Jožin z Bažin
|
Tento článek obsahuje příliš mnoho informací. |
| Pokud se je budete snažit všechny vstřebat, může se stát, že vám exploduje hlava. |
| Johann Jan Ivan Hans John Pražský a Moravský z Bažin, Vizovic a Oravy | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | muž |
| Narozen | konec 16. století, Praha |
| Úmrtí | 1977, Zoologická zahrada Zlín |
| Rodina | *matka Jana Johana Pražská z Bažin |
| Národnost | česká |
| Tituly | Rytíř |
| Přezdívka | Jožin z Bažin |
| Povolání | rytíř, vojenský generál, nevrlý důchodce |
| Zajímavosti | |
| 1 | k stáru byl prodán do Zoo Zlín, kde ho použili jako potravu pro lvy |
| 2 | je zřejmě vzdálený příbuzný Járovi Cimrmanovi |
| Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Jožin z Bažin na české Wikipedii. |  |
|
Tento článek nemá nic společného s článkem Lord Kikisto von Sajrajt. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit. |
Johann Jan Ivan Hans John Pražský a Moravský z Bažin, Vizovic a Oravy (německy Helmut von Sajrajt[1]) byl český rytíř a vojenský generál, který používal jméno Jožin z Bažin.
Bojoval na straně katolíků a jen díky němu Karel Buquoy, Maxmilián I. Bavorský a J.T.Tilly vyhráli bitvu na Bílé hoře a uplatnil se i při jiných bitvách v Jedenácti tisíc sto dvanácti denní (11 112 denní) válce.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se někdy okolo roku 1590 Janě Johaně Pražské z Bažin a Ivanu Johannu Moravskému z Oravy. Původně bydleli ještě s Jožinovými sourozenci (starší sestra Bludička, mladší bratr Hejkal a dalších jedenáct - všimněte si, že jde o prvočíslo!) v Praze, odtamtud je ale protestanti vyhnali a zabili Jožinovu matku. Od té doby Johann zanevřel a přestal používat přídomek „Pražský“. Kvůli tomuto incidentu začal pojídat Pražáky, čehož využil i při bitvě na Fialovotečkovaném kopci (kterému téměř slepý Jožin říkal Bílá hora, což se uchytilo). Protože matku miloval, začal zvýrazňovat, že k ní patří - že je „z Bažin“. Do Bažin se také později přestěhoval.
První bojovné zkušenosti[editovat | editovat zdroj]
Neví se přesně, co dělal Jožinův otec, ale zřejmě nic - byl tak bohatý, že se mu jeho peníze nevešly na jeho pozemky (Morava). Proto vyslal tehdy asi dvacetiletého Johanna do boje jako svého nejstaršího syna, aby vydobyl nějaký ten prostor pro zlaté truhlice a drahokamy.
Jožin se zapojil do bitvy u Hostivic, kde získal dva domy, kam ukryl část majetku, objeveného až roku 2012. Ke vší smůle tam zrovna bydlel David Rath.
V následujících několika letech vyhrál mnoho dalších bitev, mimo jiné bitvu u Vizovic (díky které dostal přídomek „z Vizovic“). Stal se obávaným soupeřem. Všichni se ho děsili, a ještě více se děsili jeho taktiky - ofenzivně ofenzivní s cibusním závěrem (ofenziva - útok, cibus - jídlo). Začalo to tím, že Jožinovi vojevůdci zezadu a ze stran napadli vojsko protivníka, Jožina mezitím nabili do primitivního děla a zepředu vystřelili přímo na cizí vojáky. Jožin otevřel pusu a... Díky jeho zbraním-a-střelám-odolné kůži se mu nikdy nic nestalo.
Bitva na Fialovotečkovaném kopci a zatracená slepota[editovat | editovat zdroj]
Málo se ví, že Jožin osobně vymyslel plán, jak vyhrát a že to byl on, kdo přesvědčil vojáky, aby pokračovali (jinak, že prý si je dá k svačině). Byl jejich morální podporou a zdravotníkem, financoval je, pomáhal jim a vyhrával jim bitvy. Proč ho zničehonic odkopli a zapomněli na něj?
