Kašnobal

Opuštěná kašna

Kašnobal (z českého slova kašna - kašna a z německého der Ball - míč, nebo možná z anglického ball - míč, německy Brunnenball, latinsky fonteludium) je kontaktní kolektivní míčová hra pro dvě družstva s předem domluveným počtem hráčů, obvykle 2 - 4 na každé straně, ale nejlíp se hraje ve třech. Obvykle je cílem hry vyhrát, zřídka je cíl jiný. Kašnobal je velice neznámý sport, jak píšu níž, protože ho hraje jen málo hráčů, neboť vhodné podmínky k němu jsou jen na jednom místě na Zemi i na světě, a to jen v Lančkrouně. Mimo Lančkroun ho znají jen bývalí hráči a teď už i vy. Hrají ho totiž výhradně studenti lančkrounského gymnázia ve svém dlouhém volném čase. Žádné fotografie ze hry neexistují a proto tu nejsou.

RIP KAŠNOBAL 2k21

V roce 2k20 rozhodla hrstka obyvatel a důchodců Lančkrouna v participativním rozpočtu o tom, že už nechtějí pod během trajdání po rynku poslouchat řvoucí elitu národa a v roce 2k21 bude kašna (hřiště) obnovena. Končí jedna éra na úkor plýtvání vodou. Do kašny se však můžou házet love a opilí studenti gymnázia tam můžou dělat tak maximálně už je plavecké pretěky.

Pravidla

Lančkrounské náměstí z vrchu (šipka ukazuje na kašnu)

Přibližné schéma modelu půdorysu kašny

Kašnobal žádná pravidla nemá, kromě toho pravidla, že žádné pravidlo nemá. Tato věta se nazývá kašnobalové pravidlo a je logickým paradoxem. První část kašnobalového pravidla odporuje druhé části a druhá část zároveň odporuje první části, proto by tato věta měla být nesmyslná. A přesto kašnobal existuje, hraje se a nemá pravidla. Zajímavé, že? Asi to tak Chuck Norris chtěl.

Cílem hry je vyhrát. Pravidla obvykle určuje ten, kdo přinesl míček; kdo lépe a dřív zmanipuloval ostatní tak, aby hráli tak, jak chce, aby se hrálo; ten silnější nebo ten lepší či ten větší (to nemusí být jedna osoba). Doporučená pravidla kašnobalu jsou zhruba tato:

• Kašnobal se hraje v kašně z pískovcových kvádrů vydlážděné žulovými kostkami jako celé náměstí takhle velkými s hranatým sloupem vysokým asi pocaď. Sloup je široký asi tolik, má zaoblené rohy, stojí uprostřed kašny s dvěma lavičkami - bránami naproti sobě přes sloup atd. atd. atd. (viz obrázek) Tato kašna je na celém světě zřejmě jen jedna, a to v Lančkrouně před gymnáziem na náměstí vedle radnice. To je asi důvod, proč je kašnobal jen málo známá hra a proč ji hraje jen pár lidí v Lanškrouně a proč je tohle možná jediný článek o kašnobale na internetu. Voda v ní už není, ale byla tam. Jedna strana kašny chybí, proto se tam dá hrát (a taky díky lavičkám).

• Dá se hrát se všim možnym - dlažební kostkou, pet lahví, pomerančem, jablkem, baseballovým či florbalovým míčkem, pukem apod. Nejlepší je tenisový míček. Dá se hrát i s golfovým, ale nehraje se s ním, protože je tak malý, že se vejde do díry u víka kanálu a špatně se vyndává a zanechává větší stopy na automobilech než tenisák. Čím tvrdší je tenisák, se kterým se hraje, tím víc skáče a tím víc se hraje rukama.

• Počet hráčů je předem dohodnutý, po dohodě se může i měnit. Obvykle hrají proti sobě dvě družstva o dvou až čtyřech hráčích. Hrají-li dva proti dvoum, je to trochu jiná hra než při hře tří proti třem a jinačí než když se hraje čtyři na čtyři.

• Zvláštní specializace hráčů nejsou, všichni hrajou všude, jenom někdy je někdo v bráně.

• Také není potřeba žádné speciální vybavení. Doporučené jsou boty na nohách a oblečení podle vlastního (nikoliv rodičovského) uvážení a zkušeností.

• Opustí-li míč (když se hraje s míčem) kašnu tak, že na něj nikdo z kašny nedosáhne, musí pro něj někdo jít (obvykle autor/ka) nebo zmanipulovat někoho, aby mu ho podal. Když spadne do koše, tak se buďto dohrálo, nebo ho musí autor střely vytáhnout. Pod autem či ve křoví taktéž. Jelikož jedna strana kašny chybí, je třeba se dohodnout, jestli se hraje na kanál nebo na čáru, tzn. jestli je aut až za kanálem nebo jenom za čárou (viz obrázek). Na čáru je to horší a méně obvyklé.

