Nadporučík Lukáš

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Nadporučík Lukáš, oberleutnant[edit | edit source]

Nadporučík Lukáš byl nadřízeným a později podřízeným vojína a později polního maršálka Josefa Švejka. Proslavil se ve službách Rakousko-uherské armády. Je klíčovou postavou v Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války.

Osudy nadporučíka Lukáše[edit | edit source]

Po vypuknutí první světové války se nadporučík Lukáš díky svému vojenskému sluhovi Josefu Švejkovi dostal na východní frontu. Stalo se to jednoduše: Budoucí maršálek a nejslavnější voják císařské armády ukradl psa plukovníkovi Krausovi von Zillergut a ten se tak rozzlobil, že poslal Švejka i s nadporučíkem Lukášem na ruskou frontu. Zatímco tam Švejk udělal kariéru a stal se vrchním velitelem Rakousko-uherské armády, nadporučík Lukáš byl převelen na italskou frontu a z ní do špitálu. Za první republiky se hrdě vyznamenal jako voják Československé armády. [1] Jeho osud oficiálně skončil v předvečer druhé světové války, ale to by nebyl nadporučík Lukáš, aby se z toho nevylízal.

Další osudy nadporučíka Lukáše[edit | edit source]

Někteří jazykové do Kalicha tvrdí, že byl v únoru 1938, kdy oficiálně skonal, zatčen. Diplomatické politické kruhy se obávali, aby jeho samotným bitím v Československé armádě nedošlo ke vzpouře a následně k slavnostnímu tažení na Bělehrad. Jako bývalý známý polního maršála Josefa Švejka mohl v pohnutých dobách jen svou přítomností zapříčinit neštěstí. Armáda si nemohla dovolit vpád do Jugoslávie a naprosto tak znemožnit obranyschopnost Sudet.

I po zřízení protektorátu se nadporučík Lukáš zdál nebezpečným, neboť jako slavný voják rakouské armády mohl na svobodě klidně vyvolat vzpouru v Rakouských zemích. Proto strávil za mřížemi celou válku.

Za osvobození nebyl vypuštěn na svobodu, prý pro svou minulost v Rakousko-uherské armádě. Jeho držení navíc odůvodňovali, že je v jeho vlastním zájmu. Po únorovém převratu jej dokonce odsoudili pro údajné spolupodílení se na krádeži psa. STB objevila důkazy při uvedení filmu Poslušně hlásím! a nadporučík Lukáš tak díky slavnému snímku proseděl za mřížemi dalších téměř dvacet let.

Na Pražské jaro dostal amnestii, nicméně jej opět zabásli. Údajně se procházel koncem srpna 1968 po pražských ulicích v uniformě armády Československé první republiky, čímž prý burcoval občany ke kontrarevoluci. Ve skutečnosti ve stejnokroji jen přecházel z věznice do svého domova. Při svém zadržení před třiceti lety měl na sobě tento oblek a jiný než ten samý mu pro přechod do místa bydliště vězeňská služba neposkytla.

Odchod do civilu a do zaměstnání[edit | edit source]

Po propuštění se živil jako štamgasta U Kalicha. Nikdo již v té době nevěděl, kdo je vlastně nadporučík Lukáš zač. Jediný, kdo starého známého poznal, byl polní maršál ve výslužbě Josef Švejk, toho času taktéž zaměstnaný štamgasta. Společně dělali ti dva reklamu na občerstvení ve slavné restauraci, jídlo a stravu jim zaměstnavatel bohatě zajišťoval.

Zasáhnutí nadporučíka Lukáše do kinematografie[edit | edit source]

Past na Vránu[edit | edit source]

V důležité scéně snímku Past na Vránu o pátrání po falešným vrchním vchází komisař Rudolf Pekař do restaurace U Kalicha. Jednak v restauracích pátrá po zloději, který se přestrojuje za vrchního, zkasíruje hosty a prchne, jednak řeší detektiv případ ztrácejících se psů v útulcích. Jediný, kdo mu může pomoci je Josef Švejk, jenž jej v hospodě školí o problematice kradení psů. Do děje zasáhne i nadporučík Lukáš, který Švejkovu přednášku musí poslouchat.

Scéna z filmu[edit | edit source]

Švejk sedí s Pekařem U Kalicha a nadšeně rozpráví: ,,...najednou však pozorujete, že jeho veselost mizí, že pes vyciťuje, že se ztratil. A nyní teprve přichází na něho ta pravá zoufalost. Pobíhá zděšeně po ulici, čenichá, skučí a v naprosté zoufalosti stáhne ohon mezi nohy, uši dá dozadu a mete si to uprostřed ulice kamsi do neznáma.

Kdyby mohl mluvit, tak by křičel: „Ježíšmarjá, mne někdo ukradne!““ [2]

Pekař: Tak to by stačilo. Vrchní, platím.

Přijde fousatý vrchní: Tak to máme jednu kávu, dvě padesát prosím.

Pekař: Tři padesát. Drobné si nechte.

Vrchní: Děkuji.

Švejk: Taková drahota, co by tomu řekla? Paní Mullerová?!

Nadporučík Lukáš: Švejku! Neříkal jste snad, že je již vaše posluhovačka na boží pravdě? ,,Nemýváte nějaké záchvaty?"

Švejk: A ták! Božínku, to máte už takovejch zlatejch lidí na té nebeské báni, celej život byste to mohl vyjmenovávat. To já jsem vám znal jistýho...

Mezitím hostinský cloumá Rudolfem Pekařem na prahu: Platit!

Pekař: Ale já jsem už platil, no skutečně, takový fousatý číšník to byl.

Hostinský: Fousatej nefousatej, ,,stojí to všecko za hovno". Tady se platí jenom mě, abyste věděl.

Pekař: Vy jste pánové neřekli, že ten pan vrchní tady nepracuje?

Švejk: Nás se, vašnosti, prosím nikdo neptal. Ráčil jste si, milostivej pane, objednat pár slov o kradení psů a nikoliv přednášku o tom, kdo inkasuje U Kalicha.

Pekař: Tak vám tedy pěkně děkuji, pane Švejk.

Načež je komisař Rudolf Pekař odveden hostinským na stanici Veřejné bezpečnosti.


Reference:

  1. Vltavín. Nejen Švejk, ale i nadporučík Lukáš skutečně existoval. Že se stal literární postavou, se mu nelíbilo [online]. Český rozhlas, 1. listopad 2020 [cit. 2024-01-31]. Dostupné z: https://budejovice.rozhlas.cz/nejen-svejk-ale-i-nadporucik-lukas-skutecne-existoval-ze-se-stal-literarni-8347901
  2. HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z: https://www.svejkmuseum.cz/I_14_6.htm

Vltavín. Nejen Švejk, ale i nadporučík Lukáš skutečně existoval. Že se stal literární postavou, se mu nelíbilo [online]. Český rozhlas, 1. listopad 2020 [cit. 2024-01-31]. Dostupné z: https://budejovice.rozhlas.cz/nejen-svejk-ale-i-nadporucik-lukas-skutecne-existoval-ze-se-stal-literarni-8347901

HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z: https://www.svejkmuseum.cz/I_14_6.htm