SŽDC
|
Tento článek patří mezi nejkvalitnější články na celé Necyklopedii. |
Tento článek se tematicky překrývá s článkem UNŽC.
To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.
„Kdo použije pro Správu železnic zkratku SŽ, bude v Dlážděné vyhozen na dlažbu.“
„V centrále PLK, s. a. (dceřiná společnost PKP, S. A., která je obdobou naší SŽDC, s. o.) mají speciální odbor, který se zabývá vymýšlením absurdit.“
Správa železnic (naprosto nesprávně SŽ – zkr. SŽ ve skutečnosti znamená Sabotáž železnic, Socialistické železnice, Srbské železnice nebo Srbské žebírko; zkomoleně SprŽel, dříve SŽDC, lidově též vojska ministerstva dopravy nebo Sereme železnici) jsou bezpečnostní sbor železniční (součást Ozbrojených sil ČR) působící na území České republiky.
Historie a vznik[edit | edit source]
Počátky SŽ se kladou již do roku 1990, kdy vzniká sloučením Sboru ozbrojené ochrany železnic a zbytků železničního vojska ČSLA Stráž železnic (zkráceně SŽ). Důležitým milníkem je rok 2003, kdy se Stráž železniční, přejmenovává na Správu železnic a dostává některé nové kompetence (zkratka SŽ je zachována). V roce 2008 přechází pod SŽ několik útvarů ČD, například známá traťovka, a její akceschopnost se tak ještě zvyšuje.
Současnost[edit | edit source]
Současná SŽ navazuje na nejlepší tradice svých předchůdců a plní rozličné úkoly v rámci ochrany železnic.
SŽ plní zejména tyto úkoly:
- obrana železničního svršku a spodku proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli
- ochrana železničních uzlů
- účast na zahraničních vojenských misích v součinnosti s AČR
- stavba tranzitních koridorů nezbytných pro obranu železniční sítě
- rušení lokálních tratí
- ničení historických staničních budov
- ochrana vlaků Českých drah při průjezdu nebezpečnými úseky
- testování padacích mostů (Studénka)
- sestřelování unesených vlaků, povolení vydává ministr dopravy
- likvidace nežádoucích automobilů a kamionů na přejezdech, povolení vydává ministr vnitra
Zbraňové systémy[edit | edit source]
SŽ je pochopitelně vybavena moderními zbraňovými systémy, které jsou schopny porazit jakéhokoliv nepřítele.
Mezi nejúčinnější zbraně SŽ patří:
- rozhlasový systém Andula, které se hned každý potencionální nepřítel lekne a místo útoku zdrhne, aby ji už nemusel poslouchtat
- obrněná lokomotiva Sergej vybavená i zbraní akustické a seismické vlny
- obrněný vlak Orlík a další obrněné vlaky dříve používané českými legiemi
- pancéřovaný žabotlam (tento stroj je používán pouze k rychlému přesunu jednotek, není ozbrojen)
- výsadkářský vlak – používán výsadkáři SŽ, tvoří ho lokomotiva Brejlovec a 6 vagonů typu hytlák
- několik drezín rozličných typů
- MVTV 2 (přezdívaný mandelinka) – tato zbraň se používá pouze v případech krajního nebezpečí a je podle Ženevské úmluvy považována za válečný zločin ve 196 zemích
Bojové nasazení[edit | edit source]
SŽ se zúčastnila například bojů o stanici Břeclav, ke kterým došlo při sedmidenní válce s Rakouskem nebo obrany brněnského nákladového nádraží v téže válce. Časté jsou rovněž střety s nepřáteli z MOA, kteří se snaží sabotovat plynulost železniční dopravy. Vážnou hrozbou se M.O.A stala zejména poté, co si opatřila bojovou šalinu, schopnou jezdit po vlakových kolejích. Střety sergejů a bojových šalin jsou častým výjevem zejména na Jižní Moravě.
