Adamov

Příklad rodinného domu vystavěný v období obyvatelského boomu, může pojmout až 170 žadatelů o byt.

Adamov (německy nazývaný Atomow) je město v Moravstánu, které se vyznačuje nejvyšším počtem panelových domů na počet obyvatel na světě. Dříve romantická vesnička s hostincem a firmou zpracovávající dřevo.

Avšak jak už to bývá, i věčné časy s komunismem skončily. Zbrojovku zavřeli, zbylo zde jen málo firem na výrobu pivních špuntů apod. Okolní kraj nové podnikatele nepřitáhne, však tu není ani vodovod. Lidé stále chodí pro vodu k řece Svitavě. Poté co se většina obyvatel odstěhovala, město chátrá a postupně se vymazává z map.

Historie Adamova

Historie Adamova je od prvopočátku spojena s kovářstvím, jehož kořeny zde sahají až do roku 1360. Tehdy tato oblast u hradu Ronova byla pustá a divoká neboť Čeněk Krušina z Lichtenburka, majitel Ronova, se nestaral o nic než žrádlo, děvky a chlast. Původní osada se jmenovala Hamry podle hamrů, které zde založili kováři, kteří na cestě z Brna na sever zbloudili v temných hvozdech u Svitavy. Od roku 1732 nese osada jméno Adamov, a to podle Adama Josefa z Lichtenštejna, majitele zdejších kováren. Kovaly se zde hlavně pouta, obojky a řetězy na krk pro otroky a vyznavače sado-maso. K velkému rozvoji Adamova a místních kováren došlo po roce 1849, kdy byla dobudována trať železného oře Brno - Česká Třebová, která do temnot tohoto Bohem zapomenutého kouta přinesla kouř a hluk.

Ve 30. letech a za II. světové války zde probíhala mohutná zbrojní výroba, kovaly se halapartny, sudlice a řemdichy. Adamov samotný zažil mohutný rozvoj a dosáhl 500 obyvatel.

V roce 1945 došlo ke znárodnění zdejších kováren a v roce 1947 byly v souladu se svým pitomým výrobním programem (granáty, laufy, a futrály na kaťuše) přejmenovány na BALAST. Tato intenzivní tajná vojenská výroba, určená především pro vývoz, byla tak tajná, že za hranicemi Adamova nikdo netušil, co se ve městě vyrábí, dokonce ani v Adamově samotném to mnozí netušili. Tak vysokého stupně utajení bylo dosaženo především neobvyklou metodikou výuky na tamějších 2 školách: Výuka základních předmětů, zejména čtení a psaní, byla metodicky zpracována tak, aby většina absolventů vycházela z deváté třídy prakticky negramotná, s duševním obzorem stejně úzkým jako je obzor krajiny v Adamově nahlížený ze dna tohoto 250 m hlubokého kaňonu v němž centrum Adamova leží.

Vzrůstající poptávka po vojenském materiálu (od nábojů do samopalu po tiskařské stroje) donutila místní obyvatele přeorientovat výrobu. Z výrobní linky denně sjížděla vojenská výzbroj, pro německé vojsko za druhé světové války, po válce pro spřátelené rozvojové krajiny Vietnam, Biafru, Etiopii, Kubu, Angolu a Severní Koreu. Byl zde vyroben i prototyp bojové šaliny T3X.

Po válce zde byl komunisty vybudovaný panelový skanzen.

Když zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí, byla v Adamově zrušena veškerá nehumánní zbrojní výroba. Přísně utajovanou výrobu protiletadlových raket převzali naši noví kamarádi z Francie, fabrika se vyprázdnila a její zaměstnanci odešli na pracák. V bývalých prostorách Adastu zůstalo hafo mírumilovně liduprázných prostor, v nichž se prohání myši a pavouci.

