Igor
„Dhobře, bháne.“
- Igor
„Jmenhuji se Ighor Hhnízdo!“
- Igor
Igor se hodí každému hrůzovládci, padouchovi, záporákovi, zloduchovi či bídákovi, plánujícímu ovládnout svět...Igor je zkrátka užitečný každému, kdo potřebuje věrného služebníka pro jakýkoli nepříčetný úkol. Každému, kdo chce mít sluhu za zády, kdykoli na něj jen pomyslí. Každému, kdo potřebuje daleko větší kvalit, servis a hlavně odolnost, než jakou poskytují běžní sluhové. Každému, kdo má nějaký ďábelský Plán.
Jhak vhypadá Ighor?[editovat | editovat zdroj]
Igora poznáme snadno. Huhlá. Vždy a všude. Je postavy spíše menší, shrbené, nohy mívá buď od O nebo do X a kulhá...ne, Igor se přímo belhá. Belhá se s velkým B. Není zrovna nejkrásnější, mnozí by nejspíš řekli, že je to šeredná nestvůra. Co se vzhledu týče, v ničem si nezadá například se slavným Quasimodem z Notredamme... Jenže. Zatímco Quasimodo za svou ošklivost nemohl, Igorové se dělají odpornými schválně. Stehy na čele, šilhavé oči, očividně cizí, k tělu přišité končetiny...to vše je typickým znakem Igorů. Proč?
Ighorovskhé zvhyky[editovat | editovat zdroj]
„Mhám oči pho thátovi. On měl i dhobré srdce, tho ale zdědil bhratr.“
- Igor
Igorové totiž tvoří uzavřenou komunitu, jakýsi rodiný klan, kde se všichni jmenují stejně a snaží se i stejně vypadat. To jim umožňují jejich vyjímečné znalosti v biologii, anatomii, retrofrenologii, amputatice, manipulativní genetice a v mnohých dalších bizarních oborech. Znakem zasvěcení, či chcete-li dospělosti, je několik schválně neodborně provedených stehů na čele, závěrečnou dovednostní zkouškou pak transplantace srdce a zkouška huhlání.
ZLÉ ZLOVOLNOSTI |
Bestie |
Typickým igorovským zvykem je dědění dobrých orgánů. Zdravé srdce či dobré oči jsou Igory považovány za příliš cenné na to, aby bezúčelně shnily v zemi. Výrazy typu Má šikovné ruce po dědečkovi proto v případě Igorů nabývají zcela nového smyslu.
Když Igor dospěje, zvládne zkoušku a stane se ophravdovým Ighorem, vydá se do světa. Někteří se stanou potulnými lékaři. Ti potom sbírají dobré části těl tam, kde už nejsou potřeba a dávají je naopak tam, kde potřeba jsou. Možná vám takové praktiky přijdou barbarské, ale jako horský dřevorubec rádi vyměníte oči mrtvého otce za jistotu, že až vám strom rozdrtí ruku, objeví se ve dveřích Igor, aby vám přišil novou.
„Igore! Kde zase jsi?“
„Zha vhámi, bháne.“
- Igor
Mnozí Igorové se také nechávají najmout všemožnými hrůzovládci a šílenými vědci. Pomáhají se stavbou šílených Zbraní pomsty, sestrojováním Pekelných kompjůtrů i tvořením umělých bytostí, jsou ochotni přiložit ruku k jakémukoli dílu a jsou svým pánům naprosto oddáni. Ovšem jen do chvíle, než se přiblíží dav vesničanů se zapálenými loučemi a naostřenými kolíky. To potom Igor popadne svou s prozíravostí jim vlastní předem sbalenou kabelu s osobní věcmi (chirurgické nástroje, několik sklenic s buhvíčím apod.) a nenápadně se vytratí ze zloduchovy pevnosti/hradu/mlýna/domu už dávno prověřenými zadními vrátky...
„Sbhohem, bháne.“
- Igor
Shlavní Ighorové[editovat | editovat zdroj]
- Igor
- Igor, bratranec Igora
- Igor
- Igor
- Igor z Überwaldu
- Igor
- Fester Addams - z vlastní vůle přejmenovaný vyděděnec
- Igor, taky z Überwaldu
- Igor, bratranec Igora, syna Igora
- Igorína
- Igor, kníže (Князь Игорь), plukovník
„Ne bháne, tho nhebyl Ighor, thohle bhyl bhratranec Ighor,“
- Igor
Historické činy dávných Igorů[editovat | editovat zdroj]
Slovo o pluku Igorově, takový ruský fejk zhruba na úrovni našich tuzemských Rukopisů královédvorskýho a zelenohorskýho. Typický hrdinský epos, jehož námětem je zpackaná, čistě touhy po slávě vedená výprava severonovgorodského knížete Igora Svjatoslaviče (1150–1202) proti kočovným Bazmekům roku 1185. Dotyčný kníže Igor ovšem utrpěl pořádný výprask, jeho pluk byl zmasakrován a slavný kníže se zachránil statečným útěkem. Poněkud neprozíravý Igorův čin je sice v eposu hodnocen kriticky, ale zároveň je zdůrazňováno, že to byl čin statečný a zasluhuje proto také chválu.
- Profesor Harvardovy univerzity Edward L. Keenan snesl důkazy o tom, že nechtěným autorem eposu je Josef Dobrovský. Dobrovský v době nálezu rukopisu pobýval v Rusku, kde si pro svou potřebu cvičně napsal několik textů, napodobujících dávné slovanské heroické pověsti. Jeho texty však byly po jeho odjezdu několika snaživci vyhrabány z koše na odpadky a z nich byl posléze celý ten staroslavný epos zkompilován. Celý ten fejk tak byl vytvořen bez jeho vědomí, až když už byl Dobrovský spolehlivě pryč, protože Dobrovský byl známý svou vědeckou poctivostí a jistojistě by to skončilo těžkým průšvihem. Stejně už je to jedno, protože domnělý originální rukopis údajně shořel a k disposici je pouze jeho zaručeně pravý a nezpochybnitelný novodobý opis.
- Pro roduvěrné Rusy je ovšem tento suspektní kompilát ústřední staroruskou literární památkou a běda komukoliv, kdo by snad jen naznačoval, že tomu tak není.
Mnohem slavnější a mnohočetný Igor přichází z Pratchettovy Zeměplochy, kde Igorové jsou sluhové, většinou upírů, vlkodlaků nebo šílených vědců. Vyznačují se huhlavou mluvou, kulhavou chůzí a především tím, že si často vyměňují různé tělní části s jinými Igory a s jejich pomocí se zašívají a spravují, neboť vyznávají teorii, že mozek, játra či plíce jsou moc dobré orgány na to, než aby se rozpadly v prach.
Odkazy na působení slavných Igorů[editovat | editovat zdroj]
- Slovo o pluku Igorově (Слово о полку Игореве, původním plným názvem Слово о походе Игоря, Игоря сына Святославова, внука Олегова)
- https://www.youtube.com/watch?v=TmfTqVqngO8
- Terry Pratchett a jeho knižní série čítající 41 románů, pět povídek a řadu různých dalších publikací, odehrávající se na Zeměploše, kde se to Igory přímo hemží.