Předčary
Předčary je článek, který pojednává o obci toho jména, nikoliv o polské lidové kapele Przedzari.
"Tak tohleto, to už je fakt za čárou!!!"
Kolikrát už jste mohli číst či slyšet tuto či obdobnou sentenci. Až příliš často bezprostředně předchází konfliktu, ústícího v rozbitou hubu či v krutou a neméně krvavou válku. Přesto se vyskytuje místo, které v celé své historii nebylo, není a bohdá ani nebude za jakoukoliv čárou.
Jsou to Předčary.
Je to obec odlehlá, těžko uchopitelná, stejně jako těžko dohledatelná pomoci tradičních platforem (Mapy.cz, Google maps). Může být prakticky všude, ale na druhou stranu i nikde! Za objev této vsi pro svět a Necyklopedii patří dík týmu vědců pod vedením Kuči Gromadné, Fojty Fronlajnového a Hasita Tomského. Tento článek vychází z jejich výzkumů.
| Předčary | |
|---|---|
 | |
|
znak | |
| základní data | |
| status: | obec |
| kraj: | Náš ne? |
| okres: | Předčarský |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | km² |
| obyvatel: | pružný počet |
| nadmořská výška: | Naša obec není nad mořem! m |
| PSČ: | 503 15 |
| adresa úřadu: | Náměstí Ojířovo 45 |
| starosta: | momentálně neobsazen |
Obecní symboly[editovat | editovat zdroj]
Soudní Stolice je hlavní orgánem, který symboly vymýšlí a uvádí je do bezvědomí. Vedle Věnceslava Adalberta–Nováka, a Vyosené kyselice je symbolem ještě obecní vlajka. Jejich význam stanovuje hlava III o používání symbolů na Předčarsku: “Dočasně (pozn. předčarsky navěky) na paměť těm, kteří žádnou paměť nemají aby nezapomněli, že Předčary v jejich srdci (pajšlu) sedí”. Z textu si lze odvodit, že si Stolice potrpí na patos.
vlajka[editovat | editovat zdroj]
Byla zavedena Soudní Stolicí, jako jeden ze symbolů Předčar. Popis vlajky zní a opět je z pera Soudné Stolice: “Prapor náš je štvrcen (pozn. opravdu, takle to bylo zapsáno, slovo štvrcen je odvozeno od slova štvrtek a to ze slova škrtek/š-krtek. Znamená to doslova "škrcený krtek", potažmo mrtvý krtek). Proč Předčarské nářečí vychází pro slovo štvrtka z mrtvého krtka je nejasné a nad rámec tohoto pojednání o vlajce.) Čili má v sobě dva čtverce, ploché krychle. Nalevo je nad červeným čtvercem, bílá a na druhé je to navopáč. Stejně tak jako kuroplach co v bílé a červené krychli stójí. S jazvečnikem to samé jest. Popis vlajky je pro našince poněkud zmatečný. Vychází totiž z tamních vexikologických zvyklostí (které, se formují) a možná i proto popis tak úplně neodpovídá tomu co na vlajce vidíme.
Věnčeslav Adalbert Novák[editovat | editovat zdroj]
Je místním živým obecním symbolem (k datu 11. 3. 2022 ještě prokazatelně žije). Mělo by mu být už osmdesát let, bohužel datum jeho narození je sporné, protože si ho nikdo (ani on) nepamatuje. Věnčeslav se narodil Slavitahu Novotnému, místnímu žertéři, a Blaženě Nakládalové-Novotné, místnímu potahu obecní kárky. Po vylití z obecné školy se vyučil jako řezník obor pěchovač. Jeho prvním životním úspěchem bylo napěchování největší klobásy na Předčarsku. Ve svém zralém věku proslul jako lidový bard, kdy byl zván na mnohé veselice a sleziny, kde bavil prostý lid svými moudry, starými příběhy a předčarským folklorem. Později od roku 2013 šířil slávu předčarska na stránkách Bandzone (facebook tenkrát v obci nebyl nainstalován). Jeho těžištěm však zůstaly obecní veselice a příležitostné videovlogy s přítelem Bořivojem Zvratkem z Kokotínska. Za tyto zásluhy byl Ethnografickou komis navržen na obecní památku. Návrh byl Soudnou Stolicí schválen předevčírem a okamžitě uveden v platnost. Věnčeslav Adalbert Novák se ve volném čase věnuje houbaření, pití destilátů a degustaci okeny, kozám a chovu jazvečníků, především se stará o svého plemenného jazvečnika Ojíře. Dále má dvě děti se svojí manželkou Květoslavou Jebavou-Novákovou.
