Neperpetuum mobile

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Palec.png

Tento článek může obsahovat výsledky vlastního výzkumu!

To je ale moc dobře, protože vlastní výzkum zaručuje faktickou správnost, kterou často nespolehlivé nebo lživé zdroje neposkytují.

Tento vzoreček je píčovina, což u mnoha lidí vyvolává plané naděje.

Perpetuum mobile (latinsky: věčně v pohybu. Česky také: Věčný stroj, samohyb) je hypotetický stroj, který pro svůj chod (údajně) nepotřebuje žádný vnější zdroj energie. Obecně se předpokládá, že takový stroj nemůže existovat, neboť je to v rozporu s fyzikálními zákony. Takový stroj byl však sestrojen a plně funkčně odzkoušen vědeckým týmem Necyklopedie pod skromným názvem Neperpetuum mobile.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Legendární nález z roku 1902 byl mylně označován jako čmáranice malého děcka

Járu Cimrana provokovaly teorie o porušování termodynamických zákonů, které logicky označil za chybné. Termodynamické a kinetické zákony byly, až do jeho geniálního nápadu, založeny na síle, vzájemné či postupné destrukci, uměle vytvářené akci a reakci. Cimrman však přišel se šokujícím tvrzením o využití přírodních sil (využití zemské přitažlivosti k pohonu výtahů), počasí (zachytávat dešťové kapky do turbín k výrobě elektrického proudu tzv. dešťové elektrárny ) a naturálních, nenásilných vztahů v přírodě (naše Neperpetuum mobile).

Rakouskouherští i britští vědci byli těmito postupy přímo znechuceni a zavrhli celou záležitost pro nedostatek důkazů a předložené dokumentace byly okamžitě zničeny. Až na jeden instruktážní obrázek z roku 1902, který náš tým nalezl při nákladných expedicích v Liptákově. Místní měli tuto čmáranici za výtvor jednoho ze žáků zdejší obecné školy. My se však nedali oklamat a ihned jsme poznali Járovo písmo, poté i revoluční myšlenku!

Princip[editovat | editovat zdroj]

Po digitální úpravě a kybernetickém rozboru jsme přišli na funkčnost celého komplexu. Stačí k sobě dát dva magnety opačného pólu, tím vzniká naturální, nenásilný vztah a to ten, že se magnety začnou přitahovat. To je věc obecně známá. Avšak Cimrman magnety uprostřed provrtal a do otvorů usadil hřídele s pevnou základnou, čímž se magnety začali otáčet po své ose (jeden sem, druhý tam). Nyní stačilo hřídele usadit k turbíně elektrárny a ta už s připojenou cívkou vyráběla elektrický proud stejně jako dešťová, či uhelná elektrárna.

Zjistili jsme, že magnety k sobě vložené stejnými póly se také začaly otáčet a to mnohem rychleji, ale to byl princip postaven na nepřirozené síle a destrukci, tedy proti zásadám Járy Cimrmana.

Digitální úprava odhalila Cimrmanovo velké tajemství

Co teď[editovat | editovat zdroj]

Pochopitelně jsme náš výzkum chtěli ihned vyzkoušet v reálu. Největší zájem měli japonští fukušimisté, ti ale jakoby se vypařili a ztratili jsme s nimi kontakt. Proto jsme uskromnili náš nevesmírný program a vybudovali vlastní elektrárnu, která je plně funkční a svými solárními panely napájí veřejné osvětlení v Bruselu.

Co potom[editovat | editovat zdroj]

VTN dále zkoumá další využití našeho patentu. Nejzajímavější se zdá být pohon automobilu, na kterém pracujeme dnem i nocí, o všem bude informovat náš lodní deník.

Merge-arrows.png Tento článek se tematicky překrývá s článkem Perpetuum mobile.

To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.