Strýček Jedlička
| |
|---|---|
| Antonín Jedlička | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | měňavec |
| Diagnóza | imitátor |
| Vlasy | ano |
| Narozen | 18. února 1923 |
| Úmrtí | 28. srpna 1993 |
| Národnost | československá |
| Přezdívka | Strýček Jedlička |
Spáchané hříchy |
televizní teror |
Antonín Jedlička (něm. Anton Tannenbaum, ang. Tony Fir-tree), mnohem známější pod svým uměleckým pseudonymem Strýček Jedlička ( v Horních Uhrách jako Ujo Jedlička), byl noční můra všech dětí v 80. letech 20. století, jejichž rodiče měli dost peněz na barevný televizor nebo alespoň černobílé rádio.
| Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Strýček Jedlička na české Wikipedii. |  |
Život[editovat | editovat zdroj]
Antonín se narodil svým rodičům jako první dítě. Když rodiče viděli, co provedli, zkusili to pro jistotu ještě pětkrát a tak měli celkem šest ratolestí. Již v ranném věku si matka pořídila migrénu a tik v pravém oku, protože doma neustále slýchala různé zvířecí zvuky. Troubení slona lučního nebudila takovou pozornost, protože i ve vsi se ještě občas vyskytovala nějaká ta tráva, ale zvuky drůbeže byly v tehdejších panelácích přecijen poměrně neobvyklé. Matka tedy musela nastoupit psychiatrickou léčbu a Antonín pohovor v tehdejším Rozhlase, kde byl posléze přijat jako zásobárna zvuků a pazvuků, protože tehdy používaný počítač Ural 2 neměl dostatečnou paměť a z partesu uměl jen pískání a zvuk hořících polen.
Mimo fejkování[1] různých živočichů, vrzajících dveří, tikotu náramkových hodinek, kukačkových hodin, kostelních hodin, samopalu vzor 24 s kadencí ta-ta-ta-ta a někdy i rychlejší, předváděl i svébytný humor. Například se traduje, že při dosedu na židli dokázal vydat zvuk unikajícího prdíku a následně jít s extatickým mrkáním větrat. Tehdejší kulturní kritická obec se s posvěcením Strany shodla, že tento způsob zábavy je vhodný pro mládež a tak mu věnovala prostor v Československé televizi.
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
V televizi se Antonín Jedlička, nyní již Strýček Jedlička, snažil pomocí zvuků a různých vycpaných předmětů přiblížit městskému dítku život na vsi. Z dnešního pohledu se jednalo o poněkud redundantní počin, neboť nejčastěji imitovaná zvířata děti poznávaly prakticky denně: slepice - domovnice, prase - předseda MNV[2] a vůl - řiditel základní školy. Nicméně taková byla doba a vládnoucí garnitura měla své kvóty na vzdělávání mládeže.
V roce 1984 se mu zadařilo a měl poprvé legitimní sex. Pro svou úpornost a nezdolnost byl tedy oceněn jako Zasouložilý umělec, což byla tehdy pocta. Na titul Národní umělec nedosáhl, protože i komunistickým pohlavárům přišel vůči malým televizním divákům až příliš krutý. Aby Strýček Jedlička tuto křivdu odčinil, založil Jedličkův ústav, kam mohli lidé své traumatizované děti poslat bezplatně na rekreaci a převýchovu. Ústav vykonal mnoho dobrého, ale tehdejší zdravotnictví neumělo zázraky.
Protože ovšem zájem o fotbalové přenosy trvale převyšoval zájem o kvalitní dětskou kulturu, ze Strýčka Jedličky se stal potulný umělec. Putoval mezi odlehlými oblastmi bez trvalého pokrytí televizním signálem skromně ve svém žlutém Mercedesu 300D a občas zavítal i do Brna. Je o něm známo, že měl děti opravdu rád a neviděl v nich toliko zdroj peněz. Proto jim dokázal dát i facku, aby na ně vlídně a dobrosrdečně výchovně zapůsobil. Ve svém úsilí rozsévání post-tramatických poruch mezi malými dětmi neustal až do svého skonu.
Smrt[editovat | editovat zdroj]
Strýček Jedlička skonal na kurtu a je tudíž živoucím důkazem, že je tenis nebezpečný sport. Podle svého tenisového partnera Karla Štědrého ještě před smrtí naposledy zakokrhal, protože kohout bylo jeho oblíbené zvíře. Je po něm pojmenován Memorial Strýčka Jedličky, což je něco jako Wimbledon, ale jako hodně social edition.
„Kykyrykýýý!“
- poslední slova Strýčka Jedličky
- ↑ Pro starší čtenáře: fejkování je novotvar z Pražštiny, navíc hrubě nespisovný. Správný tvar je fíkování, ale takto jej nikdo nevyslovuje. Fíkování označuje činnost, kdy předstíráte něco, co tak není. Například vy předstíráte práci a zaměstavatel, že vás dobře platí.
- ↑ Městský Národní výbor - předchůdce Obecního úřadu, nejčastěji s kumulovanou funkcí starosty a obecního blba.