Vole

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Vůl. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

„Ty vole, to jsem lek.“

- Pražák, když uvidí 1 mm sněhu.

„Vojíne Vomáčka, kohopak byste vy vyhnal na rozcvičku... nahýho do půl těla? Lucku Bílou vole!“

- Kapitán a vojín Vomáčka v kasárnách v Kameňákově

Pozor! Tohle je vůl, nikoliv vole. Mohla by to být též kráva, případně býk - krávo samec.

Vole je slovo. (Ne, asi) Používají jej Češi, Moravané, Pražáci, Ostravaci, Bašmaci a jiná havět. Kde se toto slovo vzalo - to nikdo neví. Co ale znamená? To si teďka ukážeme, vole.

Co to jako znamená vole?

Vole se dá použít v mnoha situacích, ne-li snad všude. Jedná se o základní výplňové slovo Českého jazyka a příbuzných dialektů.

Základní situace:

1. Spojka
2. Tečka za větou
3. Čárka mezi větami
4. Slovo, jenž klade důraz na jiné slovo
5. Slovo, které zdůrazňuje celou větu
6. Otazník
7. Vykřičník
8. Vyjádření údivu ve spojení s ty-, nebo no ty-
9. Vyjádření nasrání ve spojení s ty-, nebo no ty-
10. Oslovení
11. Vyjádření vzrušení častým opakováním ve spojení s ty-, nebo no ty-

Interpunkční znaménka vyjádřená slovem vole

Tečka za větou

Chcete-li důrazně ukončit větu, aby každej, ale fakt každej věděl že už jste skončili, požijte slovo vole. Jedná se o tzv. tvrdou tečku. Ukážeme si to na pár příkladech:

• Mám za tři z tý vyjebaný matiky, vole.
• Je to hotový, vole.

Tím, že zakončíte větu slovem vole, myslíte tím to, že to máte tak nějak na háku. Mezi kamarády, středoškoláky, vysokoškoláky i dospělými je užívání vole jako tečky za větou zcela běžné.

Otazník

Slovo vole lze pochopitelně použít i jako jako otazník, tedy vyjádření údivu. Striktně lingivisticky takové vole nazýváme údivníkem. Prostě a jednoduše:

• Mám za tři z tý vyjebaný matiky, vole.
• Je to hotový, vole.

V této situaci je potřeba trochu zvýšit hlas, když vyslovujeme vole. Z oznamovací věty se tedy stává věta udivená otázkovací.

Vykřičník

Slovo vole je možno též použít jako vykřičník. Buďto když se naserete, nebo když chcete dát ostatním najevo, že vás maj poslouchat. Pro toto vole se vžilo označení volník. V psané verzi se používá klasický vykřičník. To je sice chyba, ovšem konzultace s českými jazykovědci stále nespěje ke konci, nýbrž k zániku.

• Běž do prdele vole!
• To není pravda vole!

Čárka mezi větami

Jistě to každý z vás zná. Slovo vole se hojně používá jako oddělení vět ve dlouhém a složitém souvětí, čili monologu. V takovéto situaci taky naznačuje, že máte dotyčného kurva dobře poslouchat, protože to nehodlá opakovat dvakrát.

• Takže vole, šli jsme do baru vole, pak jsme šli k tý děvě domů vole, bylo to super vole, to jsem ještě nezažil vole.

To se dá kombinovat s výše zmíněnými způsoby použití vole, jako je údivník, tvrdá tečka nebo volník. Co to je, to každej pozná.

Spojení slova vole s předložkami a předponami, nejčastěji ty-, případně no ty-

Údiv

Každej, ale jakože každej někdy vyjádřil svůj údiv slovem tyvole, případně no tyvole. Jestli ne, tak pravděpodobně žijete pod kamenem.

Chceme li vyjádřit svůj údiv tak, aby všichni kolem nás viděli že jsme fakt jako udivení, proneseme táhlé "týýýýýýýýýýýý vole!". Kdo nepochopí že jsme právě teď udivení, je dement.

Strach

Najde li se nějaký pičus, kdo nás chce vystrašit, případně pokud se účastníme známé legrace z dětských táborů, zvané Stezka posrání, zareagujeme na situaci slovy "Ty vole!"

Po tom následuje nejčastěji útěk, případně, pokud zjistíme že dané strašidlo je náš spolužák, následuje facka, nebo rovnou rána pěstí.

Jak se říká, nejhorší smrt je z vyděšení, snažme se tedy slovem vole zabránit jisté smrti.

Jsem nasranej

představme si situaci, kdy nám někdo ukradne ve škole svačinu. V tuto chvíli jsme jistě nasraní. naším cílem je daného zloděje chytit a rozmáznout ho o stěnu na školních hajzlech.

Tro dodání odvahy musíme na celou třídu zařvat: "Já ti urvu péro vole! Jen počkej vole! Tvoje vlastní matka tě nepozná vole, tak tě zřídim vole!" či něco podobného.

V tu chvíli by si zloděj měl uvědomit, že pokud je mu vlastní život milý, neměl by zdrhat, ale poklidně svačinu vrátit. neučiní li tak, máme plné právo své výhružky proměnit ve skutečnost.

Zdůraznění slovem vole

Důraz na samostané slovo

Ptá se li nás někdo na naprosto zřejmou informaci, např. kolik nohou má prasopes, odpovíme mu mírně nasraně: "Čtyry vole!"

V tomto případě slovem vole vyjadřujme zaprvý tu absurditu, že někdo vole neví kolik nohou má prasopes, a taky to že už by si to dotyčný kurva měl pamatovat.

Důraz na celou větu

Když se rozhodneme říct něco buďto vtipného či důležitého, využjeme vole buďto na konci věty: "Já jsme včera šel kolem jedný hospody a tam byla borina s takovou prdelí žes to neviděl vole!"

Chceme li průběžně kontrolovat pozornost posluchače a zároveň zdůrazňovat jen určité části věty, věta bude obsahovat vole malinko častěji: "Já jsem šel včera s matesem vole kolem hospody, tam byla borina s takovozu prdelí vole žes to neviděl a Mates uplně slintal vole!"

Důraz na oslovení

Oslovujeme li starého přítele, či pokud se snažíme o ten trapnej shit vtip na Silvestra: "Tyvole, tebe jsem viděl naposled vloni.", i v oslovení použijeme slova vole.

Klasiku můžeme zažít například v již zmíněné hospodě: "Ty vole nazdar Mates, ty bečko stará, tyvole ty ještě žiješ?"

Výplňové slovo, aneb nejpoužívanější vole

Výplň

Když má člověk dlouhej monolog, tak když má zrovna odmlku, tak aby zaujal posluchače, použije místo "eeeeeeeeeem", naprosto jasné a zřetelné vole!

Protože používání "eeeeeeem" se považuje za degradaci společnosti, snažme se pomocí vole udržet naši životní úroveň.

Nevím

Určitě jste zažili, že o něčem kecáte a najednou si nemůžete vzpomenout na jedno zasraný slovo.

Při následném dlouhém přemýšlení použijeme slova vole abychom nevypadali jako takoví debilové co si nevzpomenou na jedno posraný slovo.

Příklad: "... a šli jsme na ten... takovej ten... vole... však víš co to je... vole... ten... vole... KOLOTOČ PIČO UŽ VIM!!!