Josef Lada
| |
|---|---|
| Josef Lada | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | muž |
| Vlasy | ano |
| Narozen | 17. prosince 1887 |
| Úmrtí | 14. prosince 1957 |
| Národnost | rakousko-uherská/česká |
| Povolání | ilustrátor |
Dobré skutky |
ilustrace Švejka |
Josef Lada, rusky Josif Josifovič Žiguli, byl český ilustrátor, spisovatel a zcela jistě i milovník Necyklopedie, kdyby vznikla o pár dekád dříve nebo on zemřel trochu později.
Život[editovat | editovat zdroj]
Josef Lada se narodil do rodiny drobného obuvníka v Hrusicích nedaleko Říčan a tudíž jej řadíme mezi významné Středočechy (staročesky Mittwochböhmen). Shodou okolností se ve stejné vsi narodil i Mikeš, známý kocour, který chodil ve vysokých botách, tzv. rajtkách a je slavnou filmovou postavou. Mikeš s Josefem Ladou sdílel nejen rodiště, ale též schopnost mluvit, číst a psát, čehož Lada využíval ve škole a pozdeji i během své profesní kariéry.
Naopak s Mikešem nesdílel pidlovokost. V dětství totiž Josef upadl na ševcovský nůž (krajovým názvem knejp a obecným jazykem pidlo) a od té doby viděl jen na jedno oko a postrádal prostorové vidění. I z tohoto důvodu si nikdy nemohl udělat řidičák na auto ani na motorku, o papírech na větroně ani nemluvě a musel chodit všude pěšky, což bylo tehdy naštěstí dost v módě. Mohl sice řídit vlak, protože tam těch křižovatek moc není, ale malý Josef si oblíbil knížky a pastelky a byl pro dobrou věc nadobro ztracen. Navíc byl Josef Lada pod vlivem Jiráskových bludů a obdivoval Jana Žižku, takže mu to přišlo v pohodě a cool a na karneval mohl chodit každý rok za piráta a rodina ušetřila nemalý obolus za převlek.
Nelze nezmínit, že díky nehodě s ostrým, špičatým předmětem prokázal lidstvu neocenitelnou službu. Od té doby totiž mohou maminky dávat Ladu za příklad, co se stane, když budou děcka bez rozmyslu šukat po světnici a nedávat pozor. Stejně tak Evropská Unie nezaváhala ani na vteřinu a implementovala nařízení o bezpečnosti, které ukládá všechny špičaté předměty označit žluto-černým šrafováním a když tak označeny nejsou, pojištění se na vás nevztahuje, můžete si za to sami a máte úraz zcela zdarma a bez kompenzací.
Po studiu na měšťance i národce byl poslán na studia do Prahy aby se vyučil malířem pokojů, protože to bylo výhodné řemeslo a rodiče nebavilo třít bídu s nouzí. Bohužel, Lada na velká plátna nebyl a tak ze vzal ze školy roha a vrátil se domů. To bylo jásotu! To bylo vítání! A toho potlesku!
Jakmile tehdy třináctiletému Josefovi splaskl otok na tváři a začal vidět alespoň na to zdravé voko, byl odeslán zpátky do Prahy, aby se vyučil alespoň knihtiskařem. Řemeslo Guttenbergovo nebylo sice tak dobře honorováno, ale zase se pracovalo v teple a nemuselo se lézt na štaflích, kde měl Lada závratě. V období učení Lada produkoval celou přehršel obrázků a jeden mu dokonce otiskli v časopise Máj, což byl sice podřadný plátek plný všelijaké poezie, který postrádal křížovku, sudoku i sportovní výsledky na poslední stránce, ale nějak prostě člověk začít musí. Průlom nastal, když si jeho díla všimlo periodikum Švanda Dudák[1], což byl časopis k popukání, který stavěl humor na stereotypním zesměšňování Chodska, Chodů a Chodců vůbec.
