Syndrom vyhoření
|
Černý humor je specifický druh humoru a komiky založený na tom, že paradoxně vyvolává smích prostředky, které ve své podstatě vůbec k smíchu nejsou. |
Syndrom vyhoření je paranormální úkaz, který postihuje především workoholiky a inteligenci mezi 40. a 50. rokem života, ale nevyhýbá se ani línějším, retardovanějším a mladším. Mezi symptomy patří zejména nenadálé vzplanutí bez zjevného bezprostředního důvodu, které dotyčný většinou nepřežije. Pokud tedy zrovna není po ruce hasičská jednotka. Mezi faktory vedoucí k vyhoření podle odborníků patří zejména přílišný stres, nároky a vůbec práce jako taková.
Příklady[editovat | editovat zdroj]
Mezi nejznámější případy obětí syndromu vyhoření patří:
Jan Hus. Tento pražský vysokoškolský pedagog a kazatel byl svými nadřízenými moudře poslán na rekreaci k Bodamskému jezeru. Bohužel nerespektoval doporučení doktorů, ani svého přítele krále Zikmunda, a i v malebné Kostnici zapáleně pracoval ve dne v noci, nedbaje neblahých známek únavy a emoční vyprahlosti. Začátkem července 1415 tak došlo nejhoršímu a Jan Hus i se svými knihami vzplanul takovým plamenem, že ani požárnický koncil, který se zrovna ve městě tou dobou konal, kněze nedokázal uhasit. Požárníci však aspoň zabránili rozšíření požáru tak, že Husa a jeho ještě hořící knihy vhodili do Rýna. Na připomínku toho, že není radno tolik pracovat, se v Česku slaví 6. července svátek.
Giordano Brno. Brněnský heretik, kacíř, astrolog, filosof a šaman poprvé vyslovil myšlenku, že Brno není středem Vesmíru. Ze zápisků Giordanova psychiatra je jasné, že známky mentální nevyrovnanosti až poruch začal jevit kolem roku 1584, kdy se intenzivně zabýval nekonečnem. Stres ho pronásledoval jak přes den, kdy Slunce jasně popíralo jeho teorie o tom, co kolem čeho obíhá, tak v noci, kdy se mu nikdy nepovedlo dopočítat ovečky až do nekonečna. Udolaný Giordano Brno nakonec v roce 1600 vzplál syndromem vyhoření.
Jan Palach. Teprve 20letého studenta historie a politické ekonomie postihl syndrom vyhoření 16. ledna 1969 na procházce po Václavském náměstí. Kolemjdoucím se nebohého studenta sice podařilo uhasit a byl odvezen na blízkou popáleninovou kliniku v Legerově ulici, ale po třech dnech těžkým popáleninám podlehl. Podle vyjádření lékařských kádrováků bylo hlavní příčinou náhlého vzplanutí to, že Palach poněkud přepálil přípravu na zkouškové období. Následné protesty proti přílišným požadavkům u zkoušek na FF UK o 20 let později přispěly k pádu celého akademického senátu.
Buddhističtí mnichové. Nadměrně častý je syndrom vyhoření v buddhistické tradici. Například v 60. letech 20. století došlo k několika sebevzplanutím ve Vietnamu (např. Thích Quảng Đức), podle některých v souvislosti s nadměrným stresem spojeným s velkou neúrodou rýže, která tou dobou Vietnam postihla, takže země závisela na humanitárních dodávkách od USA a SSSR. Největší známá epidemie syndromu vyhoření zasáhla roku 2009 Tibet. Oběti plamenů z řad buddhistických mnichů se odhadují na více než stovku a ani v roce 2015 se nezdálo, že by epidemie měla polevit. Přes nedostatek důkazů o infekčnosti syndromu vyhoření čínské úřady raději celou oblast preventivně izolovaly a mnichům důrazně doporučují ustat v usilovném studiu a používání modlitebních mlýnků, a vyrazit aspoň na chvíli za zábavou třeba do slunné Indie.
Muhammad Buazízí. Sedmadvacetiletého tuniského pouličního prodavače potkal 17. prosince 2010 akutní syndrom vyhoření poté, co se u jeho prodejního vozíku nakupila tak dlouhá fronta hladových policistů, že nemohl sám stihnout uspokojit takovou poptávku a podle očitých svědků doslova "zpanikařil a vzplanul". Tragédie během následujících měsíců vedla k masovým protestům za rozložení policejních pauz na oběd, aby prodavači měli více času vybavit objednávky, a následně k pádu celé vlády. Hnutí, na Západě známé jako tzv. Arabské jaro, se dokonce rozšířilo do celého arabského světa, ale ke skutečné mírné úpravě policejního stravování došlo jen v několika státech. Naopak, i přes veškerou pomoc zahraničních expertů na stravování, došlo např. v Sýrii nebo Libyi v souvislosti se špatně naplánovanými obědy ozbrojených složek k vyhoření několika dalších obětí.
Plamen Goranov. Tento pán z Bulharska zemřel v roce 2013 na následky syndromu vyhoření po vyčerpávajících analýzách cen elektřiny, plynu a organizovaného zločinu. Podle rodinného lékaře měl k tomuto onemocnění vrozenou náchylnost, které rodiče nevěnovali pozornost, ba naopak ji ještě znásobili.
