Kobeřice

Česky Kobeřice, po našemu Köberwitz

V zadku pomnik šťastnych rokuv minulych - Obchoďak/Hirošima/Dum hruzy

Pusta cyklostezka – všecke kola rozkradene a fčilek se začnu značky čorovat

Z Červeneho Regiona

Kobeřice ležu na Prajzske a meška tam 3200 ludi. Každy druhy žid-katolik, každy prši alkoholik. Mezi najvjekše rodne břidaky
patřu letajici Džony nebo Tomašek ze Šileneho, kaj meška koberska elita. Dědina ma aj vlastni zpravodaj – pani Angelu.
Tež ma sadrovcovy dul, kaj se vozi bordel z celeho kraja.

Proslavila se nejednim Božim zazrakem. Kupřikladu za komančuv tym vykolejenym vlakem, kdy naštěsti se na šachtě našel
jeden střizlivy, co šel fukat. Krade se tu všecko – v inštytucach, přes ryny, dobytek ale najvěc kola. Pišu se tu anonymni
hanopisy, topi se enem šlamem a pneumatikama. Na Mittelhově zaznamenali aji připad pojebane kravy. Taka normalni
dědina.

Den pro chlopuv začinal skoro, ale v roku 2014 zrušili krmitka v trafikach a knajpy otviraju až o desate. Centra osvěty su:
U Pepy, v Nele, v Bunkře, U Gity a U Bunika – tež koberske meteorologicke stanice. Tam jak peču makrele, to vite,
že dycky bude chcat.

Pije se cely tyden, bo chlast tu je lacnějši už jak voda. Baby lopu doma krabicaky, chlopy lahvače u peca, bohatši potym
seďu v knajpach. Vrchol tydňa byva v patek, bo to su Pičince. Na zabavu jezďu ne ene ze susednich dědin – z Palestiny,
Myšaci, ale baj až z Henneberkuv. Po Pičincu se spi celu sobotu a v nedělu se ide do kostela. Baby na mšu, chlopi na jedno.
A tak furt dokola...