Vyosená kyselice[editovat | editovat zdroj]
Popravdě, ani my, ani Vědecký tým Necyklopedie, ani nikdo jiný neví co to je. Avšak nebojíme se to přiznat.
Prostředí Předčar a blízkého okolí[editovat | editovat zdroj]
Předčary jsou jedním z největších měst na českém území. Jejich rozloha je něco mezi 435 a 435,5 hektary. Rozléhá se v prostředí mezi Aší a Frídkem-Lístkem. Krajina je mírně zvlněná, uprostřed roviny se tyčí kopec Palivec. Protéká jím řeka Velemíra. Jsou zde také rybníky Štikodav a Mlatokur. Zástavba městečka je mírně urbanistická, na náměstí se nalézá obchodní dům Hruška, kostel Svatého Václava, Křesinův kulturní dům a tzv. "Šikmý panelák". Více se dovíte v článku Předčarská vlastivěda.
Předčarsko jako region? Když už je Pardubicko kraj, tak proč ne i tahle díra?[editovat | editovat zdroj]
Obec samotnou není problém označit, zato areál Předčarska je těžko vymezitelné území. Nyní ho etnografové a řidiči autobusu vymezují prostorem mezi Aší a Frídkem-Lístkem. Což už je přeci jen pokrok. O Předčarsko léta usiluje Moravistánské hnutí a několikrát bylo napadnuté jednotkami MOA, které pochopitelně zabloudili. Obyvatelé Předčar, což je přirozené centrum regionu, tvrdí, že předčarsko je všude tam kam až došel místní národní bard Věnčeslav-Adalbert Novák. Území dle tohoto kritéria se dá vytyčit hůře, protože tento bard býval dny k nezastihnutí, zpravidla, když před tím pod rouškou noci opustil Békačku v tzv."Šikmém paneláku (kulturní dům) tehdy byl prý vidět v Hukokoze, Kokotíně a dalších osadách. K Předčarsku chce patřit každá obec v okolí (včetně Brna)a všechny vesnice si jsou vědomi poučce o bardu Novákovi. Snaží se ho dostat na svoje území aby se stali součástí regionu. Kokotínští Nováka několikráte unesli pod záminkou návštěvy sklípku. Načechranští (známí svojí škudlivostí) mu poslali dopis v němž ho pozvali do vsi a poslali mu příslušný obnos na autobus. Obnos Novák prohazardoval v tamním hostinci (neví se jestli šlo o forbes nebo jukebox) a tak se Novák do Načechran nikdy nedostal a tak se ani nestaly součástí Předčarska!
Každý rok vydává katastrální úřad novou mapu obce, která je další rok nahrazena novou. Z toho důvodu se mapa vyvěšuje pouze na web a to jako animace složená ze všech map ve formátu gif. Plánem katastrálního úřadu je pořizovat nadále každý rok novou mapu, následně výsledky zprůměrovat a potom vytvořit konečný plán obce.
Dějiny Předčar[editovat | editovat zdroj]
Zmínky o Předčarách nalezneme jak v Kosmovi tak Dalimilovi, ovšem skromné. Při troše fantazie je můžeme vyčíst mezi řádky, prakticky v jakékoliv kapitole.O zmínce o Předčarech v Dalimilovi se uvažuje, že jde o smyšlenku. Což není určitě pravda, protože by si ani Dalimil něco takového jako Předčary nevymyslel. Antonín Koniáš, chtěl veškerou dosavadní literaturu, po přečtení spálit. Prý mu byla zima. Palacký je obsažnější, ale obecně lze říci, že o Předčarách jen kecá. Josef Pekař předčarské dějiny narovnává a dává jim jakous takous vědeckou formu. Píše však o obci těžkým slohem, což vzhledem k nedostatku kofeinu v Předčarách zapříčinilo, že jeho dějiny nikdo nepřečetl. Masaryk byl prý z Předčarských dějin tak zklamán, že na základě zdejších dějin nenapsal žádný morální apel a dokonce nevyužil z žádnou z institucí k budování československé identity. Zdeněk Nejedlý je využíval pro komunistickou propagandu a chtěl napsat předčarskou dějinou monografii, bohužel vyšel jenom první díl. Michaal Stehlík s Martinem Gromanem do Předčar ještě nepřijeli, protože je nikdo nepozval a tím pádem se tu ještě nic nepřepisovalo. Tím chceme říct, že dějiny Předčar ještě nikdo nezpracoval. Nezbývá než doufat, že o obci něco sesmolí alespoň Vlastimil Vondruška.