Nejvýznamnější bitvy SŽ:
- Bitva o Výtoňský most
- Bitva u Roudnice nad Labem
- Bitva u Kolína
- Bitva u Zámrska
- Bitva o zabezpečovací kabely u Lipníka nad Bečvou
Bitva o Výtoňský most[edit | edit source]
Bitva o Výtoňský most (v dějepisectví známá také jako Operace Rezavá Bouře) byl ozbrojený památkářsko-logistický konflikt mezi sváženými bezpečnostními složkami SŽ a Lidovými milicemi za zachování panoramatu, dále LMZP. Střet se stal symbolem konce éry "vlaků, co prostě jedou" a stal se začátkem éry "vlaků, co mají strategické cíle".
Na počátku roku 2024 vyhlásila SŽ doktrínu totální průjezdnosti. Podle ní byl starý most pod Vyšehradem označen za "vlastnizrádný prvek", neboť jeho koroze neodpovídala moderním estetickým standardům korporátního brutalismu. Proti tomu se postavila Fronta za záchranu nýtů (FZN), jejíž členové tvrdili, že most není v rozkladu, ale v pokročilé fázi stáří.
Obležení Výtoně v podzimu a nálet na pilíře[edit | edit source]
V podzimu 2024 jednotky SŽ, vybavené taktickými reflexními vestami s balistickou ochranou, potají uzavřely přístupové cesty k náplavce. Jako psychologickou zbraň používaly nepřetržité hlášení o zpoždění rychlíku z Českých Budějovic, které pouštěly do rozhlasu v 120 decibelech.
V noci na 15. března 2025 se elitní komando svářečů pokusilo o tajné vyjmutí severního rozpětí. Útok byl odražen partyzánským útokem hipsterů z blízkých kaváren. Vojska SŽ byla rychle oslepena taktickými odlesky hipsterských Macbooků a zasypána bio-odpadem.
Bitva o tunel[edit | edit source]
Rozhodující střet nastal v momentě, kdy SŽ nasadila tězkou techniku – Obrněnou jednotku MVTV 2. Ten však zůstal před mostem, neboť velitel operace zapomněl vyplnit formulář o přidělení kapacity dráhy v trojím vyhotovení.
| Frakce | Ideologie | Hlavní zbraň |
|---|---|---|
| SŽ | Nové je lepší, i kdyby to spadlo | MVTV 2 |
| LMZP | Čas se zastavil v roce 1910 | Památkářské zákony |
| Hipsterské milice | Not in my backyard | Protest |
Výsledky a následky bitvy[edit | edit source]
Konflikt skončil v roce 2026 patem po zásahu Mezinárodního soudního dvora pro ocelové konstrukce. Výsledkem byl Pražský kompromis, který stanovuje následující podmínky:
- Most zůstane na místě, ale bude natřen na růžovo, aby byl satelitně sledovatelný
- Každý nýt dostane své vlastní inventární číslo a sociální pojištění
- SŽ má zakázáno se k mostu přiblížit na méně nez 500 metrů s jakýmkoliv předmětem tvrdším než polystyren
„Nerozumím tomu poprasku. My jsme ten most nechtěli zbourat, my jsme ho chtěli jen osvobodit od jeho existence“
Bitva u Roudnice nad Labem[edit | edit source]
Bitva u Roudnice nad Labem (známá také jako Masakr sběračů nebo Roudnická zrada) byl největší ozbrojený konflikt mezi Expedičním sborem SŽ pod vedením plukovníka Svobody a fyzikálními zákony, které se v létě 2025 rozhodly ovlivnit úsek trati 090.
Strategický význam lokace[edit | edit source]
Roudnice nad Labem byla v tomto období klíčovým uzlem. Kdo ovládal roudnické trakční vedení, ovládal tok levného piva z Německa a strategický pohyb strategickýck zásob řízků v jídelních vozech. SŽ zde vybudovala Měděnou linii - systém drátů, které měly být teoreticky pod napětím, ale prakticky sloužily jako past na neopatrné strojvedoucí.
