Kokotník
Kokotník: Hlavní město Solovijsterska – Perla absurdity
Kokotník, hlavní město státu Solovijstersko, je jedním z nejpodivuhodnějších a nejméně pochopitelných míst na planetě. Nachází se na jednom z těch indonéských ostrovů, které jsou tak malé, že je nenajdete ani na Google Maps, pokud si neuděláte hodně velký zoom. Místní obyvatelé věří, že jejich město je středobodem světa, což by možná byla pravda, kdyby svět byl plochý a navíc naprosto ztratil smysl pro humor.
Geografie a architektura: Chaos s břehy Kokotník se rozkládá na mírně zvlněném území obklopeném džunglí, rýžovými poli a neuvěřitelně bahnitými plážemi, které slouží jako hlavní přístav. Centrum města je vystavěno ve stylu „postmoderní břečťanové anarchie“, což znamená, že každý dům má jinou barvu, tvar a počet oken, přičemž některé budovy ani nemají dveře.
Hlavní ulice, Kokotníkova magistrála, je slavná svou délkou, šířkou a tím, že na ní nikdy neprobíhá doprava. To proto, že ji pravidelně zaplavuje voda při přílivu, čímž se mění v improvizovaný bazén. Místní děti tomu říkají "solovijsterské Benátky" a turisté se zde mohou projet na bambusových vorech, které obsluhují nezletilí kapitáni ve věku od 5 do 12 let.
Historie: Od kokosů ke Kokotníku Podle legendy byl Kokotník založen v roce 1734, když náhodně ztracený portugalský obchodník objevil na ostrově obří kokosový ořech a rozhodl se, že je to znamení od Boha. Místní domorodci, kteří se mezitím živili lovem krabů a filozofováním o smyslu života, se s ním rychle spřátelili. Bohužel nikdo nevěděl, jak ten kokos otevřít, takže ho nakonec použili jako základní kámen pro první městskou budovu – legendární Kokotníkovou radnici, která je dodnes největší památkou ve městě.
V průběhu let Kokotník získal svou nezávislost díky tomu, že ho všichni zapomněli kolonizovat. Když Indonésie vyhlásila nezávislost v roce 1945, místní obyvatelé si řekli, že budou dělat totéž, ale o tom nikomu neřekli. Solovijstersko tak existuje v jakési mezistátní šedé zóně – není ani oficiální stát, ani součást Indonésie, ale zato má vlastní vlajku, hymnu a národní sport (plácání komárů).
Kultura: Kokosy, karaoke a chaos Kultura Kokotníku je unikátní mix tradiční indonéské spirituality, portugalských zmatků a solovijsterského anarchismu. Hlavní městské slavnosti, Den Kokosu, zahrnují soutěže v házení kokosů, pití kokosového mléka na čas a stavění kokosových věží. Nejvyšší zaznamenaná kokosová věž dosáhla výšky 12 metrů, než se zřítila na přihlížející turisty (nikdo nebyl zraněn, ale účastníci dostali zdarma kokosovou zmrzlinu jako odškodnění).
Obyvatelé města milují karaoke, a proto má každý druhý dům svůj vlastní karaoke bar. Nejoblíbenější písní je "Kokotník, náš domov", což je místní hymna s textem: "Kokotník, kde všechno voní, kokosový vzduch nám v plících voní, komáři štípou, život je hra, v Kokotníku vládne pohoda!"
Ekonomika: Kokosy kam se podíváš Ekonomika města je založena téměř výhradně na kokosech. Kokosové palmy rostou doslova všude – na zahradách, uprostřed silnic, na střechách domů i ve školních třídách. Kokosy se zde používají na všechno: od výroby potravin přes nábytek až po zbraně (ano, kokosové prakové dělo bylo testováno, ale ukázalo se jako neefektivní).
Turistický průmysl také pomalu roste, především díky dobrodruhům, kteří hledají "nejbizarnější místo na světě". Solovijsterská vláda proto spustila marketingovou kampaň s názvem "Kokotník: Když se chcete cítit jako kokos", která přilákala asi 12 návštěvníků za poslední rok.
Současnost: Hrdost na absurditu Dnes je Kokotník známý jako město, kde nic nedává smysl, ale všechno funguje. Obyvatelé jsou neuvěřitelně hrdí na svůj stát, město a především na svou schopnost ignorovat logiku. Místní slogan zní: "Kokotník: Všechny cesty vedou sem, pokud se ztratíte dostatečně dlouho."
Ať už sem zavítáte kvůli kokosům, karaoke nebo jen proto, že jste špatně odbočili při cestě na Bali, jedno je jisté: Kokotník si vás získá svou jedinečnou směsí chaotického kouzla a vůní kokosového mléka.
