Šachy

„Dáma na E55!“

- Bordelmama

Nejznámější varianta šachů je tzv. Cinikova hra, ve čtyřech hráčích, kde proti sobě hrají dvě dvojice

Šachy je velmi fyzicky vysilující sportovní hra, která je jedna z nejnebezpečnějších her na světě. Je to proto, že když hráč usne během tahu nebo při čekání na svůj tah, snadno si vypíchne o figurku oko, jako už se to nejednou stalo nejednomu hráči (výhoda je, že se to jednomu hráči nemůže stát více než dvakrát). Počet hráčů závisí na počtu stran stolu, potažmo hrací plochy, obvykle jsou to 4 hráči.

Šachy jsou politicky nekorektní (moderní krycí název pro lež) hra, jelikož jsou proti sobě bílé a černá figurky, což si pokládají někteří blázni za nenávist mezi rasami. Německo proto brzy zavede politicky korektní šachy, kde nebudou bílé proti černým figurkám, ale zelené proti fialovým figurkám.

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Šachy na české Wikipedii.

Šachovnice

Každý hráč ovládá jednu stranu stolu. Počet stran šachovnice se zároveň rovná počtu stran jednotlivých políček. Nejběžnější šachovnice je čtvercová se čtvercovými políčky, tedy pro čtyři hráče (takzvaná Cinikova šachovnice). Jelikož existují pouze tři další pravidelné mnohoúhelníky, které lze uspořádat tak, aby zcela vyplnily rovinu, a tak vytvořily obrazec větší, ale stejného tvaru, a to trojúhelník a šestiúhelník, jsou standardně verze pouze pro 3, 4 a 6 hráčů. Existuje však speciální dvojúhelníková verze pro dva hráče, kdy na dvou políčcích proti sobě stojí dva králové; zajímavostí tu je, že vždy vyhrává ten, kdo táhne první, takže bílý.

Šachy nejsou jen pro puritány

Figury

Cinikovy dvoubarevné (binární) figury

Standardními figurami jsou král, královna a jejich poddaní:

• 2 střelci, dříve lučištníci
• 2 jezdci (v chudších královstvích pouze koně, v ještě chudších osli, v české kotlině nejčastěji voli)
• 2 věže (ano, i věže se počítají mezi poddané - jejich výskyt má původ ve výzbroji MOA)
• hromada bezvýznamných a ke všemu věčně opilých pěšáků.

Standardní velikost šachovnice je taková, aby se tam všichni vlezli a nezůstávalo zbytečně moc volných políček.

Typická šachová zahájení

1. Zuřivý pěšec - e2-e5 a občas ještě dál

2. Váhavý střelec - Sc1-c1 zahráno s velkou agresivitou

3. Opilý pěšec - e2-f3 nebo e2-f4 podle druhu alkoholu

4. Velká Pardubická - tah obouruč Jb1-c3 a Jg1-f3, obvyklým protitahem bývá Velký Taxisův příkop, Poplerův skok případně Velké zahrádky

5. Francouzská hra - bílý se vzdal (viz Vojenská historie Francie)

6. Česká hra - e2-e4 (ovšem nyní už černému chybí obě věže)

7. Romská hra - nejprve černý hráč vezme bílému koně, přebarví je a přidá ke své armádě; hru začíná černý hráč

Hra více než 4 hráčů

Cinikova Hra 4 hráčů. Hráč $\ a$ (černý) na tahu, var. 1 (bez kostek): hráč $\ d$ (černý) 16. tahem vyhraje; var. 2 (s kostkami): hodí-li hráč $\ b$ při 15. vrhu šestku, hráč $\ c$ ve 14. tahu remizoval

Jelikož při hře více než 4 hráčů by se figury nevešly na šachovnici, vymyslel Cinik geniální binární metodu, díky které se počet figur sníží na polovinu. Dvoubarevné figury během hry přechází (dle Cinikovy obvyklé konstanty) z jednoho hráče na druhého. Hra je ovšem velmi složitá a zvládnou ji jen dobří šachisté.

