Velikonoce

„Kristo Amefufukka! Kweli Amefufukka!“

- Svahilský velikonoční pozdrav

Velikonoce, pravěký vietnamský svátek vznikl v roce ±33 (to není prvočíslo) po Kristu. Je s ním spojeno mnoho zvyků, nezvyků i zlozvyků.

Na velikonoce je třeba hodně vajec

==Histokakanka v ro45 se posralakudo picoooo debilo posrany se učený vietnamský obchodník Činky’s gun ( prý to je vzdálený příbuzný Chucka Norrise) se rozčílil na svou tchýni. Tenkrát jí bylo kolem hodně let. Ale tenkrát se hodně naštval, utrhl si hromadu vrbových proutků a seřezal jí s tím prdel. Když se o den později probudil, zjistil, že se z ní stala mladá žena. Ovšem kecy měla blbý furt. A proto, když pomyslel na to, že tu s ním bude žít dalších hodně let, rozhodl se pro sebevraždu. Střelil se lukem do hlavy.

Někdy v této době se také našel králík, který snáší vejce. Ten patřil nějakému Ježíšovi. Dal mu jméno Velikonoční králíček. Cestoval s ním po celé Evropě. Ale jednou přijel do Říma. Římané ovšem prokoukli Ježíšův trik. Vždy před vystoupením rval vajíčka králíčkům do řitního otvoru. Římané byli ovšem ochránci zvířat, zvířata zabíjeli jen k obživě, pro kůži, pro radost nebo když se jim prostě nelíbila. A proto Ježíše ukřižovali.

Symboly velikonoc

Velikonoční symboly jsou krom již jmenovaných:

• Beránek
• Vajíčka
• Pomlázka
• Kříž

Beránek

Jedním z dalších symbolů je velikonoční beránek. Žádnou historii tento zvyk nemá, protože toto super zvíře bylo poprvé spatřeno ve starověku kolem 19 stol. Ale je to hezká dekorace. Bohužel se najde vždy nějaký blb, který ukousne hlavu a zkazí tak celý efekt. Zbytek totiž není jedlý jelikož nikomu nechutná. Ale aby to lidem nebylo líto, dohodly se přední obchodní řetězy (DeBilla, Alčert, Hipíknova - člen holdingu AssHold) a kontaktovali pekaře pro vyrobení beránků již bez hlavy aby se nikdo nemohl rozčilovat a beránka zničit a znehodnotit.

Vajíčka

Dalším symbolem jsou vajíčka. Lidé si odjakživa myslí, že se barví odjakživa. Ovšem není to zcela pravda. Římané vajíčka barvili, aby se Ježíši (pokud vás to napadlo, tak opravdu nemá nic společného s Ježíškem) vešly lépe do řitního otvoru. Ostatním se to líbilo (vajíčka! ne strkat si předmět do řitě, ty perverzáku!), a tak si začali vajíčka rozdávat mezi sebou. Zajímavé je, že nejoblíbenější barvou byla (dle četnosti) hnědá. Inu, temperamentní jižani.

Pomlázka

Historická pomlázka byla sice upletena (nikoli ušita) z vrbového proutí. Ovšem žijeme v moderní době, takže můžeme pomlázku udělat vlastně z čehokoliv. Můžeme použít cokoliv, od proutí po kabely, od prodlužovačky až po ostnatý drát. Materiál a sílu šlehání volíme podle vzorce $Fml=Svol./Ch$, kdy $Fml$ znamená síla mlácení v Newtonech, $Svol.$ je obsah alkoholu, který dostanete a $Ch$ chování k vám během roku.

Například si vemete jiný materiál na hezkou holku, co vám během roku poskytovala služby určitého druhu a po vyšvihání vám dá flašku vodky, a jiný materiál si vemete na starou sousedku, která má kecy, kdykoliv když si pustíte Rammsteiny na plno, nebo se jí omylem každý druhý den vyzvracíte na rohožku. Na tchyni doporučujeme kombinaci ostnatého drátu a elektrického obušku na býky.

Kříž

Kříž měl jako primární funkci označení kostelů, aby lidé nešli na nedělní mši do pornodivadel, která stála tenkrát snad v každém městě velice blízko kostela. Poté co ukřižovali Ježíše, se církev snažila vymluvit na to, že symbol kříže si vybrali jen proto aby uctili smrt vynikajícího iluzionisty a jako protest trestu ochránců animálů. Kříž se v církvi dochoval dodnes a můžeme na něm nalézt i postavu Ježíše, který při svém dalším vystoupení, kdy jej zajali Římané, vystupaval jako hlavní striptér. Bohužel svůj poslední tanec na klíně nedokončil.

Lokálně specifické oslavy

Japonské tradiční převlékání za zajíčky je stejně divné, jako většina japonských tradic.

Místní lihové tradice se liší kraj od kraje. Univerzálním spojovníkem, jak již bylo nadneseno, jsou symboly jara - vajíčka, zajíčci, pomlázky atd. Zajímavou oslavou, která se z lokálních měřítek vyšvihla až na globální úroveň je ta z prefektury Fukušima v Japonsku. Spočívá v prolití země spoustou vody, aby bylo správně zalito, protřese se, aby byla provzdušněná a pak se dlouho zahřívá. Jako bombónek na pomyslném dortu místní obyvatelé, přestrojujíc se za Velikonoční zajíčky, provádějí hromadné pikniky v táborech, či přesuny po celé zemi. Věří, že tak roznesou osvícenectví po celém Japonsku. Tato tradice bude určitě uznána za nehmotné dědictví a věříme, že se rozšíří i do jiných zemí.