Gastronomie[editovat | editovat zdroj]
Gastronomie v kraji se řídí jednoduchým heslem "čeho je hodně, to je dobrý!". V dřívějších dobách byl nejčastější potravinou neefektivní len. Paradoxně se vyrábělo oblečení z bramborových stonků a bramborových šlupek. Ze zbytku brambor byly vyráběny dlažební kostky. Jídla jsou zde velmi mastná, slaná a tučná. Nejvíce se smaží na syselím sádle. Oblíbené jsou zejména horelí zasazená nebo zatracená vejce, syselí tvaroh a kuroplaší řízečky. V chudých a odlehlých oblastech se ujal pokrm nazývaný Kleintopf. Jedná se o hustou polévku, složenou z mrkve, papriky, rajčete, kuroplašího masa, kibule, paprikáše, vody z potoka a zahuštěnou klihem. Vaří se zejména v malých hrncích, aby měl prostý Předčaran pocit, že má dostatek potravin. Míchaní probíhá mixérem na epoxidové lepidlo.Z důvodu absence kaolínových dolů i porcelánky se jídlo podává většinou na lepenkových tácech. V kraji jsou populární gastroumělci jako Jirka Babica, Jarda Sapík a Fórek Přemejt.
Kultura[editovat | editovat zdroj]
Školství[editovat | editovat zdroj]
První obecní škola byla přestavěna ze sklepení starého masokombinátu Bětka v roce 1887. Vedení školy probíhalo za plného běhu Bětky (později přejmenováno na Národní podnik “Prasena”). O zbudování školy se zasadil Jan Fritzl, česko-německý inženýr. Vzhledem k jeho dvojjazyčnosti byla výuka vedena v češtině i němčině. Tento učitel vyučoval metodou "Zucker bez Peitsche". Velice rád trestal žáky tím, že je využíval jako učební pomůcky. Při tělovědě či česko-německém jazyku problém nebyl, horší bylo využití zlobivého žáka při fyzice či chemii. Velice obávané bylo vedení elektřiny nebo názorná nauka o vlastnostech louhu.
Folklorní soubor "Předčaranka"[editovat | editovat zdroj]
Těleso, které udržuje v paměti zdejší obyčeje, tance a písně. Soubor vede Judita Vydýchalová, která je i autorkou řady pásem se kterými soubor vystupuje. Jmenujme například: Práca v třislech aneb předčarské prostituky vyprávjajů, Hoj na hnuj (pásmo zemědělských obyčejů), Koželuhova modrá Karosa (progresivní představení o multidisciplinárnosti) a Motyka v patyzónu jebnuta. Soubor pravidelně vystupuje v Šikmém paneláku a na folklorním festivalu ve Strážnici v sekci “Pozdvyhnuté obočí”, která je věnována bizáru. Dle paní Judity Vydýchalové, je cílem souboru Předčaranka vystoupit v Eurovizi. Dlužno dodat, že svým vzezřením a výstupy dosáhli standardů Eurovize už dávno!
Kulturní dům "Šikmí panelák"[editovat | editovat zdroj]
Architektonicky cenou stavbou je Křesinův kulturní dům zvaný též jako "šikmí panelák". Nikdo z odborníků na inženýřinu ani místních nedovede jasně říct, jestli je jeho vzhled odrazem architektovy geniality, nebo pouhým optickým klamem. Problém by šel vyřešit pouhým přiložením olovnice. Bohužel se v Předčarech žádné nevyskytují po místní "železné krizi". V kulturním době sídlí folklorní soubor Předčaranka, Ethnografická komise a "Výbor pro nejstarší řemeslo" Který se snaží tamní prostituci zapsat do kulturního dědictví UNESCO.