• Vhazování v kašnobale není. Po autu vykopává hráč míček z kanálu, občas je to i ten, jehož spoluhráči ho tam nekopli. Hráči druhé strany mohou postavit tzv. zeď, ta ale může stát nejdál na čáře. Pokud kopající na tři pokusy nedopraví míč do hřiště (tj. když to kopne do zdi a od zdi to de ven), získává rozehru druhá strana.

• Gól padne, je-li míč (dlažební kostka, pet lahev, tenisák, florbalový míček, puk apod.) v bráně, rozhodnutí o tom, je-li v ní, či není, se většinou děje pouze intuitivně. Góly někdo počítá (většinou z každé strany jeden - čas od času se navzájem obviňují, že počítají špatně a že si přidávají góly) nebo dělá po každém gólu do kašny čárku, ale to se nedoporučuje. V kašně jsou už na různých místech vyryty hřebíkem čáry. Nedají se smazat, na celou sezónu není místo, psaní a počítání je nespolehlivé. Když se neví, kolik to je, tak to někdo určí a hraje se dál.

• Po gólu rozehrává ta strana, která dostala gól. Musí při tom být „ve svym trojuhelníku“, stejně jako protihráči, kteří na kraji svého trojuhelníku (pozor, nepleťte si ho s trojúhelníkem, trojuhelník na rozdíl od trojúhelníku nemá tři strany) staví zeď. Zeď má za úkol zastavit letící míček, který míří do branky, získat ho a dát gól.

• Kašnobal se hraje nohama. Rukou se může hrát, jenom kdyby šel míček ven. Je potřeba se dohodnout, co je za hru rukou. Obvykle za to není nic.

• Doba hry je různá. Hraje se za každého počasí.

• Diváci a kibicové a střídačka zároveň stojí na schůdku za kašnou nebo na ní sedí. Stávají se tak mantinely, od kterých se odráží míč do hry. Je to ale na vlastní nebezpečí, chuť na indiánka či zmrzlinu vás po jejich pádu na zem způsobeného kolizí s míčkem i přes hecování okolostojících („To sněz, to je čistá špína.“) obvykle přejde.

Pravidla kašnobalu pozorným čtením tohoto článku nepochopíte, ale když kašnobal chvíli budete sledovat z pozice diváka, kibice a střídačky zároveň, bude vám to jasnější. Nemusíte se za to stydět, všichni hráči takhle začínali. Když přišli ke kašně v době, kdy tam hrál někdo silnější, museli trpělivě počkat, až odejdou, aby si sami zahráli; stejně tak ti silnější se nerozpakují ty malý primáty primány vyhodit z kašny ven, pokud dělají problémy. Říká se tomu právo silnějšího.

Slavní hráči

Několik slavných hráčů kašnobalu (výběr nejslavnějších):

• Vítek Skřítek
• Černá tlama
• zrzavej Umpalumpa
• Hejhulík
• Hanis
• Farmář

Triky

V kašnobale se dá použít nespočítané množství triků a tríčků, kterými se dá oblafnout, přečíslit, přehrát a porazit protivník. Znalci poznají, o kolik tříd níž jsou hráči podle jejich stylu a občasného používání triků a kliček. Triků je mnoho, neustále se vyvíjí další. Sem napíšu jenom ty, které se dají použít i mimo kašnobal.

Trik s tyčí

Trik s tyčí se dá použít ve sportech, kde je tyč, respektive branka. Trik s tyčí v šachách a golfu umí jenom Chuck Norris. Trik probíhá takto: když někdo dá gól nebo kopne míč tak, že vznikne podezření, že padl gól, hráč, který stojí nejblíž, rychle odkopne míč pryč, vykřiknuv rychle a nahlas „Tyč!“, nebo „Břevno!“ nebo „Spojnice!“ nebo „Vedle!“ nebo „Dvě tyče a ven!“ Nesmí říct nic jako „Šibenice!“ nebo „Gól!“ nebo „Do rohu!“, to by mu pak protihráči nemuseli sežrat, i když stát se může cokoli. Odkopne míč a hraje dál. Čím míň lidí si je jisto tím, co vidělo, tím je jistější, že se trik povede.

Protihráč, který se rozhodne a odváží protestovat, že to byl gól, musí ihned odpovědět „Ten trik s tyčí znám!“, protože trik s tyčí zná a prokoukl ho. Pak se trik s tyčí nepovede a gól je uznán za platný.

