Židík
Židík (značka Žd, mezinárodně přepisováno Zd) je přírodní velmi silně radioaktivní prvek. Jedná se o intenzivně zářící kov zlaté barvy s proměnlivou stálostí. Poprvé byl objeven průzkumnickou skupinou Vědeckého týmu Necyklopedie při expedici na poušti Negev, asi tak okolo roku 2009, když narazili na prapodivně lesknoucí se vzorek. Po důkladné analýze (včetně lízání, resp. lýzání) bylo potvrzeno, že se vskutku jedná o úplně novou látku. Dostal jméno po obyvatelích původního místa nálezu, židovskému lidu Izraele. Součástí výsledků analýzy bylo také zjištění protonového čísla, které se ukázalo být 151, což je prvočíslo. Zázrak, kterým přežili objevitelé ryzího židíku kontakt s takto nebezpečnou látkou, zná asi jen Vlastík Plamínek, jenž však zásadně nechce onu informaci sdělit veřejnosti (při posledním rozhovoru neustále opakoval cosi o štěněti).
| Chcete-li se pobavit, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Židík na české Wikipedii. |
Chemikálně-fyzické vlastnosti, nebo tak nějak[editovat | editovat zdroj]
Základní údaje[editovat | editovat zdroj]
Židík je zlatý, lesklý, velmi zářivý kov hluboce trpké a kyselé chuti a velmi nepříjemného zápachu. Ryzí židík má bod tání pouhých 63°C a bod varu 250°C. Lze o něm hovořit jako o látce těkavé. Slátaniny židíku se velmi výrazně liší vlastnostmi od ryzího.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Židík je všude, prostě kurva všude. Většinou ale je ho tak málo, že se o něm neví a jeho vlastnosti jsou přiřazovány jiným, hojněji zastoupeným látkám. V přírodě se vyskytuje ryzí, i ve slátaninách, nejvýznamnější z nich je kyanid židný ŽdCN, ve kterém je obsaženo okolo 80 % všech světových uložišť. Důkazy nasvědčují vzniku obrovských ložisk ŽdCN přibližně v polovině minulého století, avšak dodnes se mezi experty vedou sáhodlouhé debaty o pravosti těchto tvrzení. Například renomovaný politolog a dlouholetý popírač židíku Marian Kotleba tvrdí, že tolik židíku na jednom místě prostě není matematicky možné.
Další významnou slátaninou židíku je judan ŽdH3, triviálně nazývaný židek.
Reaktivita[editovat | editovat zdroj]
Židík reaguje s jinými prvky téměř nevyzpytatelně. I přes proměnlivé a nejisté stavy srovnatelné s Ženou obecnou však tvoří celé řady slátanin, jejichž plný potenciál nebyl dosud zjištěn. Odhaduje se, že židík a jeho slátaniny se stanou nedílnou součástí průmyslu a každodenního života v příštích 67 letech, což je opět prvočíslo.
V přítomnosti přebytku jakýchkoliv iontů si židík přivlastňuje cokoliv, co není slátané s jinými látkami. Dá se o něm tedy hovořit jako o ideálním politickém činidle.
Radioaktivita[editovat | editovat zdroj]
Židík je velmi silně radioaktivní, přímo až září. Navzdory tomu se v rádiu moc nedá zaslechnout, ale zato dokáže velmi dobře likvidovat život okolo sebe. Spekuluje se, že Negevská poušť nebyla poušť, nýbrž hojná krajina, dokud ji nezpustošil nadměrný výskyt židíku. K této teorii se silně přiklání popírači židíku, kteří ji ještě obohacují o neexistenci židíkových ložisk v jižním Polsku.
Nejvyšší hodnota radioaktivity způsobené židíkem byla naměřena v americkém New Yorku v září 2021, kdy vědci hlásili 200 až 300 Sv/h v nejzamořenějších částech. Dříve byla tato hodnota přisuzována radonu, jenž se těžko vyhání ze zamořených prostorů, ale po důkladném prošetření experty a historické revizi byl viníkem uznán židík.
Radioaktivní přeměny židíku[editovat | editovat zdroj]
Židík podléhá řadě rozpadových jevů, při kterých dochází k uvolnění velkému množství částic a energie, avšak samotný židík nikdy nezmizí. Tato vlastnost byla vědci pojmenována židíková sebeudržitelnost, kde vyzářené částice velmi rychle přiléhají zpět jádru židíku nebo dochází k jejich velmi rychlému nahrazení z okolní hmoty či energie.
Přeměna א[editovat | editovat zdroj]
Přeměna א (Alef) spočívá v odštěpení pseudonáhodného (byla zjištěna korelace s trendem globální ekonomiky) množství atomů helia-4 z jádra židíku, obvykle rychlostí průměrného vlaku na převoz dobytka:
749Žd → n 42He + xyZ
kde x = 749 - n · 4; y = 151 - n · 2
Přeměna א je nejtypičtější pro těžké izotopy židíku (A > 600), kterých je valná většina. Vyloučené atomy helia jsou po vypočítání úroku okamžitě zpět absorbovány do nejbližšího židíkového jádra.