Kratochvíle a radosti[editovat | editovat zdroj]
Lid předčarský je ve svém obecním počínání velmi čilý. Ze sportu je asi nejdůležitější tkzv. Kočičí víceboj. Překvapivě se nejedná o závod zvířat (jako je např. šnečí skok), ale o kočku jako cvičební nástroj. Jedná o hod kočkou, přetahování o kočku v týmech i jednotlivcích, vzpírání kočky, kácení koček, šplh o kočce, skok o kočce, a blíže neurčená disciplína zvaná "kočkovaná". Použití zvířat jako druh zábavy je vcelku populární, jak dokazuje také místní zvyklost, a to jarní vytloukání syselů palicí či holí, tkzv. syselicí či syselkou. Křest novorozených dětí probíhá způsobem, který je k popukání. Novorozenec se nemáchá, jak bychom předpokládali ve svěcené vodě, ale je umístěn do jutového pytle a nesen přes celou obec za hudby Předčaranky. Dětství malých Předčarčat probíhá vcelku podobně, jako u ostatních smradů v České Republice. Velice populární je místo Baby hra "Na Ludvíka". Dítě, které doběhne do kopce jako poslední, nemá Babu, ale je Ludvík. Ludvík musí za trest vlézt pod dřevěnou gilotínku
Pohřbívání a strasti[editovat | editovat zdroj]
Jelikož v místním kraji byl vždy nedostatek dřeva, byla těla pohřbívána v tkzv. kaskádních mohylách u kopce Mlatokurec. S postupnou modernizací v letech 1990 až 1991 a s faktem, že byl uzavřen podnik Prasena, došlo ke zbudování krematoria "Višná cysta". Zde nedošlo k omylu autora názvu, ale k tomu, že byl ve vesnici teprve krátce zavedena autokorekce textu. Bohužel byla objednána slovenská verze textového editoru, a jak známo, Slováci žádnou Věčnost, a už vůbec ne cesty, neznají a nemají. Jistou zásluhu k tomu může mít i alanafebitysmuz místního písmoznalce. Na výrobu rakví i podpal se využívá zejména ebenové dřevo.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Kostel svatého Židomíra[editovat | editovat zdroj]
Kostel svatého Židomíra existuje v provizoriu. Chrám byl fatálně poničen při bílení interiéru, ke kterému došlo kvůli chybě v objednávce (farář Čert se u vyšetřovací komisi dušoval, že objednal Latex a ne Semtex. Dnes težko říct jak to bylo doopravdy) Kostel detonoval v půl deváté ráno. Chrám byl bazilikálního založení a je ho možno navštívit kdykoliv (Na rozdíl od kostela sv. Václava nemá dveře, ale zároveň i část střechy, vitráže a dvě stěny). Na památku architektonické tragédie můžete absolvovat procházku po naučné stezce: "Po zbytcích kostela svatého Židomíra", která nás zavede na místa kam dopadly jednotlivé části kostela po detonaci. První zastávkou je cibule z věže, která dopadla do připravované žumpy na Skočdopolovic statku a jako jímka slouží dodnes. Ještě bychom připomněli zastávku "Zpovědnice", která při detonaci narazila do kanceláří místního JZD, byla zaintegrována do stěny a nyní slouží jako balkón, na kterém shlíží vedení JZD při obecních slavnostech na místní plebs. Podle této události byla natočena zmrzlina.
Kostel svatého Václava[editovat | editovat zdroj]
Kostel byl několikrát přestavěn, zbořen a vybudován, takže se mezi odborníky vedou spory o tom, zda-li jde ještě o ten původní kostel, který tu stál někdy od 10. století, nebo jde o úplně novou stavbu (architekti zastávající tuto teorii se nazývají Neokostelisté). Pro Neokostelity hovoří fakt, že jeho stěny kolem presbytáře byly v 70 letech, pro celkovou zchátralost, nahrazeny betonovými panely, původně určeným na stavbu sídliště. Lomená okna do stěny vyrubal Fero Riga Karatič pomocí kalače a krovového hřebíku. Když tuto adaptaci uviděl památkář (jméno dosud není známo, nebo ho autor ještě nevymyslel) okamžitě založil nový termín: betonová gotika, nebo též brutalistní gotika. Zástupci Starokostelistů , mezi nimiž je i místostarosta Předčar Hostivít Zvratek, se rozhodli pod kostel podkopat, na důkaz původnosti stavby a výkop zpřístupnit veřejnosti. Předpokládali, že zde najdou kryptu, sklep či tajnou chodbu. Kvůli chybě místního matematika se povedlo podkopat celý kostel, který se nyní nachází o 2,5 metrů níž. Všichni očekávali, že pod stavbu nebude nic, z omylu je vyvedl rozbolený strýc Křesina ml., který jim vynadal, že se mu vloupali do vinného sklípku. Kostel je momentálně nepřístupný, protože jeho vstupní portál je od podkopání pod zemí.