Sem neviditelnej

Během hry je důležité a nezbytné si čas od času zavázat kaničku, najíst se, dát si do pusy bonbón, napít se, sundat si bundu, jíst jabko, vysmrkat se, zakopat vykopnutou kostku nebo vyčistit hrací plochu od odpadků a diváků. To je důležitější než hra. Co není důležitější, je mačkání a držení mobilu a učení do školy. Hráč, který si potřebuje zavázat kaničku, si v klidu klekne a zavazuje jako by nic, a to klidně i když má šanci dát gól do prázdné brány. Trik spočívá ve správném výběru místa a času, kdy kaničku dováže. Zavazující hráč hlásí „Sem neviditelnej!“ a přitom zavazuje. V tu chvíli si ho nikdo nevšímá, pokud nepoutá pozornost hráče, který ji právě potřebuje („Tolik mi toho nevypi.“ - „Góóóóóóól!“). V tu chvíli se trik povede.

Druhá možnost je, že zavazující hráč se vrátí do hry právě ve chvíli, kdy se to nejvíc hodí. Nezřídka zůstane předsunutý, obrana si ho nevšímá, není přes sloup vidět, proto hlásí „Sem neviditelnej!“. Neviditelnému hráči se často podaří získat nečekaně nebo odrazit míč zezadu hned po návratu do hry. Když správně využije této výhody, trik se povedl.

Trik s ústupem jak v bitvě u Lipan

Trik s ústupem je nejstarší kašnobalový trik. Poprvé ho úspěšně provedl Diviš Bořek z Miletínka v bitvě u Lipan v roce 1434. Umírnění husiti a katolíci tenkrát předstírali ústup, sirotci a táboriti na to skočili a zaútočili nemyslevše na obranu. V tu chvíli se umírnění a katolíci otočili a rozdrtili je.

V kašnobale se dá trik s ústupem použít jak u celého zápasu, tak i při obírání soupeře o míček. Trik s tyčí v celém zápase se dá zahájit všeľjak, vlastním gólem, nepostavením zdi, jednoduchým gólem, zakopnutím míčku nebo nakopnutím spoluhráče, po kterém soupeři poleví, myslí si, že mají vyhráno, ale ono ne. Následuje nenadálý tlak, někdy nenápadný, otočení zápasu a vítězství.

U triku s ústupem při hře v poli hráč, který nemá míček, udělá jednoduchý nebo žádný pohyb a nechá se co nejsnadněji obehrát, aby míček získal jeho kolega o krok dál. Ten první hráč může vypadat jako blbec, jak se jeví nezkušeným divákům, přitom ale právě on zahájil gólovou akci a úspěšně provedl jeden z nejúžasnějších kašnobalových triků.

Trik s ústupem prováděli i fotbalisté Severní Koreje na mistrovství světa v roce 2010 v Jižní Africe. Tenkrát se nechávali tvrdě porážet. Jenom ta druhá část, to otočení a úspěšný útok, se jim z našeho pohledu nedařil. Možná ale trik doteď neskončili a ty porážky jsou součástí dlouhodobého plánu.

Historie

V kašně, kde se kašnobal hraje, kdysi tekla voda, která by po bombardování - které nikdy bohužel neproběhlo - byla potřeba, ale hodila se taky na konci války k topení několika Sudeťáků (ostatní zastřelili, pověsili, umlátili, zabili, propustili, zmlátili, odsunuli apod.), kteří náhodou bydleli v Lanškrouně a okolních obcích a které Češi - partyzáni, které do Lanškrouna museli svézt náklaďáky, aby jich tam bylo víc než Němců - zmasakrovali. Všichni odsouzení byli řádně odsouzeni k trestu smrti a popraveni lidovým soudem. Dodnes v Lanškrouně žádnou desku nemají a viníci nebyli potrestáni. (Byli to vůbec viníci? Bylo to špatně nebo si to zasloužili?) [1] [2] Říká se tomu lančkrounský masakr.

Jak kašnobal vznikl se neví. Něco o kašnobale (možná i od jeho zakladatele) bylo zde.

Z krátkých, útržkovitých a nepřesných výpovědí pamětníků kašnobaloví historici hádají, že velký rozmach kašnobalu byl zhruba kolem roku 1999 až 2003. Tehdy nebylo fußbalové hřiště za školou, nebyly tak dobré počítačové hry, jako jsou dnes, (i když Mario, Doom, Bomb a Pampuch vůbec nejsou špatné hry), nebyly snad vůbec žádné onlinovky ani Facebook. Kašnobal hrály možná všechny třídy a právo silnějšího bylo uplatňováno každý den. Ti malí primáni se dostali na kašnu nanejvýš dvakrát týdně, proto vymýšleli různé kašnobalové náhražky a deriváty, aby si aspoň něco zahráli. Hráli pennyball.

Asociace

• Kašnobalové asociace neexistují. Kluby, liga ani mistrovství též.
• Kašnobal proslavil Lančkroun i ve světě.[3]

Kašnobal na google • Tohle je nejlepší článek na téma „Kašnobal“ na celým internetu.