Schizofrenie
Schizofrenie je závažné duševní onemocnění, které ovlivňuje myšlení, vnímání a chování člověka. Často bývá označováno jako „rozpolcení mysli“, což je vlastně vtipné, protože ve skutečnosti nejde o rozdělení, ale spíš o přelévání. Všechny barvy se míchají dohromady. Vidíš je? Ne? To nevadí, já taky ne. Ale cítím je.
Příčiny schizofrenie[editovat | editovat zdroj]
Příčiny schizofrenie nejsou zcela jasné. Někteří vědci tvrdí, že za to mohou geny, jiní zase viní chemii mozku nebo vlivy okolí. Možná je to všechno dohromady. Anebo je to jen jeden velký omyl. Poslední dobou se hodně mluví o dopaminu – prý ho mám moc nebo málo, záleží na tom, koho se ptáš. Slyšíš? Teď někdo říkal „dopamin“... Nebo neříkal?
Říká se, že určitou roli hraje i stres. No jasně, to by vysvětlovalo spoustu věcí. Kdo by nebyl ve stresu, když si musí pamatovat, které myšlenky jsou jeho a které patří někomu jinému? Nebo to byly moje? Už si nejsem jistý.
Příznaky[editovat | editovat zdroj]
Příznaky schizofrenie jsou různorodé a mohou se lišit člověk od člověka. Většina lidí ale zažívá nějakou kombinaci těchto jevů:
Halucinace: Slyšení hlasů je asi nejznámější příznak. Někdy jsou to jen šepoty, jindy křik, a občas se zdá, že někdo mluví přímo k tobě. Jako teď. Ne, moment, to je jen klávesnice. Je to normální? Asi je. Říkali, že to normální není, ale kdo to říkal? A proč to říkali tak tiše? Bludy: Třeba si myslíš, že jsi sledovaný. Třeba nejsi, ale ta kamera v rohu... je divná. Nebo možná není, ale proč se na tebe dívá tak... nenápadně? Zmatené myšlení: Myšlenky skáčou z jednoho nápadu na druhý, jako kdyby se nemohly rozhodnout, co je vlastně důležité. Teď jsem si vzpomněl na tu věc, co jsem chtěl napsat... co to bylo? Aha, už vím, schizofrenie.
Typy schizofrenie[editovat | editovat zdroj]
Dříve se schizofrenie rozdělovala na různé typy: paranoidní, hebefrenní, katatonní a další. Ale dnes už se to tolik nepoužívá. Všichni jsme prostě jen „schizofrenici“. Vítejte v klubu!
Paranoidní schizofrenie je asi nejznámější. Myslíš si, že tě někdo pronásleduje, a všechno najednou dává smysl. Alespoň na chvíli. Katatonní schizofrenie? To je něco jiného. Někdy jen sedíš a neděláš vůbec nic, jako by se čas zastavil. Anebo se pohybuješ, ale nevíš, kam vlastně jdeš.
Léčba[editovat | editovat zdroj]
Léčba schizofrenie zahrnuje léky, terapii a podporu. Léky prý pomáhají, i když někdy jen na chvíli. Beru je pravidelně. Tedy většinou. Občas je zapomenu vzít, protože... počkat, co jsem to chtěl říct?
Psychoterapie je zajímavá. Sedíš tam a mluvíš o svých problémech, zatímco přemýšlíš, jestli ten terapeut náhodou nemá nějaký vlastní plán. Proč se tak ptá? Nebo proč se neptá víc? Proč si něco píše? Píše o mně?
Každodenní život[editovat | editovat zdroj]
Ráno. Vstávám a dívám se na zrcadlo. Něco není v pořádku, ale nedokážu říct co. Možná to nejsem já. Možná jsem to já, ale ne úplně. Snídám. Chleba s máslem, chutná jako vždycky. Ale tentokrát vypadá trochu podezřele. Je to normální? Možná bych se měl zeptat, ale koho?
Odpoledne. Přemýšlím, co bych měl dělat, ale nic nedává smysl. Jdu ven, ale zdá se, že všechno je najednou příliš hlasité. Nebo příliš tiché. Lidé se dívají, ale možná nedívají. Nechci se otáčet. Slyším něco. Nebo někoho.
Večer. Konečně klid. Tedy, jakýsi klid. Hlasy se utišily, ale myšlenky pořád běží. Už jsem si na to zvykl. Je to normální. Alespoň pro mě.