Komodity, průmysl, těžba[editovat | editovat zdroj]
Pro Předčarsko je typické používání materiálů, jako je lepenka (velké lepenkové doly na jihu městečka), Luxfery, Roxory, bláto nebo překližka. Většinu strojů, továren a spaloven pohání místní vynález Dřevozemní plynoproud. Jelikož jsou Předčarané lid neohebný a nepoddajný, a jen tak objednávací archy měnit nebudou, mají díky objednávací chybě Jarmila Trafáče z FA Vyšná Cysta předobjednané ebenové dřevo do roku května 2103 (namísto do června 2013). Vzhledem k tomu, že došlo k chybě také v desetinné čárce, putuje ebenové dřevo v počtu několika tun ročně. Ebenové dřevo se tak stalo na Předčarsku běžným zbožím a vyrábí se z něho více výrobků, než bychom čekali. Jedná se o brikety, dýchací přístroje, pivní lahve, obaly na knížky, loukoťová kola, knížky (váha prvouky průměrného bezpotahového dítěte činní 16kg bez obalu)....
Okurkářství[editovat | editovat zdroj]
Za zmínku stojí zejména Velkovýroba zavařených okurek, která probíhá ve speciálních sklenících vybavených pecí, či brutarem.
Ve sklenících se pěstuje vše co do správných nakladaček patří: okurky, kopr, cibule, mrkev apodob. Když vše uzraje a nadejde čas začíná “okurková sezóna”, skleník se napustí vodou, octem a vodotěsně uzavře. Následně se roztopí vestavěným brutar, pec, tepelné čerpadlé ba i pračka a začne se zavařovat. Skleník je tudíž jedna veliká univerzální zavařovací sklenice. Po zavaření, se oheň uhasí a směs se nechává uležet. Na jaře se lák s obsahem skleníku stáčí do kýblů a sklenic. Stonky a vše přebytečné zůstává ve skleníku, kde poslouží jako hnojivo pro novou výsadbu. Při vytáčení se pořádají speciální okurkové orgie (okurgie), kdy zájemci naskáčou do skleníku mezi zeleninu a divoce, nezřízeně konzumují. Nezřídka jsou okurgie doprovázeny i intimními styky, které jsou spíš omylem, než záměrem.
Chuť okurek, respektive nálevu, se liší skleník od skleníku, podle toho co se v něm pěstuje a jaká je hlína. Nezřídka se stane, že se na chuti podepíše i společenství živočichů žijící v půdě skleníku (žížaly, hraboši a krtci), které se zavaří společně se zeleninou. Dne 24. 10. 1978 byl vlivem nepozornosti ve skleníku uzavřen zahradník, který připravoval skleník pro zavaření. Zahradník obdržel pěknou nakládačku. Díky této nehodě vzešlo opatření, které spočívá v tom, že Skleníkmajstr před uzavřením, bodá do vegetace pohrabáčem, aby zjistil jestli se ve skleníku ještě někdo nachází.
Vynálezy[editovat | editovat zdroj]
K Předčarsku se váží pouze tři objevy- dřevozemní plynoproud, nepromokavý ručník a sbíjecí koule. Nikdo dnes již netuší, jaký měla sbíjecí koule původní účel. Existují dva směry. První, že se jednalo nástroj k vyvolání seizmických otřesů a následnému vylákání syselů, nebo druhý, že se jednalo o pokus zpracovat lepenku do zatáčky. Nicméně vynález byl zapomenut a znovuvynalezen koncem 20. století. Dnes slouží jako určovací prvek kvality při testech Martindale.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Ze všeho nejvíc by se dala zdejší dopravní obslužnost označit za kyvadlovou až sporadickou. Mezi oblíbené dopravní prostředky, patří kárka, jejíž potah obsluhuje tradičně městský pedel. Jako MHD se používá Trambajn, Karosy a nohy.
Železnice[editovat | editovat zdroj]
V roce 2018 dne 21. června uplynulo 105 let , 3 měsíce a 2 dny od zavedení dráhy do Předčar a zároveň 105 let, 3 měsíce a 1 den od jejího zrušení. Od té doby sem občas zajížděla osobní drezína, kterou se pašovala vulkanizovaná mouka, potažmo sem přijížděli vagóny, které ujížděli při posunu z nejbližší stanice (spekuluje se, že by to mohlo být Brno). Tak zde vzniklo slavné vrakoviště vozů. V současnosti se uvažuje o zprovoznění tratě. Z podnosu Soudní Stolice bylo dne 31.2.1997 rozhodnuto o vytvoření Nádražního Kroje. Tento kroj měl odpovídat jak tradičním, tak moderním prvkům. Běžný (stejno)kroj sestává z galoší třídy 02 ČSN ISO 20344 nebo krbců s kovovou špičkou a gumovou podrážkou ČSN ISO 20345, modrých tesilových rajtek s povrchovou nehořlavou úpravou a modré košule s vyšívanými oranžovými reflexními prvky a čtyřmi řadami blištivých knoflů. Reflexní jsou také krajky. Na hlavu patří červený klobuk podobný Valašskému, s nádražáckých odznáčkem a reflexním okolkem. V zimním období může nádražák obléknout kožešinovou čapicu s reflexním okolkem a nádražáckým znakem, přes tělo zase oranžovou kordulu s nápisem ČD na zádech.
