Dezolát

Dezolát prokremelský (Homo Desolatus) je humanoidní živočich podobný člověku. Na první pohled je od něho zcela k nerozeznání, existuje však několik spolehlivých znaků k jeho rozpoznání (vizte celý článek). V České republice jde o druh nepůvodní, zavlečený a silně invazivní. V posledních letech čelí česká příroda masivnímu přemnožení dezolátů a neboť je jejich odstřel zákonem (prozatím) zakázán, můžeme do budoucna počítat s exponenciálním nárůstem jejich populace. Nejslavnějším zástupcem dezoláta je legendární Chcimír Gerchán.

„ Ty jsi pěkný dezolát... “

- Kapela Vypsaná fiXa

Dezolát prokremelský
Vědecká klasifikace
Říše: ruská (Russicum) Kmen: humanoidi (Humanoidae) Podkmen: bezpáteřní (Invertebrata) Třída: utlačovaná dělnická (Proletarium) Řád: neřádi (Ksindlae) Čeleď: ano, častěji "holota" (Sebrankae) Rod: pseudočlověk (Pseudohomo) Druh: dezolát (Desolatus)
Binomické jméno
Homo Desolatus

Výskyt

Původní domovinou dezolátů je východní Evropa, zejména pak Moldavsko, Bělorusko a Ruská říše. V posledních letech však došlo k jejich masivnímu rozšíření do České republiky, Maďarska a pak také na Slovensko (tam dokonce ještě v mnohem větší míře než u nás). Největší populace dezolátů se nacházejí v periferních regionech republiky. V České republice se například jedná o města jako jsou Most, Cheb, Sokolov, Přerov, Ústí nad Labem, Bílina, Orlová, Adamov a další... Jejich přirozeným prostředím jsou sídliště a paneláky, vězeňské cely, přednáškové místnosti institutu VŠŽ (Vysoká Škola Života), pajzly a hospody čtvrté cenové kategorie, koncerty Tomáše Ortela a protivládní demonstrace.

Kde je naopak zcela marné dezoláty hledat? Rozhodně se s nimi nikdy nesetkáme v akademické knihovně, před obrazovkou veřejnoprávní televize, v čekárně očkovacího centra či u zubaře, ve vegetariánské restauraci či v průvodu gay pride. A samozřejmě v Americe. Tam byl totiž tento invazivní druh efektivně vyhuben a vlastně se tam ani sám nehrne, neboť pro jeho život zde nepanují příhodné podmínky.

Anatomie

Ukázkový exemplář dospělého jedince druhu Homo Desolatus.

Jelikož stavba těla dezolátů se zásadním způsobem neliší od stavby těla druhu Homo Sapiens, zaměříme se proto pouze na dílčí odlišnosti a specifika. Dezoláti se například vyznačují vyšší mírou i rychlostí růstu ochlupení (a to dokonce i u samiček, zejména v obličejové oblasti - v zóně pod nosem), umaštěnějšími vlasy, vyšším podílem tělesného tuku (zejména v oblasti břicha a obličeje) a radikálně menší mozkovnou (to sice není na první pohled poznat, ale tato skutečnost se projeví záhy poté, co jedinec otevře ústa). Navzdory nižší inteligenci dezoláti na celé čáře poráží Homo Sapiens, pokud jde o zdravý selský rozum. V tom nemají konkurenci.

Dezolátův chrup bývá nažloutlý až zčernalý, nepravidelný a s mnoha kosmetickými nedokonalostmi. Mnohé zuby dokonce úplně chybí, na rozdíl od žraloků však nedochází k jejich obnově. Podobně jako lze vypočítat stáří stromu dle letokruhů, ti největší znalci jsou údajně schopni vypočítat výšku dezolátova IQ dle chybějících zubů.

Zatímco druh Homo Sapiens se vyskytuje v několika barevných odrůdách (bílá, černá, žlutá, hnědá a občasně i rudá), dezoláti jsou výhradně bílí. Kdyby snad došlo k narození "defektního" potomka, samička by nepovedené mládě rovnou sama pozřela. Dezoláti totiž nesnášejí odlišnost a radikálně ji potlačují.

Etologie & styl života

Dezoláti prokremelští jsou velmi sociálními živočichy, kteří se sdružují v početných komunitách. Nejčastěji se pohybují v malých tlupách, které jsou vedeny alfa samcem. Podobně jako u goril, alfa samcem je vždycky ten nejtěžší a nejsilnější jedinec. Mnohdy mívá holou hlavu, vysoký stupeň obezity, tetování s hákovým křížem a těžké silné řetězy z chirurgické oceli. Zajímavé je, že dojde-li v určité lokaci k navýšení výskytu dezolátů, začne se u nich projevovat tzv. stádní chování.

