Keltové

Keltové je pojmenování velké skupiny kmenů, které ve starověku obývaly západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu, včetně jejich kolébky na území dnešního Česka. Dnes přežívají na západě Evropy.

Čeští takzvaní historikové měli odedávna jasno v jedné jediné věci: Keltové ze země odešli. Až v roce 2007 se díky sondě americké NASA podařilo zjistit kam.

Rozšíření Keltů; modře: 1500 - 1000 př. n. l., růžově: 4 př. n. l.

Původ

Zformovali se mezi 10. a 8. stoletím př. n. l.. Přestože není jisté, zda všechny kmeny byly lidského původu, vyspěly postupně v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a náboženstvím, nikdy však nevytvořili jednotný stát.

V 1. století př. n. l. podlehli Římanům, jen jediná vesnička... ale to patří jinam.

Nejasnosti okolo etnického původu dávných národů přineslo genetické inženýrství a zkoumání archeologických nálezů genetiky. Proto děti čtěte raději Jiráska, budete mít jasno.

Víme, že římští kronikáři rozdělovali Kelty (neboli Galy) na dvě větší seskupení: na Galii vlasatou a plešatou. Tu ovládl Gaius Iulius Caesar v prvním století před našim letopočtem. Z neúspěšného pokusu o vyplešatění Vlasaté Galie je znám náčelník Vercingetorix, který Caesara v jedné bitvě dokonce porazil. Francouzi ho za záchranu galské frizury dodnes uctívají jako národního hrdinu. Nutno říci, že k vlastní škodě - keltské válečnictví (viz) neskýtá následováníhodný příklad.

Keltové na území Bohemie a Mòr-awy

Podle keltského kmene Bójů, který osídlil bývalé Čechy zřejmě ve 4. století př. n. l., když odtud vytlačil stejnojmenný kmen, který před tím vytlačil jiné Bóje, již se zde vyvinuli z opic, dostaly české země latinský název Boiohaemum - Bohemia, který se objevil v pracích římského dějepisce Citáta na přelomu 1. a 2. století n. l.

Kelské slovo Morava - neplést s historickou zemí Morava ani s Morovou řekou - znamená "Samá voda". Nedá se tudíž vůbec předpokládat, že byla Morava v těch dobách trvale osídlena.

Obchod

Základem klasické keltské společnosti byla globalizovaná Evropa bez hranic, s jednotnou kulturou a čilou dálkovou přepravou ať už na vozové hradbě nebo po říčních vorech. Celé pozdější dějiny Keltů jsou pak jedním velkým a neúspěšným pokusem se z tohoto utěšeného stavu vymanit (např. vynálezem celnice).

Platidlem Keltů byly mince, takzvané rohovky. Získávaly se z lidských očí složitým procesem, na jehož počátku bylo oddělení hlavy od těla. Od toho pověry o keltských "lovcích lebek".

Bezhotovostní styk se prováděl nikoli šekem (cheque) jako dnes, nýbrž způsobem Na sekyru - podle pevného směnného kurzu:

• sekyra ... 2 zloté
• topůrko... 1 USD

Hlavní keltskou vývozní komoditou bylo ochmelové pivo se značným podílem medu. Hlavním dovozovým artiklem byl středomořský vinný ocet. Nejnedostatkovějším zbožím byl tuhý chléb, neb se jej keltové neustále pokoušeli dělat z ječmene a ochmelu.

Odchod

Posledními památkami po Keltech na našem území jsou odpalovací rampy. Je to jednak důkaz jejich odchodu a zároveň to vysvětluje chybějící keltská pohřebiště z té doby. Keltové své mrtvé vystřelovali rovnou do Slunce.

Bójská spoušť

V poslední době se vyskytují na cizojazyčných webech mylné spekulace, že prý se české území po keltském odchodu vylidnilo a zpustlo, takže Řípanům připomínalo poušť – tzv. DESERTVM BOIORVM. Je to projev úpadku klasického vzdělání jak dnes, neboť tento latinský pojem se vždy vztahoval toliko k území v Panonii, tak i tehdá, neboť prvního omylu v této věci se dopustili již starověcí autoři. Bójská spoušť (dnes „boiok pusztaságát” či zkráceně puszta) nevznikla, jak nám vylíčili, jako následek Burebistova útoku, nýbrž dávno před tím přírodními procesy. Tvořila také přirozenou hranici mezi keltským a dáckým územím a její samotné jméno se dá brát jako úspěšný produkt bójské propagandy. Ve zdejších končinách totiž, jak je doloženo pro období bezprostředně následující a pak též pro období po roce 45, se moc kmene poměřovala i podle toho, jak rozsáhlé vylidněné—vypálené—zpustlé pohraničí dokázal udržovat. Toho důkazem je i to, že Bóje stejně jako další keltské kmeny dokládají písemné prameny v těch končinách (na budoucím území Moravské říše a ještě později Uher) ještě dlouho po jejich údajném vyhubení (pro změnu úspěšná propaganda dácká).