Silnice[editovat | editovat zdroj]
Nejsou v dobrém stavu. Víc o tom proč se dozvíme níže. Silnice se opravují několika různými způsoby. Občané, kteří mají střechu z lepenky, lepenky na střechách byli prohlášeny za majetek obce, která občanům jako náhradu předá zvláštní typ krytiny zvanou jako "Kokotínskou dlažku" (celodlažková střecha má tendence dům zapouštět do země). Lepenka se za horkých dní pokládá v místech, kde by měla být silnice a pomocí autogenu se "provazuje" (místní název pro zapékání lepenky na asfalt) se zbývajícím asfaltem. Poté se nastříká penetrací (řepkový olej, fixativ, technické olomoucké syrečky), v případě, že se penetruje syrečky, se nechává povrch uzrát, olejem zase vysmažit pomocí slunce. Místní folklór ještě velí tančit tanec Tuhosti o který se stará místní soubor Předčaranka. Tímto způsobem se postavý půl kilometru ročně, v horkém létě. Zpravidla jde o jeden a ten samí úsek silnice od kopce Palivce po boudu Budivoje Vintíře z Lohu.
Parkoviště[editovat | editovat zdroj]
U boudy Budivoje Vintíře z Lohu bylo zbudováno provizorní parkoviště (v místním dialektu se rozumí slovu: dočasné, jako konečné. Dříve nebyly výrazy jako konečný stálý, neměnný vůbec znám. Příčinu toho musíme hledat v místních poměrech, které nemají konec ani začátek) Nejprv šlo o prostor , který chodili plet místní ženy a baby, pletí však nebylo udržitelné a tak se místní rozhodli parkoviště zpevňovat blátem. Nejprve se sem dováželo v pytlíkách, v traktorech (není míněno na voze, opravdu v traktorech) pomáhali i trambajny. Tento systém byl zavržen v momentě, že se tu bláto objevovalo samo, většinou po dešti. V té době byli v Předčarech adehezní vědy ještě v plenkách. Nyní se uvažuje též o vylepenkování parkoviště. Problémem je, že v obci není již tolik lepenkových střech. Ty jsou rezervované pro opravu silnice. Obec nyní jedná o zobecnění lepenkových střech i v okolních obcích.
Automobilismus[editovat | editovat zdroj]
V Předčarech se poprvé osobní vozidlo objevilo na podzim roku 1993. Jednalo se o béžový hadraplán Jaroslava Kamrníka z městské části Předčary III - Vysoké pole, dům ČP 234 se žlutou fasádou a doškovou střechou, který si nepřál být jmenován. Šlo o dílo náhody. V traktoru jej rozloženého dovezl Kamrník v domnění, že se jedná prolízačku či trampolínu pro děti s potahem (zde není myšleno potah na hadraplán nebo prolízačku či trampolínu, ale doslova děti s potahem, jak se označují invalidní děti na Předčarsku.) Když zjistil, že trampolína pruží nedostatečně a že má tato prolízačka náboje určené k nasazení kola, jal se do díla. Na hadraplán umístil loukoťová kola, , původní řídící jednotku nahradil motorem na dřevozemní plynoproud, kterého je na Předčarsku dostatek. První testovací jízda Jaroslava Kamrníka a jeho bratra Evžena Purkyněho Kamrníka začala na kopci Palivec v 11.10.1993 v 11:31:22 a skončila dne 11.10.1993 v 11:31:34 v rybníku Štikodav (není náhodou, že stejně dlouho trval první let bratří Wrightů). Maximální dosažená rychlost byla 16 km/h (jednalo se jízdu bokem). Tento hadraplán posloužil jako vzor pro ostatní Předčarany, kteří jej začali napodobovat. Vzhledem k nedostatku materiálu (Na jaře 1993 došlo k tkzv. Lnovému moru, který zahubil třetinu obyvatelstva) začali Předčarané vyrábět hadraplány z lépe dostupných materiálů. Experimentovalo se s Blátoplánem (ujal se na pouze Bruntálsku ), Překližkoplánem a dokonce parketoplánem. Nejlépe se však ujal Lepenkoplán, který byl jediný 100% nepromokavý, nebobtnal a měl vysokou variabilitu v rámci barvy, síly karoserie a zrnitosti. Takovýto Lepenkoplán šel opravovat prostým hořákem. Byla dokonce snaha svařit několik lepenkoplánů k sobě a vytvořit poměrně kvalitní náhradu MHD.
