Věnčeslav Adalbert Novák
Článek pojednává o občanovi města Předčary, obecním symbolu kraje, influencerovi a řezníkovi v jedné osobě.
| |
|---|---|
| Věnčeslav Adalbert Novák | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | muž |
| Barva očí | většinou rudá z chlastu |
| Vlasy | šedivé |
| Narozen | to bychom taky rádi věděli |
Věk a jeho narození[editovat | editovat zdroj]
K roku 2022 mu je už osmdesát let a každý náledující rok mu bude o jedno léto více! Ovšem je nutno dodat, že ani on ani nikdo jiný ve vsi a kraji si nepamatuje kdy se narodil. Obecně se má za to, že je nejstarším předčaranem. Logicky se tedy musel narodit v dobách které si nikdo nepamatuje. Což je sice nepřesné, ale nosné. Minimálně se musel narodit před Boleslavem Churavým (druhý nejstarší občan), kterému je prokazatelně 60 (věkové průměry jsou na předčarsku dost nízké). Čili by mu bylo minimálně 61, což nesouhlasí s tím, že zažil druhou světovou válku. Okresní genealolog z Kokotínska se dovozuje, že Věnčeslav Adalbert-Novák se musel narodit kolem roku 1913, kdy byla do Předčar dovedena železnice. Geneaolog prý při jednom z bardových kousků v tamní krčmě, jasně viděl obtisk loga lokomotivy škoda na jeho pravé půlce. Jak je známo, železnice byla na předčarsku provozu pouze jeden den! Později přiznal, že to co viděl na bardově pravé půlce nemuselo být logo Škoda, ale proleženiny od pružin z Věnčeslavovy postele. Datum jeho narození je tedy stále záhadou! A tím pádem i jeho první krůčky.
První krůčky[editovat | editovat zdroj]
Co můžeme tvrdit, že se Věnčeslav narodil Slavitahu Novotnému, místnímu žertéři, a Blaženě Nakládalové-Novotné, místnímu potahu obecní kárky. Veselku měli v kostele sv, Židomíra a dokonce z ní existuje foto s pochybnou datací (1938!).Adalbert-Novák se o svém dětství vyjadřuje velmi málo, známe jenom pár úryvků, vzkazek, vět ba i slov. Na dotaz, jaká je jeho nejstarší vzpomínka, odpověděl: “Hiň sa mi hrklo!”. Nebo ještě říká: “Halůz, byla halůz, já byl děcko krpaté (malé) a fotřisko mě ne a ne ohnút!” Mnoho Věnčeslavovích životopisců na základě těchto útržků píše, že měl již od narození komplikovaný vztah se svým otcem. Ohledně své matky říká: “Jaj, to bylo něhy!” jindy bard uvádí: “Jaj to bylo pohlavkův!” Z těchto dvou pramenů tedy nelze nic jednoznačně vyvodit.
Jinošská léta[editovat | editovat zdroj]
O jeho jinošských letech víme už o něco více. Podařilo se nám totiž objevit lístek s útratou v tamním hostinci, který je zarámovaný a říká se mu tu „Plot z hrábí“ Má zhruba 30 cm na výšku, délku 5 cm. Lístek je připsán dnu, kdy mladý Věnceslav Adalbert-Novák vypil za noc rekordní počet piv. Skeptici tvrdí, že by lístek patřil Věnceslavu je značně zavádějící a že vůbec nemusí spadat do námi sledovaného období. Životopisec biografovaného pro to též nemá jasné argumenty, tak tu vzniká prostor pro debatu. Sám Novák po předložení artefaktu řekl: „Včil je to možné, že je to možné, jen mi není jasné, co by v krčmě dělal papír, u nás sa pílo na sekru.” Jinak ještě víme, že Věnčeslav byl členem Předčarské jízdy a účastnil se Dostihů koňské klobásy s koněm Pluhavou. O ranných počinech biografovaného též víme z třídní knihy, kdy v místní netřídce (netřídní škola) učil slavný Medard Roztrojinov. Namátkou vybíráme zápis z února: „Věnčeslav strojen do kroje Kokotínského, vzal cihličku a sypkostí její potřísnil živůtek Madlénky Kopkojc a Krtonožku dlačí do kalamáře důkladně vokusil!“ Na základě zápisů z třídní knihy jedna část životopisců tvrdí, že byl komplikované dítě, jemné povahy a ta druhá, že to byl prachobyčejný spratek. Spekuluje se i o jeho kumáňském původu, neboť mu říkali, že píše jako Tatar.
