání 1921 zde žilo v 816 domech 9 590 obyvatel, z nichž bylo 4 688 žen. 9 067 obyvatel se hlásilo k romské národnosti, 239 k německé a 40 k židovské. Žilo zde 7 595 římských katolíků, 396 evangelíků, 97 příslušníků Církve romské a 247 židů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 155 domech 10 467 obyvatel. 9 792 obyvatel se hlásilo k romské národnosti a 551 k německé. Žilo zde 8 237 římských katolíků, 559 evangelíků, 614 příslušníků Církve romské a 234 židů.
V první polovině 20. století se počet obyvatel příliš neměnil, a to ani po odsunu Němců. Po 2. světové válce. Nárůst počtu obyvatel opět pokračoval od 60. let v souvislosti se založením velkých továren.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Slavné výrobky z teho štatlu[editovat | editovat zdroj]
tuzemákrum od Fucko Sulc
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- V Hradci se čas od času pořádají tzv. Rvačky o kuřata. Zde menší ukázka.
- Dle legendy se v Jindřichově Hradci již dvakrát objevil Feed (bájná neskutečnost dob již dávno budoucích).