Závěrečným střetnutím 10 957,2657 dnové války bylo Norské Finské Švédské obléhání. Jak už jsme zmínili (a ještě zmíníme), byl Jožin skoro slepý a hluchý. Kvůli tomu si spletl Švédského vojevůdce Olofa Tänatta s protestantským vůdcem Karlem z Otradovic a snědl ho. Řval při tom: „****, ty *****. ****** si ***** a ***** ********. Jsi *****, *******,****...“ a mnoho dalšího, a tak se nikdo nemůže divit, že si všichni okolo mysleli, že se přidal k Pražanům a ze strachu, aby je také nesnědl, ho vykázali a zabavili mu téměř veškerý majetek.
Nevrlý důchodce Jožin[editovat | editovat zdroj]
Naštěstí si Jožin po celý svůj život schovával majetek na nejpodivnějších místech (viz „Rathovy“ peníze), a tak se na stará kolena odstěhoval do Bažin (malá víska u Vizovic, dnes známá jako Slušovice). Tou dobou mu mohlo být asi šedesát, což byl tehdy požehnaný věk.
Zanevřel na celý svět, a tak pojídal nejen Pražáky, ale kohokoliv a cokoliv. Není divu, že po něm bylo vyhlášeno celosvětové pátrání (respektive soutěž o jeho zabití). Dlouhé roky se nikdo nehlásil i přes velkou slíbenou odměnu.
Největší problémy s ním měl starosta Vizovic a kupodivu ne kvůli jeho lidožroutství. Jožin měl totiž veškeré příznaky Důchodcovství.
Smrt[editovat | editovat zdroj]
Díky přirozené dlouhověkosti se dožil až do roku 1977. Tehdy Jožin překročil. Rouzhodl se odpustit katolíkům za to, co mu provedli. Když se to dozvěděli komunisti, obnovili vyhlášku o chycení Jožina. Předseda za jeho chycení slíbil svou dceru za ženu a půlku JZD. Dlouho se nic nedělo až po čtyřech měsících téhož roku projížděl okolo Ivan Mládek. Tehdy prohibice nebyla, a tak se mohli s předsedou domluvit u slivovice a Ivan vymyslel plán. K dostání Jožina mu stačilo letadlo a prášek na praní. Jožin se nemyl a nepral si, a proto pro něj byl prášek smrtící záležitostí. Přesto poprášení přežil. Ivan ho ale dostal na kameni (speciální kámen potřený lepidlem). Protože potřeboval peníze, prodal Jožina do Zoo a koupil si banjo. V Zoo našeho milého Johanna použili jako krmení pro lvy. Nutno podotknout, že Ivan nedostal ze slíbené odměny ani Ň.
Aby se na Jožina zapomnělo (což se díky Ivanu Mládkovi nepodařilo), tak byly po jeho dopadení Bažiny přejmenovány na Slušovice.
Nemoci[editovat | editovat zdroj]
Jožin trpěl mnoha nemocemi, zde jsou jen nějaké z nich:
- Rakovina děložního čípku
- Slepota (nejdřív trochu viděl)
- Hluchota
- Barvoslepost - proto a i kvůli začínající slepotě přejmenoval Fialovotečkovaný kopec na Bílou horu
- Kožní nosorožitýda - díky tomu se nezranil při svých lítých bojích
- Nanosekunda - drobná anatomická anomálie, důsledek dřevních experimentů s editací genomu
- Egocentrismus
- Důchodcovství
Příbuznost s Járou Cimrmanem[editovat | editovat zdroj]
Neexistuje o tom žádný přímý důkaz, ale mnoho nepřímých:
- Dlouhověkost
- Jožinův dopis z roku 1896: „Drahá pra-pra-pra-praneteři, (...) tož som viděl Jardovu hru no povidám ti Janino to nebylo špatné (...) moh se ale aspoň zmínit vo starym dědkovi Jožovi (...)“.
- Cimrman opravdu Jožinovi napsal roli - vodník v Němém Bobši jakoby mu z oka vypadl!
