Vápník
Vápník, latinsky „calcium“, podkrkonoškým nářečím „wapnig“, je prvek Meresjevovy barevné tabulky prvků. Dříve měl chemickou značku Va, ale pletlo se to s vanadem, takže se učené hlavy domluvily na značce Ca. Což se plete pro změnu s kobaltem, protože lidi děsně škrábou a taky blbě vidí.
Charakteristika a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Ač je to k nevíře, vápník patří mezi kovy. A to mezi alkalické, je to tedy metalista-alkáč a proto se v laboratořích nakládá do petroleje, aby se odležel podobně jako hermelín a nic se mu nestalo. S kovovým vápníkem se dají dělat všelijaké chemické špumprnákle jako je zasypávání dihydrogenmonoxidem a jeho transmutace na všelijaké oxidy a legrace. Například oxid vápenatý, tedy nehašené vápno, se dá zalít vodou, čímž vznikne oheň, popáleniny třetího stupně a hašené vápno, které už nic nedělá a můžete s ním nahodit třeba panelák, aby byl zdálky vidět. Naopak, když budete hašené vápno pálit nad 512°C, vyženete z něj vodu a dostanete zpátky nehašené vápno. To můžete opět zalít, znovu se popálit a pobýt nějakou dobu v nemocnici na kraji města. Pokud vám to přijde jako perpetuum mobile, jste daleko od pravdy asi jako Dolní Mrdokleče (okres Pardubice) od Nového Zélandu, ale pořád blíž než má opravdová Alena Schillerová k té paní na Instagramu se stejným jménem.
Pustit do vápna elektřinu poprvé napadlo slovutného alchymistu sira Humphry Davyho, čímž nejenže získal ošklivý písek a nevzhledný balvan vápníku, ale též položil základy elektrošokové terapie, která je ceněná pro svůj medicinský přínos. Když se budete snažit získat elektřinou vápník z chloridu vápenatého, pořídíte si respirační potíže, protože chlór je prevít a vydesinfikuje vám celý byt a přiléhající dvě patra. Na podrobné sepsání poznatků poté budete mít několik let v chládku za obecné ohrožení.
Vápník je za normálních okolností bledý jako manželka přistižená in-flagranti. Je to dáno tím, že má vysoké albedo (neplést s libido, to je něco úplně jiného) a také akutní odpor ke Slunci, jehož paprsky odráží prakticky kompletně. Chuť je plná, omítková, skus křupavý a buket slabě zemitý s oříškovými tóny. Na pohled je snadno zaměnitelný s dobrotami, které prodávají neautorizovaní prodejci v uličkách kolem Václaváku, ale má slabší účinky a jemnější dojezd.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Vápník se v přírodě nachází zpravidla v podobě bílého šutru, takže se dobře hledá. Vápníku v podobě šutru se říká vápenec, mramor, sádrovec nebo křída. Nejvíce vápníku se urodilo v období křídy, což bylo období někde okolo vyhynutí dinosaurů a jak si vzpomíná Helenka Vondráčková, objevili se i žraloci. Vápníková křída se dělí na svrchní, tedy tu, co je hned nahoře a na dolní, což je ta, pro kterou musíte poslat někoho, kdo nemá strach z hloubek.
Protože se vápník akumuluje v kostech, dá se těžit z většiny organismů, které mají kosti. A z brouka Kvápníka, který pobíhal v seriálu Včelí medvídci a nestíhal ani svačinu.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Nejzásadnějším využitím vápníku je značkování chlívků na trávníku, aby se tam mohl čutat fotbal. Když čutálista v brance uvidí nepřátelského čutálistu ve vápně, ví, že je zle matičko, zle a že dostane banána a od spoluhráčů potom v šatně za odměnu i deku. Ačkoli je taková deka zdarma, nikdo ji nechce, protože doma jich mají už moc. Značkování se provádí také kolem hřiště, aby čárový rozhodčí věděl, kde je jeho místo. Vápníkovým čárám se odborně říká „lajna“[1] a traduje se, že v Praze je lidé sjíždějí. Zřejmě to tedy může sloužit i jako sjezdovka pro lyžaře.
Vápno se používá také k bílení[2]. Bílí se tím domy, zejména na jižní Moravě, aby tam tetky mohly dělat modré graffiti. Modré graffiti je legální a tetky po návsi nikdo nehoní jako nás tehdá ti policajti s čoklama v železničním depu. Povolená je ovšem jen modrá barva a květinové vzory; když tam stříknete třeba kocourka v rajtkách, místní vás zmlátí jako byste jim pokáceli májku a zprznili nejhezčí buchtu ze vsi.
Důležité využití má vápno v lidském organismu, kde se shlukuje a vytváří kosti. Bez kostí by člověk byl jako želé a neměl by žádnou páteř. Takový člověk by sice mohl obratně protékat vodovodním potrubím a nemusel by cvakat za šalinu, ale také by nic neunesl a přetékal by z oblečení. Je také dost dobře možné, že by měl tak kvalitní zuby jako typický dezolát[3]. Vápník se do kostí vlévá naředěný mlékem, aby jej člověk nemusel kousat.
Vápník se využíval v hornictví a pozvolna přešel i do lingvistiky. Haviři nosili na kloboucích lampičky s karbidem vápníku, na který zlehka kapala voda. Proces generoval celou přehršel světlanů, kteří umožňovali haviřum vidět na práci a štajgrovi na to, kdo tahá a kdo se zase fláká. Odtud pochází rčení „kape mu na karbid“ a označuje to osvíceného člověka a dříče. Výhodou karbidových pohlcovačů tmy byl fakt, že svítily i v momentě, museli horníci pracovat potichu, protože kazeťák v podobě kanárka natáhl brka a vzduch na šachtě byl divně cítit.
Kromě důlních prací se karbid vápníku dá využít v rybolovu v podobě tzv. „ruských světlušek“. Světluška, tedy balíček karbidu vápníku, se jebne do jezera a za dvě sekundy z nebe prší ryby, někdi dokonce i filetované. Ostatním rybám to nijak nevadí, pěkne si plavou na hladině znak a tváří se, že pohodinda. Nasere to akorát porybného, který ale stejně kazí veškerou legraci a vytrvale se dožaduje peněz.
Vápník je také součást betonu, ze kterého se vyrábí betonové alibi, betonové boty, baráky, schody a dekl pro sichr na tchynin hrob. Čím více vápníku se do betonu přidá, tím více beton svítí a není tak nudně šedivý. Například Karlův most není vůbec postaven z betonu s vápníkem a všimněte si, jak depresivně vypadá. Oproti tomu mělnická obilná sila září do daleka a takový Nuselák přímo vybízí ke skoku.
- ↑ Neplést s „lejna“, to je něco úplně jiného.
- ↑ Zde je myšleno malování na bílo, nikoli vybílení bytu, který vám provede kdejaký hejhula v době, kdy nejste doma.
- ↑ Tedy dva zuby - samotáře. Jeden typicky nahoře, druhý dole. Pohled na takový chrup je pro dentistu něco jako pohled do katalogu dovolených v Karibiku.
|
|
|