Podobně nejednoduchá byla situace na našem území, kdy v období po opuštění mocenských center a údajnému odchodu celé populace dochází ve skutečnosti ke zvyšování hustoty osídlení (a zhoršování průvodních jevů jako např. eroze). Udržování vyspělé kultury oppid a kosmický program finančně vyčerpávalo domorodce natolik, že se o jejich ukončení postarali sami ještě před přívalem úspornější (měnu a luxusnější zboží vůbec se pod tlakem čínského římského exportu nevyplácelo vůbec vyrábět) kultury germánské, která podle lingvistických indicií nebyla té původní úplně vzdálená. Což samozřejmě není tvrdý argument, leč srovnáme-li třeba hmotnou kulturu před rokem 89 a po něm, budou nám limity klasického archeologického přístupu k etnicitě populací zjevny. A chudobní zemědělci obývající tisíc let stejnou, průměrně vlhkou lokalitu dovedou být na hmotné prameny velmi skoupí. Co se však určitě při vykopávkách nenašlo, vrstvy písku z té doby: tolik tedy k pouštní teorii.

Náboženství

Keltské náboženství obohatilo evropskou civilizaci mimo jiné o depilaci ochlupení trupu, mužský make-up a dosud nedostižný standart ústní hygieny, daný tehdy oprávněným strachem ze zubařů. Keltským zubařem byl obvykle fyzicky nejsilnější druid, který měl tím pádem na starosti i manipulaci s obětinami, a funkce to tehdy nebyly tolik specializované a jasně vymezené jako dnes.

Keltský panteon byl časem zredukován na tři nejdůležitější božstva:

• Ódin - kdysi známý pod přezdívkou Lugh devíti řemesel a desáté bídy (v keltštině je to kratší), se potom, co zestárnul a přišel o oko vydal dělat kariéru na sever. Když zrovna nevystupuje s cvičenými havrany, živí se jako dvojník Father-christmase, dědy Moroze nebo sv. Václava Clause. S posledním jmenovaným ho spojuje i pověst, podle které se náčelník posledního keltského kmene dobrovolně podrobil knížeti Čechů po té, co na knížecí přilbě popatřil zářící obraz Ódina, otce veškerenstva. Obraz Ódina z dob, kdy si zkoušel hrát na ukřižovaného, je na té přilbě k vidění dodnes, ovšem Ministerstvo historie dokázalo prosadit názor, že jej tam namontoval sám Ódin o jedno století později. Tento jeho poslední pokus se prosadit zanechal památku v českém posměšném jméně tohoto boha Ježíšek - volně přeloženo ten, kdo by chtěl být jako Ježíš. To je však nespravedlivý nesmysl: co se synkretismu týče, začal si Ježíš, když ukradl ideu trojjedinosti.

Po zavraždění wotanisty Václava ochrankou čtrnáctiletého křesťana - svatého Boleslava - při křtinách třetího Boleslavova syna Odvahokvase v Brandýse nad Labem, došlo k masivnímu tažení proti Odinově kultu, boření chrámů a šibenic, čehož zhoubné následky trvají dodnes, i když pozdější legendy to celé pomotaly a udělaly svatého z Václava a z Boleslava ukrutného stavitele.

• Eburodunona - bohyně všech cest vedoucích do Brna. Brno je jedno z mála měst, které nezaložili Keltové, neboť jeho založení je data mnohem pozdějšího. Už v jejich dobách se ale jednalo o významné centrum obchodu - a další růst jeho významu s sebou nesl i šíření Eburodunonina kultu.

• TIR - poměrně nový bůh kamionové přepravy. K jeho uctění se staví tzv. Kruhový objezd. Jeho kult se prosadil na úkor vyznavačů Ugloboga.

Původ Uhloboha v keltské věrouce

Pro keltskou společnost je typická především Arbofilie. Život běžného stromu měl cenu života jednoho běžného člověka. Kelti tak byli odouzeni žít buď v lese a nebo vůbec. V archeologickém záznamu se tak střídají vrstvy z dob s početnou keltskou populací a téměř žádnými stavbami a naopak hojnou keltskou zástavbou bez dokladů keltského osídlení. Keltové v touze po civilizaci založili Kladno, aby získali uhlí. Kult uhelného boha tak představoval vše kladné: teplo, světlo, kovářská řemesla... Z horšího uhlí vyráběli šperky. V současnosti, žijíce na Marsu a neřešíce tak věčný souboj se stromy, Keltové tento starodávný kult opustili. Dnes se ještě provozuje v uhelných elektrárnách ale málokdo ví proč.

