Vybíječka

Tento článek na téma "Vybíječka"

pojednává o opačném tématu než článek Nabíječka.

Typický příklad vybíječky - motorek s bezvýznamnou vrtulkou.

Vybíječka je zařízení, sloužící k bezdůvodnému a neúčelnému spotřebovávání elektrické energie. Může být sestavena prakticky z jakéhokoliv zdroje a spotřebiče, ovšem aby byla plně efektivní, měl by mít spotřebič co možná nejvyšší spotřebu.

Historie

Vybíječka bývá častým námětem lidové slovesnosti.

O přesném datu vzniku vybíječky se vedou různé spekulace a dohady, ale pravděpodobně první vybíječku sestrojil již roku 1800 Alessandro Volta při svém objevu galvanického článku, který díky své nedokonalosti ztrácel velmi rychle kapacitu. Jeho vybíječka byla tedy nejdokonalejší, jelikož se článek sám vybíjel i bez použití spotřebiče. Postupem času se však baterie zdokonalovaly a elektrický náboj se dnes již ze článku vytrácí sám od sebe jen velmi pomalu. K sestavení funkční vybíječky je tak potřeba spotřebiče, který by odebíral co největší množství proudu a zároveň neplnil žádný využitelný, potřebný, pomocný nebo estetický účel.

Princip

Principielně ani technicky není vybíječka nikterak složitá, těžší ovšem je vymyslet "něco", co bude "něco dělat" a přitom to bude úplně na "nic". Vybíječku tvoří v zásadě dva hlavní konstruční prvky. Za prvé je zde zdroj. Nejčastěji se jedná o baterii (nebo baterie), ať už nabíjecí či nenabíjecí. Za druhé je to spotřebič, například:

• bezdůvodně se točící motorek
• žárovka která svítí zbůhdarma ve dne , nic nesignalizuje a svým světlem spíše otravuje
• audio/video přehrávač kterému nikdo nevěnuje sebemenší pozornost
• spuštěný autoalarm s porouchaným nebo záměrně přerušeným zvukovým výstupem
• zapnutý akušroubovák v rukou opilého, spícího dělníka na stavbě
• zapnutá ruční svítilna, kterou našel pes, odnesl ji a zahrabal na zahradě
• chodící Králiček Duracell (má nízkou efektivitu)
• vibrátor v domově důchodců
• 99,9% čínských výrobků na tužkové baterie (0,1% je relativní chyba pro výpočet korekce)
• a mnoho dalších....

Svůj účel vybíječka splní, jakmile se zdroj zcela vybije a spotřebič přestane fungovat (přestane svítit, houkat, točit se, vibrovat, otravovat...) čímž však paradoxně přestane existovat, jelikož už nebude co a čím vybíjet.

Využití

Hlavní využití mají vybíječky například ve velkých firmách mezi dělníky. Ti je využívají z mnoha důvodů.

• Nudí se a vytvářejí zbytečné a nepochopitelné přístroje.
• Chtějí se pomstít svému zaměstnavateli plýtváním drahé energie.
• Dělají pokusy, které by si doma nedovolili, protože by mohli něco zničit.
• Jsou flegmatičtí nebo zapomětliví, když nevypínají přístroje, které už nevyužívají.

Další velké využití mají v reklamním průmyslu, na tržnicích, na poutích, nebo v nejrůznějších výzkumných laboratořích. Největšího rozmachu však dosahovaly v socialistickém průmyslu, i když režim to rezolutně popíral. Jejím principem se inspirovala řada umělců, čeští politikové její principy zavedli do vlády a inspiraci našli i programátoři z Microsoftu při tvorbě Windows.

• Největší výkon mají vybíječky v povětrných elektrárnách.