Kurt Honzl

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kurt Honzl byl jedním z největších šlechtitelů 14. století.

Hrad Karlštejn. Místo navěky poznamenané vyšlechtěním unikátních Tetřevů honzlovců

Základní fakta[editovat | editovat zdroj]

  • Nevíme kdy se Kurt Honzl narodil, ani kdy zemřel. Do historie zasáhl pouze v krátkém období od r. 1355 do r. 1358. Datum narození lze odhadnout podle data narození Karla IV., jemuž byl Honzl společníkem.
  • Nikdy nestudoval žádné přírodní vědy, přesto provedl šlechtitelský kousek, jaký už nikdo po něm nedokázal zopakovat.
  • Byl vášnivým hráčem šachů, rád žil ve společnosti

Životní příběh[editovat | editovat zdroj]

Kurt Honzl byl od mládí společníkem Karla IV. Vyznačoval se především tím, že budoucímu panovníkovi neustále kradl a schovával jeho oblíbené hračky. Karel IV. mu to nikdy nezapomněl a ledva se stal římským císařem, chtěl mu stará příkoří nějak vrátit. Protože Kurt Honzl byl významným členem Karlova dvora, vyřešil Karel IV. trest šalamounsky - odměnil Honzla funkcí purkrabího na svém právě budovaném hradě Karlštejn. Karel IV. o svém tyranovi dobře věděl, že miluje města a společnost, jeho připoutání ke hradu uprostřed lesů bylo tedy rafinovanou pomstou.

První rok ve funkci purkrabího Honzl trpěl přesně tak, jak měl jeho vládce v úmyslu. Zvlášť během zimy, kdy hrad v podstatě zel prázdnotou, prožíval nepřekonatelnou nudu; zvlášť mu vadilo, že si nemá s kým zahrát svou oblíbenou hru v šach.

Kurt Honzl byl ovšem skvělý pozorovatel a během léta dalšího roku si všiml zvláštního chování tetřevů, kterých tenkrát kolem hradu žilo spoustu. Bystrý Honzl pozoroval, že tetřeví společnost má hierarchickou polovojenskou strukturu s centrálním řízením, která svědčila o vysoké inteligenci. Během podzimních lovů už sledoval, jak inteligentní tetřevi rozvíjejí rojnice, vysílají průzkumníky, stahují se a v nečekaných chvílích posílají své nejsilnější samce proti lovci, který se omylem příliš vzdálil od ostatních. Když Kurt Honzl viděl to skvělé strategické uvažování tetřevů, rozhodl se, že jich několik uloví a vycvičí z nich své šachové protivníky.

Během druhé zimy se Kurt Honzl tedy již nenudil - celé dny trávil v klecích u svých tetřevů a učil je základům hry. Na hradě se o jeho vášni dobře vědělo; jeho tetřevům se říkalo "Honzlovi tetřevi", nebo zkráceně "Honzlovci", a tento název byl využit i později, když byli tito tetřevi uznáni za samostatný druh. Tetřevi byli skvělí žáci a na konci zimy už byli schopní s Kurtem Honzlem sehrát krátkou partii.

Během léta třetího roku zabraly Honzlovi většinu času povinnosti purkrabího, proto se k tetřevům téměř nedostal. Než je ale na léto opustil, nechal jim v kleci šachovnici s figurkami, aby se měli čím zabavit. S příchodem další zimy se Honzl ke svým milovaným tetřevům opět vrátil a pustil se s nimi do hry. Brzy se ukázalo, že tetřevi během léta nezaháleli a vypracovali si brilantní strategie. Když Honzl (sám skvělý šachový hráč) prohrál po sobě pět her, zmocnila se ho nervozita. Hrál stále další a další partie, ale ani jednoho tetřeva nedokázal porazit.

A potom dostal nápad - vyzval všechny šachové mistry aby zkusili své umění proti tetřevům, a sám uzavíral sázky. Mistři opravdu přijížděli, a z Kurta Honzla se během několika týdnů stal boháč. Geniální tetřevi byli neporazitelní.

Jak rychle Kurtova hvězda zazářila, tak rychle také zhasla. Největší šachový mistr té doby si svůj příjezd načasoval do pozdního jara, do období toku tetřevů. Vsadil se o obrovskou částku a pustil se do hry. Brzy se ukázalo s čím Honzl nepočítal - tetřevi během toku neustále pokukovali po samičkách a čechrali si peří, zatímco na šachovnici dělali jednu školáckou chybu za druhou. Než si Honzl uvědomil co se děje, bylo pozdě a prohrál všechno co měl, včetně hradu, který předtím neváhal vsadit také. Karel IV. ho po tomto incidentu vyhnal ze země a problém prohraného hradu s šachovým mistrem vyřešil osobně z pozice panovníka.

Slabina tetřevů honzlovců od té doby vešla ve známost a tím pro panovníka ztratili svou cenu. Nechal je vypustit volně do přírody, kde se smísili se svými divokými bratranci a zprávy o nich se vytratily.