Keltští druidové

nebyli jen náboženskými představiteli, ale jednalo se o keltskou inteligenci. Některé římské prameny uvádí, že se na druida studovalo až 20 let. Druid Eduen Diviciacos, keltský diplomat, byl dokonce jako jeden z mála cizinců přijat v Římském senátě, kam byl vpuštěn i se svým štítem a "velmi dlouhým" mečem. Druidové byli natolik neoblíbení, že druid mohl pouhým nástupem na bojiště ukončit probíhající bitvu; obě strany se obvykle svorně vrhly na druida.

Zlatý srp a kladivo

Zlatý srp a kladivo

Že druidové vzývali zlatý srp a sekali s ním jmelí z dubu je pouhá pomluva třešňového klanu. Jmelí na dubu samozřejmě neroste - na dubech roste jenom chmelu (slovanské slovo) a ochmetu (keltské klivo) příbuzná rostlina ochmel. Křížení původního českého ochmelu s východoevropským planým chmelem, se kterým experimentoval poslední keltský kmen Lučanů je mimochodem příčina unikátních vlastností současných žateckých odrůd.

Druidové naopak vzývali zlaté kladivo. Jednak s ním přitloukali o Vánocích pozlacené trsy jmelí na duby, jednak s ním zabíjeli posvátné zvíře - Zlaté prase.

Z nadužívání přívlastku zlatý lze dovodit, že zlato pro Kelty představovalo běžnou, téměř bezcenou komoditu (viz obchod). I k balení potravin se používal buď tzv. Auobal nebo o něco dražší Agobal. A protože Kelti neznali hliník, neboť jej nelze vyrábět v kovářské výhni, jsou dnes zbytky keltských svačin rozházené všude po krajině vyhledávanou a cennou kořistí různých hledačů pokladů.

Válečnictví

Keltské šavle

Od dob, kdy se Keltové dokázali "zformovat" už se na jejich válečnické výkony alespoň dalo dívat. Vrcholem jejich taktiky bylo asi nasazení tzv. hodu šavlí, kvůli čemuž se ale náklady na tažení neúměrně prodražovala četnou návštěvou hospod.

Národ od nátury povícero zbabělý neměl jinak o válce ani potuchy. Běžné bylo například řešit střetnutí dvou armád rapovým soubojem velitelů. Například Římanům pro fonologický nepoměr mezi utilitární klasickou latinou a zastřenou melodickou keltštinou tento způsob boje nesvědčil, ale potom, co jejich generálům Senát zakázal přistupovat na keltské výzvy, se Římanům už nepodařilo prohrát jedinou bitvu, natož válku.

Římané popisovali Kelty jako bojovný a srdnatý národ. Což je pochopitelné, neboť mrtvého poraženého nepřítele se vyplatí chválit. Keltský způsob válčení popisovali římští i řečtí autoři jako velice divoký a ztřeštěný. V boji se Keltové postavili čelem k nepřátelskému vojsku, načež prý začali strašlivě křičet a tlouct oštěpy a meči do svých štítů. Pak se měli za neutuchajícího řevu prudce rozeběhnout proti svým soupeřům. Nepřátelští vojácí vyděšení zjevem a hrozivým křikem Keltů leckdy ztratili odvahu a obrátili se na útěk. Boj s prchající armádou byl pak pro Kelty snadnou záležitostí. Pokud se ovšem nepřátelské vojsko nezaleklo, Keltové zastavili krátce před tím, než došlo ke střetu, obrátili se k nepříteli zády a nechali se pobít. Vysoce efektivní metoda boje neboť s minimálním úsilím umožňuje maximální masakr.

Z keltského prostředí známe první doložené použití vozové hradby. Bójové její prototyp nasadili v Galii proti Caesarovi. A jelikož ji odmítali opustit a bojovat, a Caesarovi se nedařilo obléhat pevnost, kterou noc co noc mohli obléhaní zaparkovat někam jinam, dostalo v rámci mírové dohody nějakých 30 kiloKeltů právo v Galii parkovat na trvalo a dálniční známky na deset let k tomu, kdyby se přecijenom rozhodli vrátit do Bohemie.

Keltské bojové písně přežily v české kultuře až do dnešních dob, na čemž má velkou zásluhu především český jazykozpytec Lou Tornádo Baden a jeho hudební skupina Tři Bráchové. Mezi písněmi vyniká rázný pochod s názvem Kelti jdou a je jich moc.

Literatura

Keltští bardi bezděčným drápáním do březové kůry při chvilkách nedostatku poezie stvořili vlastní písmo zvané ogham.

Z literárních památek psaných jiným písmem stojí za zmínku především velšská cymerská lidová kuchařka Magginokyon.

Hodně bylo napsáno též o Keltech, například slavné Caesarovo filozofické pojednání:

Comentarii de rebus Gallicum

	Tento článek obsahuje příliš mnoho informací.
	Pokud se je budete snažit všechny vstřebat, může se stát, že vám exploduje hlava.