Letectví[editovat | editovat zdroj]
K prvnímu a zároveň poslednímu letu vzducholodě došlo 11.10.1993 v 13:30 . Bratři Karmníkové se pokusili usušit polstr hadraplánu. Jelikož však vystoupili na kopec Palivec, zachytl je silný vzdušný proud a odnesl do výšky 39m.n.m..
Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]
V Předčarech (čti jako Předčarách) žije množství roztodivných a vzácných zvířat, které jinde ve světě nenajdete. Zde naleznete stručný seznam:
kuroplach předčarský, papouch bidetní, horel předčarský, sysel ztepilý, hruška, Dadrazupilla atd...
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
V Předčarech žije 98% Čechů. Zbylé 2% jsou tzv. exotického původu: Moravané, Poláci a kočovní Indové. Náboženství je v kraji nulové, pouze v horské oblasti jsou Utrakvisté.
Hygienický utrakvismus[editovat | editovat zdroj]
Na Předčarsku se rozmohlo hygienistické náboženské hnutí, které má velmi slabou frekvenci docházení do svatostánku na bohoslužby. Hygieničtí utrakvisté mají za svůj symbol kalíšek (podobně jako husité kalich). Z toho si lze odvodit, že jsou jakási marginální odnož utrakvistů. Jejich bohoslužby se nekonají hromadně nýbrž po tzv. periodách a to podle jednotlivých osob praktikující tuto víru. Zatím se nepodařilo přesně popsat, jak jejich bohoslužba vypadá. Určitě v tom bude hrát významnou roli kalíšek. Z kusých zpráv víme, že hostii-tělo Kristovo podává farář. O víně-krvi Kristově víme jen že “každý přináší sám”, což jistě svádí k řadě oplzlích dohadů. Nicméně je nutné dát citaci do souvislosti s tím, že o periodách v předčarských obchodech úplně mizí krabičák.
Mentalita[editovat | editovat zdroj]
Předčarané mají různé vrtochy a svérázný vztah k osobnímu vlastnictví, k půdě atd. Dosud zde přetrvává heslo: "Vše je všech", "Co je mé je i tvé". Proto každý obdělává pole každého, seká luka i sady každého, obývá dům ve kterém zrovna usne a podobně. Jediné o čem si myslí, že je soukromé či státní je silnice, která je zrovna jediná ve vlastnictví místních. Tak se o ni nikdo nestará a její stav zapříčinil, že ji Google Eartrh ve svém prohlížeči vede jako řeku.
Extremismus[editovat | editovat zdroj]
Jako mělo Slovácko svého Jana Úprku (fašistu a syna slavnějšího Joži Úprky), tak mělo Předčarsko svého Vožu Kocórka-moravofašistu z Uherského Skladiště. Voža tvrdí, že Předčarsko náleží neoddělitelně k moravě a to zejména kvůli tamním “sklépkům” a nářečím.
Voža se zde pochopitelně mílí a doznává se k národoveckému diletantismu. Nebere totiž v potaz předčarský naturel: “Co je mé je i tvé a naopak” kdy byly jednotlivé nářeční prvky absorbovány od návštěvníků z celého území Čech, Moravy a Slezska. Jestliže se Voža v případě nářečí mílí, tak v případě “sklépků” si vyloženě vymýšlí. Voža tvrdí, že “sklépky” jsou důkazy: “ Na autenticků moravsků kulturu, pyčo!” Ve skutečnosti jde o stavby moravských slováků, kteří byli za protektorátu v Předčarách internovaní na stavbu protileteckých bunkrů a opevnění, které stavěli podle toho co znaly ze svého nejbližšího okolí.
Voža se opakovaně snažil Předčary připojit k Moravě. Legendární jsou jeho “tažení” Kdy se snažil představitele moravských měst přesvědčit, že musí Předčarsko anektovat .Nejslavnější je jeho tažení na Olomouc, při kterém zmizel a nebyl nikde k nalezení. Naposledy byl viděn u dálničního obchvatu Olomouce a pak se po něm slehla zem. Za týden nastaly prudké deště, které, vytvořili za dálničním obchvatem rozsáhlou lagunu, která zde správně neměla vzniknout. Velitel zásahu usoudil, že Vožovo zmizení a vznik laguny mohou spolu souviset. A tak byl Voža Kocórek po čtrnácti dnech vytažen z propustku, který při pokusu o překonání obchvatu ucpal vlastní tělem a zavdal tak ke vzniku záplavy. Náklady na odbahnění a zásah hasičů Vožu zcela finančně zruinovaly. Byl nucen zredukovat veškerou činnost Ligy na moravizaci Předčarska na minimum. Momentálně se jeho činnost omezuje pouze na opilecké výřiky v hospodě a příležitostné přenášení hraničních kamenů, při kterém se Voža občas v tamních lesích ztratí. Na zaplacení dluhu za olomouckou záplavu si vydělávat prodejem zmrzliny.