Legenda o vzniku Adamova

Legendy praví, že Atomov byla kdysi jenom část Ptačina, ale časem se zde vzbouřilo pár vyvrhelů, kteří se jednoduše nasrali, že nemůžou nechávat náčiní na piko do žíly volně na ulici a odešli bydlet na druhý kopec, s tím, že když budou potřebovat nějaké služby, jako např. Obchod, drogérku (na to pekelný piko), tak si zajdou do Města (s velkým M, protože Ó, mocný Atomov je všemocný). Postupně lékařů... teda pikařů přibývalo, a druhý kopec se začal osidlovat a dnes je z toho CSDF... Centrum Světového Dědictví Feťáků alias Horka.

Za celou touto legendou ovšem stojí nechvalně proslulý zakladatel Atomova (dříve známy jako Hnojokupa) Vojtěch Sedláček. Tento panovník byl ovšem známý svojí oblibou v drogách a také tím, že mu koks úplně zničil nosní přepážku. Tento člověk (známy nyní pod přezdívkou Nosál Převeliký) se jednou neskutečně sjel mixem všech možných drog, známým jako Atomix, který výhodně nakoupil od židovského obchodníka v akci jeden za cenu dvou. Po nitrožilní aplikaci této drogy upadl na 4 hodiny a 52 minut do podivného snového stavu, ve kterém si uvědomil svoji ztracenou existenci i to, že jeho město Hnojokupa je naprosto degenerované místo, kde se vlivem křížení sourozenců vyvinula nová rasa podivných humanoidů, která se vyznačovala velikou oblibou v drogách, odhazováním jehel od pika na ulici (dle pověstí bylo v nejkritičtější moment na ulicích tolik jehel, že dosahovaly výšky dvou dospělých mužů a obyvatelé se v nich musely naučit plavat) a také zálibou v pěstování pekelné rostliny marihuany. Poté, co se probral ze svého opojení, začal Nosál Převeliký pracovat na plánu proměnit Hnojokupu v prosperující světové velkoměsto a začal jeho přejmenováním na dnešní Atomov. Lidi, kteří odmítli pracovat na výrobě Atomixu a jiných drog, byli posláni do pracovních táborů (dnešních Bílovic nad Zrzavou). Tento jeho plán však naprosto selhal a on sám zemřel dva dny poté ve strašných bolestech, když se zadusil zvratky při neopatrném pohledu do zrcadla. Po jeho smrti se s Atomovem nic nezměnilo a ve stejném stavu existuje dodnes. Těsně před smrtí však stihl ještě Nosál Převeliký sepsat zcela smyšlenou legendu o Atomovu, aby v očích budoucí generace ze sebe smyl vinu za tento naprosto zničený kus země a kterému někteří mentálně slabší obyvatelé tohoto města stále věří. Většinou jenom proto, že jsou již zcela zdegenerovaní mezirodovým křížením a užíváním drog, zejména té nejhorší, marihuany.

Obyvatelstvo

Jedna z Adamovských jeskyň

Původní zakladatelé Adamova byli potulní kováři, kotláři a dráteníci a jejich potomci. Později, v 60. letech 20. století se do městečka začali stahovat další a další přistěhovalci, kteří sem proudili za vidinou teplých obědů a večeří v místní kantýně.

Pro tyto nové přistěhovalce, původně obývající jeskyně a propasti Moravského krasu, zde komunisté postavili hromadu supersocialistických paneláků umístěných převážně na vrcholech okolních kopců, které měly ukojit poptávku zaměstnanců místní muničky po ubytování. Avšak ani tyto multifunkční ubytovací kapacity nemohly ubytovat všechny nové příchozí, proto několik stovek lidí bylo opět ubytováno v nedalekých jeskyních Moravského krasu.