Velký Průvěs[edit | edit source]
Hlavní ofenzíva začala 12. července v 14:15. Slunce hřálo měděné troleje natolik, že se vedení prověsilo o kritických 40 centimetrů, což tajná služba SŽ vyhodnotila jako "nepřátelské gesto gravitace". Do oblasti vjel mezinárodní rychlík EuroCity. Ve chvíli, kdy jeho sběrač zasáhl uvolněnou trolej, došlo k jevu, který učebice popisují jako totální destrukci peněženek daňových poplatníků.
Důsledky bitvy[edit | edit source]
Roudnice byla prohlášena za demilitarizovanou zónu bez napětí. SŽ po této porážce přehodnotila strategii a zavedla tzv. Režim vlečného lana, kdy jsou vlaky přes kritické úseky tahány spřežením nespokojených cestujících
Bitva o zabezpečovací kabely u Lipníka nad Bečvou[edit | edit source]
Bitva o zabezpečovací kabely u Lipníka nad Bečvou (známo také jako Lipnický blackout) byla nejbrutálnější operací v dějinách moravského koridoru. Střetly se v ní elitní divize PMD SŽ s neorganizovanou, ale vysoce motivovanou skupinou barevných partyzánů, pro které byl měděný drát více než jen vodič - byl to smysl života a vstupenka do sběrného dvora.
V noci na 4. listopadu došlo k osvobození kabeláže u Lipníka. Návěstidla se přepnula do polohy stůj a koridor stál. Vedení SŽ zareagovalo s razancí sobě vlastní. Na místo byla vyslána divize PMD SŽ, která však dorazila s několikahodinovým zpožděním.
Bitva skončila taktickou porážkou partyzánů, kteří měděné bohactví stále ukrývali ve svém osobním automobilu.
Literatura[edit | edit source]
Svaté písmo D1[edit | edit source]
Svaté písmo D1 (Základní dogma pro řízení a organizování drážního boje a souvisejících operací) je ústřední teologicko-taktický dokument SŽ. Jedná se o nejvyšší normu, které je podřízena nejen ústava ČR, ale i fyzikální zákony.
Podle oficiální doktríny Generálního štábu SŽ nebyl předpis D1 napsán, nýbrž vytesán bleskem z trojelového vedení do ocelové desky při zkratu v Roudnici nad Labem. Prvním nositelem tohoto zjevení byl plukovník Svoboda, který jej vynesl z pod mostu a předal lidu v červené čepici.
Struktura textu[edit | edit source]
Písmo je rozděleno na kapitoly, které drážní zaměstnanci nazývají Zjeveními.
- Kniha návěstí - Popisuje barvy a tvary, kterými k nám promlouvá Nejvyšší Dispečer. Červené světlo Stůj je vnímáno jako hněv boží, zatímco zelené Volno jako projev lásky
- Kniha posunu - Temná a rituální část předpisu, zabývající se rituálními tanci mezi drážními zaměstnanci
- Kniha ETCS - Mluví o prazvláštních "stop značkách". Její význam stále nebyl plně rozklíčován.
- Zjevení Svobodovo - Píše o zjevení Písma D1
Interpretace[edit | edit source]
Výklad Písma náleží výhradně Vysokému kněžstvu. Řadový příslušník SŽ nesmí o Písmu pochybovat. Jakákoliv odchylka od textu (například jízda na Stůj) je trestána okamžitým uvržením do civilního sektoru. Při studiu D1 musí mít příslušník na hlavě rituální oděv skládající se z červené brigadýrky.
Základem pilířem víry v SŽ je teze "Předpis D1 nemůže mít chybu". Pokud dojde k nehodě, není to chyba předpisu, ale důsledek nedostatečné víry nebo infiltrace nepřátelskými agenty z řad ŘSD (Řízený systém dezinformace) nebo jejich vyznavači.
Využití v boji[edit | edit source]
SŽ využívá předpis D1 k demoralizaci nepřítele. Čtení vybraných pasáží o brzdných procentech do rozhlasů na nádražích spolehlivě vyvolává u civilního obyvatelstva stav hluboké katatonie, čímž se předchází nepokojům při zpoždění vlaků.
„A hle, i zjevil se návěstní opakovač, a byl bíly, a srdce strojvůdce zaplesalo, neboť věděl, že předpis je s ním“
- D1
