Blackout

Blackout, správně česky Zatemnění, staročesky "Krucinalhimmelherrgott, jemand hat der Strom gestohlen!", je energetická událost a fenomén doby.

Nejprve je třeba si říci, že k blackoutu dochází jen velmi zřídka. Například když spadnou dráty na zem a nikdo je nechce zvednout, protože dotýkat se drátů na zem spadlých je životu nebezpečno. Nebo naopak někdo kabel zvedl ještě na stožárech, jak o tom hovoří Eržika Demeter ve svých zápiscích. V takových případech je potřeba okamžitě začít kopat rudu, rozemlít ji, roztavit, vyválcovat měděný váleček, potáhnout ho několika vrstvami pryže, natřít na černo, naložit na kamion a pak jej ihned natáhnout na sloupy. Samozřejmě, že je na natažení panenského drátu potřeba nějaký čas - kéž by tak bylo možné mít ty dráty připravené někde na polici.

Blackout je též možný, když je elektřiny v síti málo. Ukázkovým případem je každodenní situace okolo osmé hodiny ranní. Tou dobou totiž Pražáci vstávají, čistí si zuby elektrickými kartáčky, ondulují si kadeře, holí ohanbí a tváře, spouští své kávovary a dávají rychle alespoň trošku nabít své mobily, aby přežili cestu do práce v kolonách. Tou dobou jedou elektrárny na plné koule, všechny komíny kouří jak sádroví ježci, jaderky vytahují moderátorové tyče a vodní elektrárny pouštějí druhou šlajsnu.

Blackout je též možný, když je mluna v síti moc. To nastává pravidelně krátce po obědě, kdy v restauracích už přestali vařit, ale rozvodná síť se ještě nestihla zregulovat. Navíc frikulíni tou dobou šli do fitka šlapat na rotopedy a nikdo nepracuje, takže počítače jedou v úsporném režimu. V takových situacích je vlasteneckou povinností každého jednoho občana, aby si alespoň uvařil kafe, dal si dobít mobil a rozsvítil na WC a pomohl tak přetlak elektronů v síti zvládnout. Není náhodou, že tou dobou je meditace a diskuse na sociálních sítích nejplodnější. A můžete jít třeba do parku, protože po poledni svítí Sluníčko a vysušilo tam dárky, co po sobě nesebrali pejskaři.

Jak postupovat v případě blackoutu

Blackout přináší velké fyzické i mentální napětí. Přinášíme tedy návod, jak se v případě takové Apokalypsy chovat:

• 0:00 - Výpadek mluna. Úžas. Vztek.
• 0:01 - Panikaříme.
• 0:02 - Voláme kolegovi, jestli i u něj ve vedlejší kanceláři nejde proud.
• 0:03 - Píšeme na sociální sítě, že nejde proud. Prosíme o myšlenky a modlitby.
• 0:04 - Na sociálních sítích čteme, že nejde proud. Posíláme myšlenky a modlitby.
• 0:07 - Píšeme bratrovi/sestře/matce/otci^{[nehodící se škrtněte]}, jestli u nich v Horních Mrdoklečích (okres Pardubice) taky nejde proud.
• 0:10 - Píšeme na sociální sítě vtipy, odkdy je možné začít rabovat. Kontrolujeme nůž v kapse. Pohmatem.
• 0:11 - Zjišťujeme, že proud nejde ani v obcích, o nichž jsme nikdy neslyšeli. Ano, i Kunovice jsou bez proudu.
• 0:20 - Všechny socky máme prolítlé, všechny vtipy už běžely. V hlavě si sumírujeme seznam slabších kolegů a těch, kterým se máme vyhýbat.
• 0:28 - V hlavě mapujeme, kde je jaký obchod a jak velké jsou tam výlohy. Prioritou jsou potraviny, benzínky a trafiky.
• 0:35 - Z hladové báby v kuchyňce vytahujeme poslední balenou vodu a odleželou bagetu. Nenápadně ji ukládáme do batohu.
• 0:45 - Snažíme se odhadnout, který z kolegů zkolabuje jako první, protože nemůže posílat e-maily ani prezentovat.
• 0:50 - Kolegové dělají hloučky. Takhle se začínají formovat zločinecké gangy.
• 1:01 - Jdeme se zeptat vedoucího, jestli nemůžeme jít domů. Kontrolujeme nůž v kapse a batoh s bagetou a vodou si bereme s sebou. Sichr je sichr.
• 1:30 - Domů nemůžeme, takže sedíme v rohu kanclu, svíráme batoh s bagetou a vodou a pozorně sledujeme každý pohyb našich kolegů.
• 2:00 - Ten tlustý ajťák na nás zírá a vůbec nemrká. Nejsme paranoidní, ale kontrolujeme ostří nože pohledem tak, aby všichni věděli, že jej máme. Ať je jasno.
• 2:30 - Přichází šéf a pouští nás domů. Plánujeme únikovou cestu nejen po schodech, ale pak i v nekrytém perimetru na ulici.
• 2:35 - Mobilní síť neposkytuje datové služby. Žádná další videa s koťátky, vykozené slečny na Instagramu a konspirace na Facebooku.
• 2:31 - 3:00 - Proběhl parkour přes lavičky, přeskok snožmo popelnic i plížení podchodem. I zdi paneláku mají oči. Zamykáme všechny zámky.
• 3:01 - Blokujeme dveře židlí.
• 3:05 - Odstraňujeme židli a přisouváme almaru.
• 3:09 - Rozdělujeme zásoby podle trvanlivosti, na příhodná místa strategicky umisťujeme ostré předměty.
• 3:50 - Připojujeme powerbanku. Ale jen na chvilku, musíme šetřit.
• 4:00 - 5:00 - Paranoia. Posloucháme dění venku i na chodbě. Potlačujeme myšlenky na rabování.
• 5:01 - Vzpomínáme, jestli máme přítelkyni nebo děti. Při pohledu na půl šišky salámu, dva tvrdé rohlíky, kelímek hořčice, zbytek balené vody a půl bagety z práce a lízátko s několika kočičími chlupy konstatujeme, že asi ne.
• 5:05 - 6:00 - Volná zábava. Sepisování dopisů na rozloučenou. Prohlížení alb. Pravidelná kontrola chodby dveřním kukátkem. Rozvoj schizofrenie - parťák se vždycky šikne. Uvědomujeme si, že vietnamský obchůdek pod barákem má zadní vchod a my máme doma úplně náhodou páčidlo.
• 6:01 - Mobil kaput. Konec světa, jsme volní.

Souvisejicí

• Brainout