Profesní život[editovat | editovat zdroj]
Dlouho to vypadalo, že se Lada bude moci věnovat jenom humoru a skončí zneuznán jako místní správci, ale Štěstěna je vrtkavá a leckdy sedne i na úplného vola. I Lada měl kliku a tak se jeho karikatury pozdávaly i dalším časopisům a dokonce i plátku Starý Neruda, později přejmenovaného na Nového Nerudu, aby v tom nebyl bordel a lidi věděli, že i když celá redakce zůstala stejná, časy se mění a jedná se o úplně nový počin.
V té době také, stejně jako mnoho jeho vrstevníků, podlehl vábení a svodům anarchistické ideologie a rozhodl se bojovat proti establishmentu tím, že nastoupil na Umělecko průmyslovou školu, kde získal první zakázku za opravdové peníze. Nedochovala se informace, jestli subvencoval i svou matku s otcem, ale ve své píli neustal a tak se stal redaktorem časopisu Karikatury, cestoval do Německého císařství a v Říši byl dokonce i otištěn. Tímto aktem prokázal, že i Čech může dosáhnout v Německu uznání a viset na WC či jiných významných místech.
V roce 1911 vydal Jaroslav Hašek první povídku v Karikaturách a ledva se vrátil ze Světové války a začal chrlit seriál Švejkových příhod, Lada mu je ilustroval. Bohužel, došlo jen na jednotlivé, byť takřka celostránkové obrázky, protože Hašek byl tvrdohlavý a odmítal komixovou tvorbu. Kdyby tomu tak nebylo, mohli jsme mít komixové prvenství a dnešní děcka by mohla koukat na pořádné obrázky a ne na tu sprostou japonskou Mangu a Hentai. Když Hašek zemřel, Lada si v kresbičkách vesele pokračoval a proto víme, jak vypadal feldkurát Katz, nadporučík Lukáš, paní Müllerová a jiné důležité postavy českých dějin. Málo známým je volné pokračování Švejk ve Vietnamské válce, které i napsal.
Tak jako někteří lidé jsou grafomani a chrlí jeden článek či knihu za týden, Lada byl notorický a velmi plodný čmáral kreslíř. Mnozí kritici sice namítají, že jeho díla postrádají hloubku, postavy jsou prvoplánové a ploché a o stínování nebo barevných přechodech nemůže být řeči, ale jsou to jen zlá slovíčka nedouků, co nic nedokázali. Lada videl inspiraci pro své postavy ve staroegyptských malbách a preferoval profil před ánfasem. Navíc Ladovo umění prokázalo, že 3D tvorba je zbytečný hype a 2D bude navždy stačit každému, kdo chápe kudy běží zajíc a zač je v Koněpůlkách perník. Ladovy obrazy se zimní tématikou se staly etalonem minimalistické estetiky a vkusu a vžil se pro ně termín Ladovská zima a visí v obývacím pokoji nejednoho klimatologa jako připomínka tzv. starých dobrých časů.
Kromě idylických scenérií se Lada věnoval také zachycení běžného života a lidových obyčejů. Proto na jeho obrazech často najdeme hastrmany, rusalky, chudinu a jinou vesnickou chamraď. Známá je jeho série s Velikonoční tématikou.
Na ves přijel předvolební cirkus
Ripleyová zahřívá promrzlé Xenomorfy
Vesničani sbírají Velikonoční vejce
Obálka Ladovy pozapomenuté knihy Švejk ve Vietnamské válce
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Po Josefu Ladovi je pojmenován asteroid 17625 Joseflada.
- České dráhy na jeho počest pojmenovaly rychlík Praha - Budějice v roce 2018, protože v Českých Budějovicích by chtěl žít každý. Teda kromě Karla Infelda Prácheňského.
- ↑ Zde bychom PT čtenáře rádi upozornili, že se jedná opravdu o tištěný časopis a ne o ten utrejch, kterému Strakoničtí říkají pivo.