Univerzita

Univerzita je typ vysoké školy, kam se chodí vzdělávat ti, jimž nestačilo třináct let školní docházky. Pro mnohé je to konečná. Ti, kteří se přesto vzchopí a školu dokončí (obvykle po pěti a více letech), odcházejí ocejchováni titulem, aby je nebylo možné zaměnit za hodnoty vytvářející pracovité občany. Ostatní pak pokračují i v dalším (takzvaném postgraduálním) studiu, čímž fakticky konkludentně dokazují, že jsou naprosto nevzdělatelní.

Fakulty[editovat | editovat zdroj]

Absolvent univerzity

Univerzita se podle tradičního schématu dělí na fakulty různého zaměření. Obvykle se jedná o:

Přírodovědecké fakulty – nabízejí studia matematiky, biologie a dalších naprosto nepotřebných oborů. Nebo snad někdo z vás má zájem o studium biotechnologií? Já teda rozhodně ne, a ať se přepadnu, jestli kecám.
Matematicko-fyzikální fakulty – podle typu VŠ často inkorporované do přírodovědeckých fakult. Obvykle obsazené pány, čas od času se ale najdou i studentky ženského pohlaví (z biologického hlediska je tato definice v pořádku, do jemnějších termínů se ale s ohledem na jejich fyzické parametry snad ani pouštět nebudeme). Ideální pro teroristy, kteří si chtějí svépomocí doma postavit malou atomovou bombu.
Lékařské fakulty – další zbytečný ústav. Kuchat se může naučit každý doma při zabijačce a těch pár lékařských termínů můžete dohnat samostudiem. Ze studentů lékařské fakulty mají ostatní studenti většinou celkem oprávněný strach, viz populární úsloví „Jestli ti doktoři studujou tu školu tak jako my na technice, tak nechci nikdy do špitálu.“
Právnické fakulty – škola hyenizmu, sobectví, lží a přetvářky. Jedním z jejích absolventů je mimo jiné i Henryk Lahola. V současné době pořádají tyto fakulty právnické rychlokurzy. Nejznámější v nedávné době proběhly na právnické fakultě ZČU v Plzni.
Ekonomické fakulty – za pět let se zde naučíte, jak vyjebat se svým bližním a z každé situace vytřískat co nejvíce.
Pedagogické fakulty – kdo neumí, učí. Na pedagogické fakultě se naučíte správně formulovat výukové cíle, roztřídit poruchy učení a rozpoznat úlohy na reprodukci poznatků, což je vám v praxi ve třídě plné gaunerů úplně k ničemu.
Teologické fakulty – studenti tohoto ústavu stráví pět let přemítáním nad tím, že Bůh je dobrý a proč se tak chová. Absolventi umí nejlépe vysvětlit všechna zvěrstva páchaná na našem božím světě.
Filozofické fakulty – asi 2 % tvoří studenti filozofie, zbylých 98 % pak ti, které nebylo kam zařadit, například historikové nebo jazykovědci. Obvykle jde buďto o naivní levicové intelektuály posedlé touhou spasit svět, nebo o fifleny, které fildu studují pouze kvůli titulu, přičemž 96,8 % předmětů je vůbec nezajímá a považují je (právem) za zbytečné kraviny. Obsah výuky je dán již jejím názvem, filozofie = temnomilectví, opak to někdejší filosofie. Viz ZDE.

Typ fakulty lze bezpečně a detailněji rozeznat podle vozidel, zaparkovaných před jejími budovami podle tohoto klíče

Audi, BMW, Mercedes – Fakulta podnikatelská
Vytuněné golfy – Fakulta strojní
Vytuněné favority – Fakulta elektrotechnická
Koně – Fakulta veterinární
Kola – Fakulta filozofická
Kola s jaderným pohonem – Jaderná fakulta
Pusto prázdno – Soukromá VŠ - nelze určit

Každá fakulta pak zahrnuje několik ústavů a kateder: historický ústav, katedra aplikované matematiky, katedra gender studies, katedra správného nasazování ponožek, mučírna (fyziologický ústav), ústav vraždění králíků (Ústav patologické fyziologie) atd.

Osoby[editovat | editovat zdroj]

Jak je všem jistě známo, v čele každé správné univerzity stojí osoba zvaná rektor. Rektor je člověkem, jehož jméno 92 % procent studentů vůbec nezná a jehož na živo vidělo jen asi 1 % studentů. Šíří se dohady o tom, zda vůbec nějaký rektor existuje a zda univerzitu neřídí klika, která manipuluje s akademickou obcí (Svobodní zednáři nebo Ilumináti). Pod rektorem (pokud existuje), stojí prorektoři, jejichž hlavní pracovní náplní je podepisování lejster a smluv.