Slavné osobnosti[editovat | editovat zdroj]
V oblasti se narodilo nebo odsud pochází mnoho významných osob, např.místní bard, hrdina a kumštýř Věnceslav Adalbert Novák, fotbalista Antonín Křesina, opracovatel drahým kovů Karmil, Helmut Rittson a ortodoxně-radikální moravistánec Voža Kocórek. První dům údajně postavila Helenka Vondráčková v roce 912 n.l. Dále zde bydlí instalátor internetu Bořivoj Zvratek z Kokotínska. Dle legendy odtud pochází Sv.Tentononc.
Národní identita[editovat | editovat zdroj]
Republika Předčarsko[editovat | editovat zdroj]
Když v roce 1993 došlo k rozdělení Čokloslovenska na Čechy a Čobolistán, Předčarsko nevědělo, kudy kam. Kraj je umístěn na hranicích Čech a Čobolistánu (ale také dílem i Rakúska, Německa, Polska a Moravistánu). Došlo tedy k nepřímému referendu (přímé referendum vynalezl Omio Tokamura o pár let později), kdy mohli volit pouze bezpotahový muži ve věku 21 až 60 let, což činilo asi 42 osob, tedy asi 6% až 98% všech obyvatel (matriky byly snědeny během lnového moru). Výsledky byly rozporuplné, přesně 50% chtělo do Čech, a zhruba druhá polovina Čobolistánu. Vystanul nápad, vytvořit autonomní Federativní Republiku Předčarsko, který byl okamžitě zamítnut, neboť místní písmnoznalec nevlastnil literku "F", kterou prohrál v jukeboxu. Chaosu kolem názvu v Soudní Stolici využila separatistická skupina moravistánců z MOA, kteří nesli odkaz Vóži Kocórka, a vytvořili přísnou diktaturu. Do svého centra v Brdečku dokonce jedna z buněk MOA unesla Věnčeslava Adalberta Nováka. Předčarané samozřejmě nesouhlasili, ale MOA měla 4 žebřiňáky, obrněnou tramvaj s kanonem na brambory, tři pneumatické lejty, silné komando vyzbrojené koštýři s tlumiči, dvanáct ekrazitových žufánků a nespočet šoufků na boj z blízka. Předčarané naproti tomu vlastnili pouze lepenkoplán vyzbrojený sbíjecí koulí, čtyři štíty z plechové vlnovky a ostnatý krejčovský metr. V této chvíli se všichni občané Předčarska semkli bez rozdílu toho, zda jsou Češi nebo ti pitomí Čoboláci.
Panoptikum[editovat | editovat zdroj]
V obci se staví živelně. Bohužel se v kvapu stává, že je budova v průběhu stavby rozebrána. Což se stane i několikrát po sobě a tak dům nikdy nevznikne. V pravo nahoře můžeme vidět namlouvací rituál kozy stavební a domácí.
O Předčarách se ví a někdy i píše!
Z pamětí místních: "Tohotok fojáka z germánie zme zastihli mezi válečnou vřavou a sravou.Jmenuje se Helmut Rittson a je tož zakládatelem německého fekálporna."
Občan Předčar vyděšen zdejším endemitem Papouchem bidetním
Nebezpečný kámen o nějž si řada občanů rozbila svůj povoz. Obec se rozhodla na něho upozornit bezpečnostním označením (označeno šipkou). Podali si tedy. žádost o dotaci, kterou po desetileté krucinátě a řadě úplatků dostali. Po instalování zařízení, se obecní rada shodla, že by bylo jednodušší a levnější kámen odstranit.
Typický výjev z jarního období na Předčarsku
Nově serekonstruované nádrží! (zanechat pravopis, jedná se o tamní nářečí)
Externí poukazy[editovat | editovat zdroj]
Obec má i facebook, který je momentálně ve stavu agonie. Nicméně tu pořád je a na hnůj ho ještě nikdo nehodil https://www.facebook.com/predcary