Moderní šachová studie

Starší generace o studiové skladbě mlčela a ponechávala začátečníkům, aby se prokousávali sami. Nebylo dosud zvykem přátelsky si sdělovat tajemství skladatelské kuchyně, buď z obavy, aby nebyl učedník nad mistra, nebo proto, že pravidla skladby nebyla dost jasná ani starší generaci samé.

Až po příchodu Cinika se stavidla šachové fantazie otevřela naplno. Mladá generace už nemusí býti bezradná.

Out v šachu

Při simultánce významného šachisty Capablanky v Madridu mu další fenomenální šachista J. Cimrman hrozil dvojitým šachem a tím jej donutil ohlásit tah jezdcem na G12, čímž se Capablanka ocitl zcela mimo šachovnici a poprvé v celosvětové historii šachu tak byl zaznamenán out. Out v šachu je velmi vzácná událost, jejíž řešení starší pravidla neznají. Možná cesta k vyřešení tohoto problému je nastíněna v Cinikově moderní šachové studii.

Šachový out také řeší publikace 棋 od neznámého čínského autora, která doporučuje tuto herní situaci řešit tzv. vhazováním, kdy hráč, jehož soupeř zaznamenal out, uchopí figurku v outu a vhodí ji na šachovnici s cílem porazit co nejvíce soupeřových figur. Hod je prováděn obouruč ze vzdálenosti 71 (všimněte si, že je to prvočíslo) délek pěšce. Poražené figury jsou odstraněny ze šachovnice a hra pokračuje tahem soupeře.

Speciální situace, které mohou při vhazování nastat:

1) Vhazující hráč vůbec netrefí šachovnici.

V tomto případě vhazující ztrácí figurku stojící nejblíže kraji šachovnice. Pokud stojí několik figur stejně blízko ke kraji šachovnice, vybírá se ta s nejvyšší hodnotou, včetně krále. V praxi se tak netrefení šachovnice téměř rovná prohře v partii

2) Vhazující hráč porazí soupeřova nebo svého krále.

Tento hod neznamená výhru v partii, král se opět postaví. Nyní je ovšem považován za invalidního a může postupovat pouze diagonálně.

Závěr hry

Jsou známy dva možné konce šachové partie: Pat a Mat.

Vítězství

Obvyklým a nejvhodnějším gestem vítězství je zdvižený prostředníček pravé ruky. Standardním uznáním porážky je pohrození pěstí.

Prohra

Nepřijatelným způsobem kapitulace je smetení figurek ze šachovnice či jejich rozhození po stole. Za obzvlášť hulvátský a nepřijatelný způsob je považováno odejití od partie bez oznámení své kapitulace nebo ukázání svojí holé sedací partie protihráči. Poslední (téměř nepředstavitelná) je možnost, že prohrávající strana nezvládne své nervy a fyzicky soupeře napadne (např. mu doslova „hodí šachovnici na hlavu“). V takovém případě provinilec nejenže prohrává partii, ale je vyloučen z turnaje, přičemž mu jsou obvykle odebrány všechny body, které získal.

Body

Body po dohrani hry se počítají stejně jako je tomu u super obřího slalomu. Velmi dobrá šachistka je Ester Ledecká (Po napadení (plivnutí) nebo fyzickém napadení (brutální plivnutí) nelze body spocitat).

Šachisté si vždy poradí

Improvizace

V nouzi lze použít ke hře co je zrovna po ruce, například vejce.

Známí šachisté

• Cinik
• Ing. Jaroslav Voráček
• Kurt Honzl
• Anatolij Karpov
• Garri Kasparov
• Vasyl Zobanovič Libozvučov
• Jára Cimrman

Kritika šachu

• Šachy bývají často ochránci lidských práv kritizovány pro svůj rasismus, neboť ve hře hrají vždy bílí proti černým (je to vlastně hra na rasovou válku). Navíc bílý vždy začíná.
• Sociální inženýři poukazují, že už třetí partie šachu vede k černobílému extremistickému vnímání světa.
• Šachy jsou pranýřovány očními lékaři, jelikož hráči kvůli vypětí během hry často neudrží hlavu ve vzpřímené poloze.