Obyvatelé Adamova se dnes živí převážně sběrem léčivých bylin, kamení a jiných lesních plodin v okolních lesích, protože továrnu postupně vytunelovali, rozkradli, prošustrovali a zdevastovali topmanažeři, kteří továrnu vedli v letech 90. a následujících. Tím většina obyvatel přišla o práci a stala se zcela závislou na výkupních cenách sušeného rulíku, vraního oka, marihuany, lysohlávek a jiných drog, které prodávají na trhu v Brně a Blansku. Občasné pokusy o výběr peněz z bankomatů jsou obvykle neúspěšné.[1]

Obyvatelstvo dalekého původu

Typičtí adamovští obyvatelé z počátku 21. století

V letech 70. bylo početně slabé obyvatelstvo Adamova posíleno přílivem imigrantů z Kuby, Vietnamu a Polska.

Kubánci do Adamova šli za odměnu, protože bojovali ve válce za socialistickou Angolu. O výrobě sice nic nevěděli, zato jim velmi zachutnalo černohorské pivo, čepované v místních krčmách. Adamovskou pohostinnost odměňovali pravidelnými hudebními produkcemi trvajícími každý pátek a každou sobotu až do ranního kuropění, které pořádali na nádvoří papundeklového tábora, v němž je místní továrna obytovala. V Adamově rovněž zanechali část svého genetického materiálu, avšak jejich potomci z města zhusta odešli, neboť jim nevyhovovala poněkud etnocentrická atmosféra města.

Po Sametové revoluci v zimě roku 1989 se původní kubánští gastarbeitři vrátili na rodný ostrov, povoláni zpět svým neohroženým vůdcem Fidelem Castrem, který se obával, že by se v Česku mohli nakazit infekční chorobou tzv. demokracií.

Vietnamci se v Adamově objevili zcela dobrovolně zlákáni sliby vietnamské vlády, že budou v daleké blahobytné Evropě studovat univerzitu. Vietnamští vládní představitelé je však zapomněli informovat o oblíbeném české úsloví, že hospoda je univerzita života. Drobní, přizpůsobiví obyvatelé nekonečných rýžových polí jihovýchodní Asie v Adamově zapustili kořeny. Bystře využili rozdílů v nedostatcích československé a vietnamské verze socialismu, od Čechů se naučili vyhýbat se práci a privatizovat vše, co není přibité dvoupalcovými hřeby, od Kubánců pít a tancovat do časného rána, a od polských gastarbeiterů kšeftovat. Ze širokého dalekého okolí skoupili šicí stroje, skútry Babeta a další harampádí, které posílali příbuzným do Vietnamu dokazujíce tak, že i na socialistické bídě se dá vydělat.

Po Sametové revoluci Vietnamci v Česku zůstali, protože - jak poznamenal jeden z nich - soustružník Nguyen Ngueyen-nguyen: Ať psíde sokolif, nemuše to byt holší neš tam u nas doma.

Poláci v Adamově svou situaci gastarbeiterů vyřešili jednoduše: Využili zanedbatelné jazykové bariéry a při první příležitosti se v Adamově oženili. Asi to tehdy v Adamově taky nebylo tenkrát horší než tam u nich doma.

Adamovská železniční vlečka

Vznikla jako odbočka vysokorychlostní železnice v Rakousko-Uhersku. Po krachu strojíren BALAST byl na ní provoz ukončen a koleje byly zality do asfaltu. Postupem času se začaly v bývalých strojírnách vyrábět atomové bomby na velryby a vyvstal požadavek vlečku obnovit. K tomu došlo v roce 2013 díky činnosti SŽDC. Přejezd přes silnici se však stal postrachem cyklistů. Proto zde bylo umístěno dopravní značení, avšak nehody se opakovaly. Postupem času došlo k umisťování stále většího a většího značení, avšak cyklisté trpící mozkovou masturbací zde havarují i nadále. Adamovská radnice proto povolila činnost aktivistům, kteří budou stát u železničního přejezdu a upozorňovat cyklisty na několik značek, které jsou před přejezdem z obou stran umístěny. Blby trpící kulocentrismem budou aktivisté přes koleje převádět. Cyklisté, kteří nehavarují, dostanou oříškovou čokoládu.