Dezoláti spolu komunikují pomocí jednoduchých skřeků a posunků, přičemž velmi důležitou roli hrají i pachové signály. Právě jejich prostřednictvím se dezoláti navzájem efektivně poznávají, což je velmi užitečné například ve velkých městech, kde převažují jedinci druhu Homo Sapiens. Dezoláti se též velmi efektivně adaptovali na moderní vymoženosti, a tak se naučili komunikovat prostřednictvím řetězových e-mailů a Facebooku.

Dezoláti prokremelští se hrdě hlásí ke svým původním kořenům.

Dezoláti jsou velmi teritoriální a území, které obývají, jsou ochotni chránit i s nasazením vlastního života. Zajímavé ovšem je, že navzájem mezi sebou souboje o teritorium nesvádějí. Střetávají se pouze se zástupci všech ostatních odrůd Homo Sapiens. Obzvláště velkou pifku pak mají na všechny hnědé a černé zástupce Homo Sapiens a speciálně vysazení jsou pak na Homo Ukraniensis.

Přestože dezoláti jsou zákonem chráněni, můžeme se uchýlit k nejrůznějším metodám jejich odpuzování. Co dezoláti bytostně nenávidí a co je tedy nejlepším repelentem? Například: deodoranty, Amerika, Evropská unie, americké brambory a americký fotbal, Ukrajinci, migranti a cizinci, homosexuálové, nebinární lidé a všichni zástupci LGBTQ+ komunity, média, veškeré učebnice & filosofické knihy (kromě spisů o marxismu-leninismu), roušky, očkování, kebab, mládež, Youtubeři, TikTokeři a streameři, anglický jazyk a veškeré anglikanismy, veškeré projevy inteligence (slovník spisovné češtiny, pravidla českého pravopisu, šachy, věda & výzkum, Rubikova kostka, informační gramotnost, volby do senátu ČR,…)

Co naopak dezoláti milují? Například: zubní kaz, cigarety, koblihy zdarma, TV Barrandov, kapelu Ortel, konspirační teorie, Vladimira Putina, Jaromíra Soukupa Jaromíra Soukupa, svůj zarámovaný diplom z VŠZ, bosou hlavu, zápach v MHD či slevy v Kauflandu.

Potrava

Dezoláti jsou všežravci, příležitostní mrchožrouti a saprofágové (rozkladači). Podobně jako mývalové se často uchylují k vybírání zbytků z popelnic (na rozdíl od nich se však o poznání méně myjí). Většinu potravy získávají nákupem v Kauflandu (zejména v období slev), přičemž si - podobně jako například veverky - dělají masivní potravinové zásoby. Nikoli však na zimu, nýbrž na "horší časy". Typickým příkladem horších časů je období vlády Fyjalovýho hnusu a jeho Pětidemolice.

Přibližně takto může vypadat typická tlupa rodu Homo Desolatus

Mezi nejoblíbenější potravu dezolátů patří například: boršč, pirožky, ruské vejce, rohlíky, jitrnice, ovar, lovečák, tavený sýr, tlačenka, utopenci, klobásy, guláš z psí konzervy, paštika, řízky, eidam, salám vysočina, sulc a podobně. Dezoláti se pochopitelně neobejdou bez přísunu tekutin. Vodě se sice vyhýbají, zato však milují pivo značek Argus, Zlatopramen, Starobrno a (především!) Braník. Kromě toho si libují také v lihovinách, jako je například grog, Becherovka, rum značky Božkov & ruská vodka (nejlépe samohonka). Z nealkoholických nápojů to pak může být čaj, ale výhradně z domácího samovaru. Doplňkovým zdrojem živin jsou pro dezoláty taktéž cigarety.

Rozmnožování

Dezoláti se rozmnožují s nevídanou rychlostí, a proto není žádného divu, že v naší republice došlo k jejich přemnožení. Samičky dezolátů se vyznačují neuvěřitelnou plodností a schopností reprodukce. Navíc je pro ně často mateřství jediným posláním a celý jejich život se točí kolem jejich mimíska. Pro samečky je zase typické neutuchající libido a zdivočelé spermie, které jsou schopny převrhnout zkumavku a prokousat se dovedou i skrze latexový plášť kondomu. Mezi dezoláty se navíc nevyskytuje homosexualita, což opět přispívá k rychlému růstu jejich populace. A v neposlední řadě zde existuje ještě jeden zajímavý paradox: dezoláti mají tím víc dětí, čím méně jsou schopni se o ně postarat.