Vedoucím každé fakulty je pak děkan, který jednou za uherský rok sestoupí do davu (tato osoba tedy opravdu existuje), aby zadeklamoval několik frází v latině, kterým stejně nikdo nerozumí, ale dobře se poslouchají. Pod děkanem stojí proděkanové, které můžete obvykle zastihnout v nejbližší hospodě.

Akademická obec se skládá z vyučujících a studentů. Samotní vyučující se dělí na čtyři kategorie podle dosaženého vzdělání:

Profesoři – potřásli si rukou s prezidentem, mají toho hodně načteno. Svou plejádou titulů se většinou nechlubí, protože to nemají zapotřebí.
Docenti – frustrovaní z toho, že nejsou profesory, vybíjejí si svůj vztek na studentech, asistentech a odborných asistentech.
Odborní asistenti (popř. odporní asistenti)– většinou doktoři a magistři. Různorodá sorta lidí od extrémních pohodářů až po nebezpečné kruťase. Tito si většinou nejvíce potrpí na to, abyste je označovali jejich skutečným titulem, přičemž kladou důraz na správné psaní teček ve zkratce Ph.D. (z angličtiny pretty huge dick).
Asistenti – studenti magisterských programů, kteří si už mohou dovolit vyučovat. Přestože sami složili zkoušku z diskrétní matematiky napošesté, studentům rádi předhazují, co všechno neví. Většinou jsou to ti, kdo si později svůj bakalářský titul píší i na náhrobek.

Studentstvo pak představuje pestrý kolorit individuí - od snobáků ze soukromých ekonomek s notebookem v brašně až po smradlavé dredaře z fildy. Obecně se ovšem jedná o kastu flákačů, kteří pětiletým studiem oddalují svůj nástup do zaměstnání.

Další instituce[editovat | editovat zdroj]

Součástí univerzity je také několik budov, jimž je všem studentům v rámci zachování duševního a fyzického zdraví doporučeno vyhýbat se velkým obloukem. Jsou to:

Univerzitní knihovna - zde zjistíte, jak je na tom univerzita se sháněním chytrých bichlí. Většinou mizerně.
Menza - od školní jídelny se liší tím, že se nemusíte řídit žádným rozvrhem, který by vám říkal, kdy si můžete zajít na oběd. Navíc se tu podávají i večeře, nicméně stejně jako obědy, ani ty se nedají jíst. Vedení menzy si dává záležet na tom, aby žrádelna působila dojmem, že vaří pestrým způsobem. Proto se můžete setkat s delikatesami jako "vepřové nudličky po srbsku" nebo "kantonské nudle". Vesměs jde o jeden a tentýž blaf, který se liší pouze názvem a obsahem rozvařené papriky (1 až 3 lusky na padesátilitrový hrnec UHO).
Koleje - zablešené ubytovny, kde studenti přespávají a tráví volný čas. Pokud se zrovna neučí (což je v případě českých studentů spíše výjimka), pořádají večírky a oslavují, i když většinou nemají co.
Laboratoře - některé univerzity jsou na tom až tak špatně, že musí zřizovat laboratoře, aby vůbec studentům ukázaly, že to, co učí, opravdu má praktické uplatnění. Samozřejmě tomu uvěří jen naivní studenti neznalí brutálního světa za branou univerzity.

Život na univerzitě[editovat | editovat zdroj]

Život na univerzitě pro studenta vlastně začíná prvním zápisem do akademického roku. Zhruba po třech týdnech dvě třetiny studentů zjistí, že jejich zápis byl jeden velký omyl. Ze zbylé třetiny polovina neprojde prvním zkouškovým obdobím. Zkouškové období vypadá v praxi tak, že se studenti poflakují po hospodách a večer před zkouškou si sednou ke skriptům a přes noc se naučí jejich obsah zpaměti. Zkoušku udělají "aby se neřeklo", někteří až napotřetí, a jede se dál - do dalšího semestru. Takto to probíhá, dokud není třeba napsat bakalářskou nebo diplomovou práci. Ta se dá ovšem sepsat čtrnáct dnů před termínem odevzdání. Následují státní závěrečné zkoušky, takzvané státnice. Studenti si stáhnou z internetu vypracované státnicové otázky, ty se během tří dnů naučí nazpaměť a složí zkoušky. Závěr studia představují promoce, kdy se studenti a vyučující v karnevalových kostýmech sejdou v aule a poslechnou si několik moudrých slov, studenti odpřísáhnou věrnost straně slovy "spondeo ac polliceor" a jdou se ožrat.

Střelte okem po...[editovat | editovat zdroj]