Adamovská varna

Adamov je slavný produkcí kvalitní kuchyně. Vaří se zde kde co, nicméně vede perník neboli pervitin, který se dostává na stůl - nebo spíše do žíly nejedné slavné osobnosti. Ceny jsou příznivé, člověk je přece jen přímo u zdroje. Nemusíte řešit nic kolem, místní jsou na ubohé fetky zvyklí a stříkačku najdete třeba tamhle na zemi, takže si to můžete rovnou šlehnout. Toto vybrané gastronomické prostředí přispívá nejen k celkovému neutěšenému vzezření města, ale i k výskytu levných bytů, které za málo peněz koupíte a po odstranění tapet či koberce najdete pěkně uleželé krystaly.

Zajímavosti

Tvar Wankelova motoru přesně kopíruje tvar vstupního dómu jeskyně Býčí Skála.

Přes temnou historii města a chmurnou sociální atmosféru zdejších krčem lze v Adamově nalézt řadu zajímavostí:

• V Josefovském údolí 5 km východně od Adamova se nachází zachovalý areál původní kovárny, tzv. Stará huť. Jedná se o prototyp všech evropských krematorií.
• Jeskyně Jáchymka je dodnes obývaná adamovskými troglodyty.
• Ve stejném údolí je i jeskyně Býčí skála, v níž v roce 1872 Jindřich Wankel vynalezl Wankelův motor.
• Lesnický Slavín v adamovských lesích tvoří unikátní řada pamětních desek i větších pomníků na paměť zbloudilých poutníků, turistů, a sběračů lysohlávek, kteří zamřeli v marném hledání cesty ven z temných hvozdů.
• Bronzová busta Tomáše Garrigua Masaryka před základní uměleckou školou slouží jako mrtvá schránka pro předávání zpráv ruské tajné služby, ale tato informace je přísně tajná.
• Kamenná Alexandrova rozhledna tyčící se nad městem v lese je pozoruhodná tím, že z ní je nejhorší rozhled ze všech rozhleden na světě.
• Adamovu se říka Malé Holandsko.

Malá statistika zajímavostí

• 2 % obyvatel Adamova jsou Jehovisté.
• 3 % obyvatel Adamova má přímení Gonzáles.
• 5 % obyvatel Adamova má příjmení Nguyen.
• 7 % obyvatel Adamova nikdy nebylo v Praze.
• 7 % obyvatel Adamova nikdy nebylo v Blansku.
• 11 % obyvatel Adamova žije v ulici Jilemnického, kde stojí nejdelší panelák na Moravě.
• 13 % obyvatel Adamova má přímení Pernica.
• 17 % obyvatel Adamova nikdy neslyšelo o dvojkové soustavě.
• 23 % obyvatel Adamova kouří trávu.
• 29 % obyvatel Adamova hraje nasranou.
• 31 % obyvatel Adamova vzpomíná s láskou na socialismus.
• 37 % obyvatel Adamova uctívá Svatého tučňáka.
• 41 % obyvatel Adamova má nebo někdy v životě mělo škodovku.
• 43 % obyvatel Adamova zvysoka kašle na organizace OSA.
• 47 % obyvatel Adamova obden přemýšlí jak zhubnout.
• 97 % obyvatel Adamova patří k náboženské sektě adamitů.

• Podíl homosexuálů ve zdejší populaci činí pouhá 3 % (průměr zbytku světa jsou procenta čtyři). Jsou to právě ta tři procenta, která nepatří k adamitům.

Nikdo netuší, jak je možné, že čísla v této statistice jsou prvočísla, dokonce ani autor této statistiky, který žil kdysi v Adamově po dlouhých 13 let, což je taky prvočíslo, a pravděpodobně z toho úplně zblbnul.