Neratovice
„A já su synek Spolanky...“
- nápěv lidové písně, hymny Neratovického cechu chemiků
Úvod[editovat | editovat zdroj]
Neratovice, staročesky Neratowitz, mechovštinou Neratojce (podle vzoru Budějce), tradiční středočeštinou Nerátky, je malebná dědina ve Středočeském kraji (původně Mittwochböhmen region), kterou můžete cítit již od Mělníka a při vhodném větru i z Velvar.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První osídlení na území obce se datuje zhruba do druhé třetiny páté osminy středního paleolitu, kdy na místo dorazili první lovci a sběrači. Tuto, zprvu velmi smělou, hypotézu definitivně potvrdila expedice Doc. Jaromíra Fouska ml. z Prahy, které nalezla v sedimentech pod místní částí Byškovice zkamenělý exkrement potomků opic. Radiokarbonová metoda potvrdila doměnku, že lovci a sběrači na místě již nějakou dobu působili, zatímco svěrači přišli až mnohem později.
Chemická analýza kosterních pozůstatků zakrslého hominida druhu homo neratuensis prokázala, že druh sbíral hlavně divoce žijící dioxiny (např. kyselinu trichlofrenosyoctovou) a bez problémů ji metabolizoval. Podle šíře nalezených pánevních kostí dokonce velmi úspěšně a tudíž byla pro ně hlavním energetickým zdrojem. Pozdější nálezy prokázaly, že homo neratuensis se úspěšně křížil s neandrtálci, což vysvětluje dodnes patrný nasraný výraz místních obyvatel, zejména při verbálních narážkách na stav místních komunikací a výkony místního fotbalového mančaftu.
V období ranného středověku místo obýval kmen Košátčanů. Ti si postavili svou hráz na místním potoce, který podle nich získal jméno Košátecký. Toto období bylo velmi divoké, o čemž svědčí písemné památky archivované v Národní knihovně a v memoárech Heleny Vondráčkové. Výslovně jsou zmíněny každostředeční nájezdy divoce žijícího kmene Pšovanů, kteří neváhali urazit pěšky celých 8 km, aby místním ukázali, zač je v Ústí nad Labem perník, se kterým dávní obyvatelé Mělnicka již dávno obchodovali.
Karel IV. Neratovice miloval. A to dokonce natolik, že se jim z úcty vyhýbal širokým obloukem, kdykoli jel zkontrolovat, jestli na Mělníku už konečně dostavěli ten obchvat. Na sklonku svého života Neratovicemi projížděl se svou družinou a karavanou s fraucimorem [1] a upgradeoval shluk chatrčí na město, čímž diplomaticky donutil rozdrobené rodinné klany k uzavření hromadných svateb a nastolil tím klid a mír od Tišic až po Korycany. Ušlechtilé snaze vzdorovali jen odbojní obyvatelé Libiše, kteří měli vlastní názor a nehořlavé domy.
Dle poznámek kronikáře Honimíra Otec vlasti dokonce žasl nad pohostinností místního obyvatelstva. Když jej místní pohostili polévkou z PVC[2] a sklenicí malinovky z místní sodovkárny, dokonce prý poznamenal, že tohle teda ještě neviděl. Uvážíme-li, jak zcestovalý panovník to byl, nelze toto brát na lehkou váhu. Karel IV. zde nechal postavit kulturák [3], zájezdní hostinec Na koupáku, jednokolejnou dráhu s přejezdem na náměstí a osobně vykolíkoval ohradu pro místní nepřizpůsobivé občany. Bohužel, díky blíže neurčeným zdravotním problémům, pravděpodobně spojených z konzumací malinovky, své dílo nedokončil a tak jsou dnes Neratovice hodně pestrou společností. Vladař zanedlouho poté zemřel za záhadných okolností na komplikace spojené s otravou rtutí.
V období renesance zde byla Jezuity založena první řádná škola, která se zaměřovala na výuku organické chemie a okultních praktik. Z jejich škamen vzešlo mnoho slovutných alchymistů, kteří posléze na dvoře Rudolfa II. páchali pokusy a výrobu koprolaktamu. Původní alchymistické učiliště se posléze tranformovalo v gymnázium, které z politických důvodů nese jméno Františka Palackého.
Ve 40. letech 20. století byla Libišská gotická katedrála přestavěna na výrobu větrných smrští, jmenovitě produktu Cyklon B. Po skončení druhé světové války byl svatostánek znovu vysvěcen a přejmenován na Spolana. Spolana produkuje různobaravné čmoudíky dodnes a při výročních záplavách na Labi barví vodu až po Hamburg, čímž efektivně redukuje invazivní druhy, zejména ryby a jinou vodní havěť.
Městské části[editovat | editovat zdroj]
- Byškovice - jediná část, kterou zná většina lidí projíždějící okolo. Protíná ji strategická dopravní tepna Praha - Hic sunt leones.
- Lobkovice - rodové sídlo rodu Lobkoviců, zámeček included.
- Horňátky - nevýznamná část obce, ghetto pro muže s diagnostikovanou fascinací ženskými hrudníky.
- Korycany - partnerská obec města Rokycany. Víceméně znoucectnost, protože si je lidi stejně pletli.
- Mlékojedy - vzniklo sloučením původních Šutrodechů a Chlebasajů.
- Libiš - odbojná městská část, která se v nepravidelných intervalech od Neratovic odpojuje.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
V Neratovicích žije bajvoko 16 tisíc obyvatel. Etnický profil obyvatelstva se vyznačuje značnou diverzitou, je zde vysoké zastoupení zejména romského etnika (asi 23 %). Romové se místním nářečím označují jako Cigáni. Romské obyvatestvo zde čelilo opakovaným pogromům, ke kterým údajně docházelo již od jejich přistěhování v 11. století, kdy Řád žebravých mnichů založil v Byškovicích první autoservis a do rána zmizly ze všech kočárů autorádia.
Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Adam Kajumi - významný umělec narozený v Neratovicích
- Anna Spěváčková, lokální politička a představitelka novodobého Ekofašismu
- Pavel Šanda, lokální politik a nejchudší člověk žijící v ČR
- David Šanda, český rapper (synovec zmiňovaného Pavla Šandy)
- Petr Balvín - stoupenec stalinismu, absolvent místní základní školy a levicový aktivista