Mládežnik[editovat | editovat zdroj]
Po vylití z obecné netřídní školy byl Věnčeslav zapsán otcem Slavitahem do řeznických kurzů při Národním podniku Prasena závod 03 Předčary, kde navštěvoval prezenčně přednášky z pěchování (plnění klobás a párků) Biografovaný o tomto období povídá. “Tož som vyfahčil střeviska, vyprál je v dezoformalhydrátu holéma rukama, včil ještě rukavice nébyli. Došél jsem k panoj mistroj, ten mi dal prejt a bušil som to do těch střev až haňba!” Tehdy byl Věnčeslav u zrodu lihové klobásy, což byla specialita Předčarské Praseny “Totkaj dovézli cisterňu do závoda a já to měl do tych jelit pichať. Tož sem si teho občas cucnul. Coby, bylo po válce a včeho maľo.” Biografovaný dále připouští, že je od té doby závislý na okeně a to z toho důvodu, že když nebyl líh, tak se do Lihových klobás dávala zkrátka okena! Věnčeslav byl vyřazen z kurzů s vyznamenáním, kdy u závěrečných zkoušek z pěchování natlačil největší klobásu na předčarsku. Po studiích a vojně se seznámil se svojí ženou Květoslavou se kterou zplodili dvě děti Anastázii a Budivoje.
Vojna[editovat | editovat zdroj]
Základní vojenskou službu strávil u tankové roty v Načechranech. “Byl som zdatné řidič tankův a obrněnejch vozejků.” Jeho velitelem byl Ivana Vrtulovič Rozspičný, Věnčeslav dále vzpomíná: “Ivan bol veterán od Kursku, kde zničil 12 tanků, z toho 3 německé. Umřel v roce 1987 při pádu velitelského vrtulníku v provincii Kundahár v Afgánistánu. Za vzorné chování na samotce mňa opakovaně vyznamenál!” Po roce 1989 mu byla uznána účast na třetí odboji za soustavné vyřazování sovětské tankové techniky. Toto tvrzení je v posledních letech zpochybňováno, protože byl objeven dokument, kde byl Adalbert-Novák převelen do garáží ke šrotařské rotě, kde dosáhl hodnosti nadšrotmistra.
Zralé mužisko[editovat | editovat zdroj]
Po svajbě se s rodinou natrvalo přestěhoval z Kokotínska do Předčar, kde bydleli v Porážkové ulici. Zde se nacházel i pobočný podnik N.P. Prasena, který se zabýval přípravou střev pro klobásy a vývojem umělého střívka pro zprůmyslnění výroby klobás. Adalbert-Novák byl na toto místo přijat pro svoje úspěchy v učňovských letech. Nejprve zde pracoval jako řadový pěchovač klobás, pak jako mistr a nakonec jako ředitel výroby uzenin. Bard k tomu říká: “No mal som toho neméta… Fištróna!” V podniku především zefektivnil pěchování klobás, kdy se upustilo od ručního plnění a nahradilo se pěchovačkou z mahagonového dřeva, které bylo záhy nahrazeno dřevem smrkovým a následně dubovým. Nakonec se přišlo na to, že se pěchovačka nesmí nechávat v připravené směsi. Takže se mohlo zůstat u mahagonového dřeva. V době kdy byl Věnčeslav Adalbert-Novák povýšen na ředitele, zásadně upravil příměsi do uzenin. Vedle masa, kopyt a štětin se tak v klobásách začala vyskytovat hrachovina, technický salám a různé plyny na odlehčení. Věnčeslav se proslavil i jako experimentátor. Do Ostravské klobásy přidal živočišné uhlí a nechal si ji patentovat u úřadu pro kontrolu léčiv jako stavědlo. Do Tokajské klobásy zase přidával bažanty v říji. Jako první na Předčarsku se snažil napěchovat první chorizo. Bohužel se úspěchu nedočkal, protože mu z toho pokaždé vyšel paprikáš. Zhruba ve stejné době se začíná objevovat na různých akcích, kde bavil obecenstvo svým zemitým humorem. Traduje se, že jeho první vystoupení v Šikmém paneláku bylo ve skutečnosti předváděcí akcí pro nábor do N.P. Prasena. Adalbert-Novák z toho udělal “totalnu komediju”, protože prý předtím dohlížel na výrobu lihových klobás.
