Volejbal
"Přemýšlejte, proč zmiňuju volejbal? - Protože je v něm volej?" (Simona Bůčková, prodavačka ve fastfoodu HappyChick)
Volejbal (lze nalézt i pod názvem Vojebal) je kolektivní bezkontaktní sport vymyšlený v 19. století v puritánské asociaci mládeže YMCA. Cílem bylo vytvořit sport, kde budou moci hrát spolu chlapci a dívky bez rizika nežádoucích kontaktů. Proto měla být opačná pohlaví od sebe oddělena sítí. Drobným nedostatkem této sítě je, že se většinou dá podlézt nebo obejít.
Volejbal je také považován za sport, ve kterém nehrozí žádné nebezpečí zranění. To je v podstatě pravda, jedinými doloženými zraněními jsou vyvrknuté kotníky při prudkém pohybu, otřesy mozku po srážce se spoluhráčem a především vykloubení či zlomeniny pravého palce, prostředníčku, ukazováčku, prsteníčku či malíčku, dále vykloubení či zlomeniny levého palce, prostředníčku, ukazováčku, prsteníčku či malíčku po odehrání míče.
Původ názvu[editovat | editovat zdroj]
Navzdory tomu, že mladí křesťané z YMCA jsou slušňáci, kteří by do úst nevzali sprosté slovo, je název volejbal nepochybně odvozen z oslovení „vole!“, kterým se hráči na ploše vzájemně častují. Jiná domněnka praví, že je to přesmyčka slova vojebal, jež nejlépe vystihuje přístup hráčů ke hře.
Hrací plocha a vybavení[editovat | editovat zdroj]
Volejbal se hraje na obdélníkovém hřišti o rozměrech 18×9 metrů, které je rozděleno na čtvercové poloviny střední čárou, nad kterou visí síť. O výšce sítě se dohadují obě družstva před zápasem v takzvaném dohadovacím řízení. To smí trvat nejdéle 2 hodiny. Pokud se hráči v určeném čase nedohodnou, výška se vypočítá podle vzorce:
Kde K je poměr střední hodnoty součtu délek paží a chodidel u všech hráčů ku součtu délky paží a chodidel nejmenšího hráče.
Na měření hráčů a výpočet je určena nejvýše 1 hodina.
Před začátkem hry proběhnou volby kapitánů obou mužstev, na což je určena nejvýše 1 hodina. Na začátku hry si kapitáni vylosují právo na první podání či volbu strany hřiště. Losování probíhá „stříháním“ kámen, nůžky, papír systémem raz-dva-teď, na 3 vítězství. Na losování je určena nejvýše 1 hodina.
Pokud se vše stihne do západu slunce, jedno z mužstev zahájí hru podáním (servisem). Ten z hráčů podávajícího mužstva, který na hřišti stojí vpravo vzadu, si s míčem stoupne za koncovou čáru, nadhodí si míč a úderem libovolné ruky ho pošle přes síť na soupeřovu stranu hřiště. Tím je míč ve hře.
Protější mužstvo se snaží míči zabránit v dotyku s povrchem Země, neboli zemskou kůrou. Snaží se ho odehrát zpět přes síť. Při tom se ovšem smí míče dotknout každý z hráčů maximálně třikrát, přičemž se žádný hráč nesmí míče dotknout dvakrát po sobě. Počítání dotyků všech hráčů činí velké nároky na schopnosti sudího. To mužstvo, které v rozehře nechybovalo, dostane po jejím skončení jeden bod a může se hned občerstvit alkoholickými nápoji, nebodující musí sušit hubu.
Specializace hráčů[editovat | editovat zdroj]
- Hadači – jsou rekrutováni z filozoficky vzdělaných lidí, a z politiků. Jejich cílem je rozeštvat soupeřící mužstvo neustálými poznámkami, urážkami a debatami. Mají také za úkol neustále protestovat u rozhodčího.
- Smečaři – hráči obvykle specializující se na útok (smečování) a snažící se prudkými míči zranit a vyřadit jednoho z protihráčů.
- Blokaři – hráči obvykle specializující se na obrannou hru.
- Libero – Většinou arogantní exot, který musí vždy byt oblečen jinak nez ostatní
Střídání hráčů[editovat | editovat zdroj]
V soutěžních volejbalových zápasech smí být v průběhu hry hráči střídáni. Děje se tak hlavně proto, že vyhrávající družstvo je po neustálém občerstvování ožralé. Proto mají hráči na lavičce zakázáno pití alkoholu. V průběhu jednoho setu smí jedno mužstvo střídat maximálně šestkrát. Libero bývá obvykle ožralé nejdříve, může tedy být vystřídán v libovolném přerušení hry a toto střídání se do počtu střídání nezapočítává.
