Polský střep
Střep (polsky Strzep polski), jinak také nazývaný lokomotiva řady EP09, je jedním z mnoha typů lokomotiv polského národního popravce PKP (Polskie Końske Powozy). Vyskytuje se nejvíce v Polsku (překvapivě), v posledních letech však areál rozšíření sahá přes Slizsko a Moravstán až do středních Čech. Svou lichotivou přezdívku střep si vysloužil právě zde, bo je z Polsky a stoji za pyču.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Inspirován úspěchy sovětského strojírenství a dalšími výkřiky techniky, byl tento vpravdě pekelný stroj zrozen ve Pierwsze Fabryce Lokomotyw w Polsce (co to znamená, těžko říct), takticky skryté kdesi v lesích jižní části Rzeczpospolity Polsky, nedaleko rekreačního střediska SS v Osvětimi. Místní konstruktéři, váleční zajatci ještě z dob největší slávy osvětimské základny, vyšli ze staršího typu EU07, jež se také dodnes na kolejích poměrně hojně vyskytuje. Už u něj využili osvědčených konstrukčních postupů, kterými se inspirovali u parních lokomotiv a také československých žabotlamů. Nábožensky založené polské obyvatelstvo si však dlouhodobě stěžovalo na jeho morbidní a odstrašující vzhled (daný především velkými světly, upravenými z hřbitovních luceren ze světoznámých polských bleších trhů) a po několika zjeveních Panny Marie v okolí nádraží požadovalo úpravy. Světla jsou proto nově více hranatá a po lucernách není ani památky. Další změna nastala také v oblasti čelních oken, která byla zmenšena a posazena více nahoru (pro snadné dodání pancéřování a mříží v případě bojového nasazení – inspirace vyhlášenou bojovou šalinou). Podobně je možné variantně dle přání zákazníka dosadit zbrojní arzenál dle libosti, povětšinou z válečných zásob ještě po Němcích, nebo také zařízení na pohon uhlím, vodou, větrem, Polsko je zkrátka země neomezených možností a co si řeknete, to vám instalatér Jacek sežene.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Přestože byl předchozí typ EU07 velmi úspěšný a Poláci jsou na něj hrdí, museli i oni uznat, že takovou zrůdnost nemohou před světem dále ukazovat. Zbrusu nové střepy musely zachraňovat pošramocenou pověst polských železnic kde se dalo (dokonce i na moři a ve vzduchu) a nakonec byly odveleny i na bojové výpravy do zahraničí (samozřejmě že za tučné diety). Ač neradi, museli se s nimi sžít i strojškůdci z Chacharovic a přilehlých osad a naučit se ovládat jejich supertajnou techniku včetně děla na posypovou sůl. Tak se střepy dostaly až do Práglu, města všem Polákům zaslíbeného, a vůbec se jim odsud nechtělo. Po několika letech (nádražácky grafikonech, česky jízdních řádech, v Moravstánu ani Slizsku nic takového neznají) stávkování a přemlouvání je do té Prahé znovu s velkou slávou vpustili. Stalo se tak dokonce na vlacích prestižní kategorie AsiaCity, které nesahá po kotníky ani opěvované Pinďolíno. Do Brnele se zatím nedostaly, polští inženýři si totiž zatím stále neporadili s problémem, jak střepy naučit konzumovat střídavý proud. I tento problém je ale ve stádiu výzkumu, na němž se podílí i Vědecký tým Necyklopedie a zcela jistě bude v budoucnu vyřešen (rozuměj ochcán), jako všechny ostatní v Polsku. Dá se čekat, že před tímto zázrakem bude i zatím nejbombovější lokomotiva v celém vesmíru, 380 z dílen plzeňských záchodů V. I. Lenina, vypadat jako stará rachotina, i když vznikla mnohem později (a také její vývoj v podstatě nikdy neskončil).
