Nácíček
Nácíček, předreformním sprzezskowým pravopisem „Naziczech“, vlastním jménem Nacislav[1], byl kocour z Hrusic, nemesis kocoura Mikeše a zakladatel hnutí Skinheads v zemích Koruny České, Moravské a konec konců i té zatrolené Slezské.
Nácíček se narodil na jaře roku 1934 neznámé matce kočce a ještě neznámějšímu otci kocourovi v pytli u stavidla, který našla seniorka z Hrusic. Bezejmenná seniorka, obvykle označována jen jako „babička“ a která byla kocourkovi matkou, mentorem a dodavatelem potravin formovala jeho charakter. Pod jejím vlivem již jako malý kocour zcela nepokrytě adoroval Mikeše, který před ním v pudu sebezáchovy utekl do světa na zkušenou[2]. Zradu svého idolu Nácíček nikdy nepřenesl přes srdce a namísto prachobyčejné výstavby katedrály nebo poutního místa na vyvýšeném míste, případně večerní tření rozkroku o Mikešovu podobenku, zahořkl, až to nebylo hezké. Začal nenávidět vše, co bylo tmavší než RAL 7047[3]. Jeho velikým snem bylo ovládnutí okresu[4] a nastolení diktatury jako mají v USA.
Každá obec má svého lokálního nácka a ani Ladovy Hrusice nemohly zůstat stranou a pořídili si tuhle vymoženost. Kocour Nácíček, který měl bílou srst a modré oči, se dobře oblékal, aby nalákal potencionální soukmenovce. Protože to bylo ještě dlouho před Druhou světovou válkou a ani SA ani SS neměly ještě sladěné stejnorkoje, kocour nosil modré pumpky (dost pravděpodobně džíny) s padacím mostem a vysoké rajtky v šik hnědé barvě. Toužil po SS koženém mantlu až na zem a placaté čepici s lebkou. Bohužel, místní krejčí neměl dostatek kůže a tak mu alespoň zrobil kabátek v maskáčovém vzoru M44 SS-Erbsenmuster[5]. Nácíček se tak stal módní ikonou podobně, jako svého času plukovník Muammar Kaddáfí nebo Dan Nekonečný, byť v malém.
Nácíček měl vrozenou vadu řeči a vyjadřoval se jako úplný hotentot. A jelikož byl malého vzrůstu, trpěl rozvinutým Napoleonským komplexem, což mu na přitažlivosti rozhodně nepřidalo. Mezi místními kočkami nebyl oblíben, na Instagramu neměl skoro žádné lajky a i věčně usoplené Hrusické děti si raději kopaly s míčem. Pro svůj pokřivený charakter, nekoherentí vyjadřování a vrozený odpor k manuální práci byl místním konzervativním obyvatelstvem zcela přehlížen. To jej zradikalizovalo natolik, že si jednou osobně došel do kvelbu s koloniálním zbožím pro cikorku. Důveřivý židovský obchodník mu vyhověl.
Než se stačilo s cikorkou stát něco velmi ošklivého, sousední militantní sluníčkáři na něj poštvali divokého prasopsa a tak Nácíček skončil v místní tůni zvané Jedličkova louže. Divoký pes je ovšem třídní nepřítel jak buržoazie, tak proletářů i radikální pravice, takže netrvalo dlouho a Nácíček si mohl na ramena přidělat desátnické pecky, protože se k němu přidal i Franta Kuldanů a kozel Bobeš, kteří mu pomohli z té šlamastyky[6]. Franta Kuldanů se v nově vzniklé buňce fašistického hnutí odporu věnoval Public relations coby vlídná tvář nastupující totality a kozel Bobeš se svými rohy sloužil jako základ represivních složek.
Buňka nevyvíjela žádnou činnost, nepočítáme-li vydávání samizdatu, sprejování nacistických hesel na vnitřní stranu Podzimkovic chléva a marného vyhlížení potulného cirkusu. František Kuldan si o rok později našel děvče a Bobeš odešel společně beranem Kulichem do klobás. Nácíček osaměl a v létě 1936 se ve svém kotci předávkoval moučkovým cukrem. Zaplaťpámbů za to, že se tehdy novinky šířily jen velmi pomalu a o dění za hranicemi neměl ani šajna.
Odkaz[editovat | editovat zdroj]
Nácíčkovo hnutí lze zpětně hodnotit jako neúspěšné. Je na bíledni, že svými myšlenkami předběhl dobu o dobré dva roky a veřejnost nebyla na takové novoty připravena. Z pohledu historika se jeví jako velká chyba, že buňka neměla chytlavý název, vlajku nebo alespoň bojovou zástavu. Taktéž chyběla standardizovaná stejnokroj nebo alespoň nějaký obecný předpis jako mají zahrádkáři, takže se s tímto paramilitantním oddílem společnost těžko identifikovala. Nácíček v maskáčích, František (prozíravě) v hnědé košili a zcela nahý kozel - to nemohlo nikdy fungovat. Vlastně je až spodivem, že se jim podařilo místní poštvat alespoň proti kočujícím Cikánům, byť pod chabou záminkou kradení slepic. I tak ovšem Nácíčkův odkaz v některých lidech žije dál.
- ↑ Podle některých zpátečnických milovníků historie se jedná o zdrobnělinu jména „Ignác“, ale kdo by jim to věřil.
- ↑ To se tak dětem říká, aby neplakaly a s důvěrou šly spát. Normálně ho přejel zfetovaný kurýr Rohlíku v rozvrzané šedé dodávce Ford Tranzit s propadlým techničákem a podhuštěnou levou zadní pneumatikou.
- ↑ Pro webmastery RGB: 200, 200, 199 čili #c8c8c7.
- ↑ Nácíček byl sice malinko mešuge a ambiciozní až běda, ale zůstal nohama na zemi a nekladl si příliš vysoké cíle.
- ↑ Tomuto maskáčovému vzoru se učeně říká „hrachy“, což není důležité, ale proč se s vámi nepodělit, že? Ostatně je to jeden z mála vzorů, na kterém není snadno rozpoznatelné bláto ani blátíčko a to se často hodí.
- ↑ Často se uvádí, že slovo „šlamastyka“ pochází z Němčiny. Není tomu tak, jedná se o čistokrevný čechismus, který infiltroval Němčinu i ostatní světové řeči. Například ve Francouzštině jej nalezneme jako „Chlamastique“.