Závodění na hajtrách[editovat | editovat zdroj]
Věnčeslav Adalbert-Novák se věnoval dostihovým závodům, které v závěru závodní kariéry propojil s řezničinou. Závodil za stáj Praseny N.P. na svém koni Pluhavě, v té době již postarší hajtraou. Třikrát se zúčastnil Velké pardubické. Poprvé při startu došlo k politováníhodnému omylu, kdy byl Adalbert-Novák zaměněn a tak vystartoval s koněm Pluhavou na zádech. Závod doběhl a dokonce vyhrál. Juri však tento fakt odmítla přijmout a tak z jejího rozkazu, byly výsledky zneplatněny a záznamy o tomto závodu skartovány. Po úmrtí koně Pluhavy bard na její počest napěchoval smuteční koňskou klobásu o jejímž receptu nemáme spolehlivé zprávy.
Život v Práglu a počátek influencerské kariéry[editovat | editovat zdroj]
Podnik Prasena Věnceslava přeložil to Pražské centrály, kde měl vést výrobu ve všech podnicích. Drahota v hlavním městě, donutila už tak skromného člověka žít chudým až nuzným životem i přes to, že jeho plat byl na tehdejší dobu nadprůměrný. Jeho žena Květoslava si v Praze založila soukromou praxi v oboru sociálního pracovnictví, kdy založila hampejz, který stylizovala do Předčarského folklóru, aby rodině přilepšila. Děti tou dobou ovšem nestrádali Budivoj šel v otcových stopách a též se vyučil řezníkem, dcera Anastázie vystudovala při podniku Pražské konzervárny a následně účinkovala s Pepíčkem Zímou a se souborem Předčaranka. Po vyučení dětí, se s ženou Květoslavou přestěhoval zpět do Předčar. Pražský byt si nechali na důchod a pronajímali ho francouzským překupníkům ježků.
Zpět v Předčarech si bard přivydělával jako lidový vypravěč. První komponovaný program pojednával o Praze. Z jeho úst mnoho předčaranů poprvé slyšelo o hlavním městě a zbytku světa vůbec poprvé. Věnčeslavovo vyprávění se stalo legendární a dodnes koluje mezi lidem a to ve značně zkomolené variantě, která připomíná film Milionář z chatrče. Společně s Bořivojem Zvratkem z Kokotínska, přítelem z dětsví obrážely místní veselice a bavili místní lid Předčarským folklorem, který si bohužel pohříchu vymýšleli. Řada jejich smyšlenek však zlidověla a tak se jim podařilo, že jejich výmysly daly základ novému folkloru.
Důchodca[editovat | editovat zdroj]
Poté co byl odejit do důchodu se začal věnovat chovu jazvečniků, kdy zakoupil štěně, kterému dal jméno Ojíř a udělal z něho zakladatele velmi úspěšné rasy. Následně vypudil z bytu překupníky Ježků a to pomocí burčákových náloží, začal bydlet střídavě v Praze a z Předčarského domu si udělal chalupu. Vedle chování Ojíře a jeho potomků občas zaskakoval na zabíjačky. “Muj najlepší štych bola sviňa picnutá na sešlosti šoférů bé em wé, ktorá sa pořádala na staromákuj. To nezapomeňu!” Kolem roku 2013 si nechal zapojit internet jehož prostřednictvím chtěl zpeněžit instruktážní videa jeho manželky Květoslavy Jebavé-Novákové na nejmenované stránce pro dospělé. Vedlejším produktem bylo jeho přihlášení na stránku pro amatérské hudební uskupení Bandozone, kde se začal svému skromnému publiku představovat předčarský folklor. Do tohoto období spadají i jeho “Toulky po Předčarách” videa kde s Bořivojem Zvratkem z kokotínska, představoval divákům region. Videa už prezentoval na facebooku, čímž dal podnět úřadům v Předčarách k založení vlastní stránky a pomohl tak obci k tomu aby se o ní dozvěděl svět.
Poslední dobou se o Věnčeslava Adalberta-Nováka zajímá Ethnografická komis a policie České republiky.