Přeměna ב[editovat | editovat zdroj]
Přeměna ב (Bet) líčí interakci nanoskopických desetihaléřů obsažených ve slupce židíku s nejbližším sousedem. Dělí se dále na ב- a ב+. Záření ב představuje proud velmi rychle letících desetihaléřů.
Přeměna ב- probíhá odtržením desetihaléře ze slupky židíku.
749Žd → 748Žd + 1ב
Přeměna ב+ probíhá přivlastněním desetihaléře atomem židíku prostřednictvím mechanismu bet-židíkového záchytu.
748Žd + 1ב] → בŽd] → 749Žd
Lze si povšimnout, že oba jevy spolu úzce souvisí. Za ideálních podmínek probíhá děj bez problému, avšak za určitých okolností může dojít k tomu, že se atomy židíku "rozhádají" o desetníky a začnou se o ně přetahovat. Pokud tato situace nastane, daný desetihaléř přiléhá oběma židíkům a hovoří se o tzv. hybridizovaných peněženkách, což jsou de facto základy vazby židík-židík.
Přeměna ג[editovat | editovat zdroj]
Přeměna ג (Gimel) je vůbec nejagresivnější, pro člověka i prasopsa nejnebezpečnější a nejlépe pozorovatelnou přeměnou židíku. Dochází k ní, když dojde k agitaci židíkového atomu prostřednictvím dodání energie („když nemáte energii, dejte tam částici. Vono to vyjde nastejno...” - Jirka Ajnštajn).
749Žd + E → 749*Žd
Následuje destabilizace židíkového atomu a následná normalizace, doprovázená velmi intenzivním ג zářením.
749*Žd → 749Žd + ג
Záření ג nemá danou frekvenci, nýbrž se jedná o směsici všelijakých vlnových délek, které lze i nelze pozorovat. Nejintenzivnější pozorovatelná vlnová délka má zlatožlutou barvu.
(Vše)mocnost[editovat | editovat zdroj]
Zajímavou vlastností židíku je jeho všemocnost. Může tedy úplně vše, i to, co nemůže. Především se ale může vyskytovat se v mocenstvích -IV až +VIII. Je schopen tedy tvořit analogy všech člověku známých látek.
Příklady výskytu židíku ve slátaninách[editovat | editovat zdroj]
Špička chemického oddělení VTN sestrojila následující přehled vybraných (došel toaletní papír na zápis do archivu) židíkových slátanin dle Imbecilů Umanutých Posrat Absolutně Celou Chemii (IUPAC2):
Bezkyslíkaté slátaniny[editovat | editovat zdroj]
- Židné soli - Žd+
- Hologenidy - ŽdX (X = F, Cl, Br, I)
- Kyanid židný - ŽdCN
- Židy - Žd-
- Židovodík - HŽd
- Alkalické židy - MŽd (M = Li, Na, K, Rb, Cs)
- Ažidy - Žd3-
- Sírožidík - ŽdS
- Judan (židek) - ŽdH3
- Judidy - ŽdH2-
Kyslíkaté slátaniny[editovat | editovat zdroj]
- Oxidy židíku
- Oxid židný - Žd2O (V praxi převážně dvojmer Žd4O2)
- Oxid židnatý - ŽdO
- Oxid židičitý - ŽdO2
- Oxid židistý - Žd2O7
- Židíkové kyseliny
- Kyselina židná - HŽdO
- Kyselina třivodíkožiditá - H3ŽdO3
- Kyselina třivodíkožidečná - H3ŽdO4
- Kyselina židečná - HŽdO3
- Kyselina židová - H2ŽdO4
- Kyselina dvojžidová - H2Žd2O7
- Kyselina židistá - HŽdO4
- Kyselina židičelá - H2ŽdO5
- Hydrožidy - ŽdH-
Organické židíky (Židovodíky)[editovat | editovat zdroj]
Po dlouhém pátrání (a ještě delším sepisování) byly oficiálně objeveny slátaniny židíku a vodíku připomínající stávající organické slátaniny. Pro zjednodušení a unifikaci byly tedy nazvány organické židíky. Organických židíků je spousta, ví se však, že jejich konečný počet, byť neznámý, je prvočíslo.
Vzhledem k průlomovitosti objevu se rozhodl IUPAC2 sestrojit následující nomenklaturu pro organické židíky (uvedeny jsou pouze vybrané příklady):
Základní židovodíky[editovat | editovat zdroj]
- Židkany
- Hebran - ŽdH4
- Ebran - H3Žd ‒ ŽdH3
- Třižidkan - H3Žd ‒ ŽdH2 ‒ ŽdH3
- Pětižidkan - H3Žd ‒ (ŽdH2)3 ‒ ŽdH3
- Desetižidkan - H3Žd ‒ (ŽdH2)8 ‒ ŽdH3
- Židkeny
- Ebren - H2Žd = ŽdH2
- Čtyřžidíko-1-en - H2Žd = ŽdH ‒ ŽdH2 ‒ ŽdH3
- Židkyny
- Ebryn - HŽd ≡ ŽdH
- Čtyřžidíko-2-yn - H3Žd ‒ Žd ≡ Žd ‒ ŽdH3
|
|