Josef Švejk

Z Necyklopedie
(přesměrováno z Švejk)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Polní maršál Josef Švejk
Švejk odpočívá po boji v hospodě.

Polní maršál Josef Švejk byl vrchním velitelem rakousko-uherských armád v první světové válce.

Motto: Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Původně vojín Josef Švejk se ke své maršálské hodnosti vypracoval takříkajíc od píky. Při čtení odpoledníčka Národní politiky, čubičky se dozvěděl, že „každý voják nosí v tornistře maršálskou hůl.“Podíval se tedy do své tornistry - a ejhle, ona tam opravdu byla. A pak se nesmazatelně zapsal do dějin válečnictví a míru.

Kdyby nebyl Bůh, byl by Švejk.

Odkaz dějinám[editovat | editovat zdroj]

  • Světová proslulost polního maršála Josefa Švejka přivedla ke studiu na Brněnské Vojenské akademii Antonína Zápotockého (VAAZ) Azise Velikého
  • Moravistánci Josefem Švejkem hluboce pohrdají, protože Josef Švejk, polní maršál rakousko-uherského mocnářství, se vždy hrdě hlásil k českému národu.
  • V živnostenském listě měl Švejk uvedeno: koupě a prodej prasopsů (Švejkův prasopes se jmenoval Balabán, jeho potomkem byl slavný prasopes Vilém, oblíbený společník generála Pattona).
  • V Moravské osvobozenecké armádě (MOA) právě probíhají prověrky, zda někdo ze členů nezná nějakého polního maršála Josefa Švejka.
  • Obžerství pseudotupce Balouna někteří považují za Haškovu alegorii moravského národa. Skutečnost, že Jaroslav Hašek ve slavném Švejkově životopisu zasazuje Balounův původ do Českého Krumlova, považují Moravistánci pouze za jeden z nečetných důkazů české lstivosti a věrolomnosti.

Josef Švejk byl nadřízený maršálka Radeckého[editovat | editovat zdroj]

Svejk.gif

„A hle, vojáci milí! Na výšině před dobytou Custozzou zastavil se kmet vojevůdce. Kolem něho jeho věrní vojevůdcové. Vážnost okamžiku zmocnila se celého kroužku, neboť v nepatrné vzdálenosti od maršálka bylo pozorovat vojína, jenž se smrtí zápasil. S roztříštěnými údy na poli cti pociťoval zraněný praporečník Hrt, jak na něho hledí maršálek Radecký. Hodný zraněný praporečník ještě svíral v tuhnoucí pravici zlatou medaili v křečovitém nadšení. Při pohledu na vznešeného maršálka oživl se ještě jednou tepot jeho srdce a zchromlým tělem pronikl poslední zbytek síly a umírající pokoušel se s nadlidskou námahou plížiti se vstříc svému maršálkovi.
Popřej si klidu, můj hodný vojíne, zvolal k němu maršálek, sestoupil s koně a chtěl mu podati ruku. Nejde to, pane maršálku, řekl umírající vojín, mám obě ruce uraženy, ale o jedno prosím. Sdělte mi plnou pravdu: Je ta bitva zcela dobyta? Docela, milý brachu, pravil laskavě polní maršálek, škoda, že tvá radost je zkalena tvým zraněním. Ovšem, vznešený pane, se mnou je konec, temným hlasem řekl vojín, příjemně se usmívaje.
Máš žízeň? otázal se Radecký. Den byl parný, pane maršálku, měli jsme přes třicet stupňů horka. Nato Radecký, chopiv se polní láhve svého pobočníka, podával ji umírajícímu. Tento se napil, učiniv mocný doušek. Zaplať bůh tisíckrát, zvolal, namáhaje se políbiti ruku svému veliteli. Jak dlouho sloužíš? otázal se tento. Přes čtyřicet let, pane maršálku! U Ošper dobyl jsem zlaté medaile. Také u Lipska jsem byl, dělový kříž mám rovněž, pětkrát jsem byl smrtelně raněn, ale teď je se mnou dočista konec.
Ale jaké štěstí a blaho, že jsem se dožil dnešního dne. Co mi záleží na smrti, když jsme dobyli slavného vítězství a císaři vrácena jeho zem! V tom okamžiku zazněly z tábora velebné zvuky naší hymny Zachovej nám, Hospodine, mocně a vznešeně nesly se po bojišti. Padlý vojín, loučící se se životem, ještě jednou pokusil se vzchopit. Sláva Rakousku, zvolal nadšeně, sláva Rakousku! Nechť pokračuje se v té skvostné písni! Sláva našemu vojevůdci! Ať žije armáda!
Umírající sklonil se ještě jednou k pravici maršálkové, kterou poceloval, sklesl a tichý poslední vzdech vydral se z jeho šlechetné duše. Vojevůdce stál tu s obnaženou hlavou před mrtvolou jednoho z nejhodnějších vojínů. Tento krásný konec je věru záviděníhodný, pravil v pohnutí maršálek, skláněje obličej do sepjatých dlaní. Milí vojíni, i já vám přeji, abyste se všichni dočkali takového krásného konce.“

- Jaroslav Hašek
I-zavinac.jpg Článek čerpá z díla
Porod kniha2.jpg
Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války


Galérie[editovat | editovat zdroj]