Antihmota

	VĚDA SCHVALUJE
	Ďábelští vědátoři mají s tímto článkem velké ďábelské plány, protože tento článek je tak děsně íííívl a ukazuje smrtelná fakta pro jejich nepřátele. Who-hahaha!

Žluto oranžová antihmota( 3001 x zvětšeno)

Antihmota vypadá jako hrouda modelíny s určitou vlastností např.:

• fialová
• ostnatá
• žlutá
• růžová
• zelená, atd.

Existuje 7 základních druhů antihmot:

• šedá
• pichlavá
• tvrdá
• hladká
• slizová
• slaná
• hedvábná

Všechny mají šedou barvu.

Pod-Antihmoty

Podantihmoty se tvoří z jiných druhů antihmot. Antihmota od sebe svůj kus oddělí a dá mu vlastnost, kterou nemá ještě žádná jiná antihmota. Můžeme hovořit o štěpení. Mohou nabývat šest vůní, obdobně jako škvarky, vzhledem k tomu že je to antihmota liší se jen opačným znaménkem. Například láska = nenávist atd.

Cimrmanova klasifikace částic, o náročnosti výzkumu svědčí např. to že míra vulgarizmu částic byla specifikována až v poslední době

Převtělování

Antihmoty o sobě většinou ani neví, že jsou antihmotami. Stejně tak si nepamatují své minulé životy. Je však možné, že narazí na něco, s čím už se v životě setkali a přijde jim to povědomé. Občas se dokonce rozvzpomenou i na útržky svých minulých životů. Převtělení probíhá takto:

1. antihmota opustí svou starou tělesnou schránku a vybere si novou
2. sotva nastoupí do dalšího těla, vše zapomene
3. antihmota se může vtělit pouze do osob, které se teprve narodí nebo do věcí, které se mají vyrobit
4. antihmota se zformuje do požadovaného tvaru a nasadí si přiměřenou barvu

Antihmoty ve věcech

Pokud se vám někdy něco bez příčiny rozbilo nebo vám to nešlo složit, ačkoli jste dělal vše správně, s nejvyšší pravděpodobností to byla vina antihmoty. Jsou totiž zlomyslné anebo je už nebaví žít ve starém těle a tak se rozbijí. Díky této vlastnosti se však dají lehko rozeznat od normálních věcí. Pak existují dvě možnosti, jak se jich zbavit:

1. S příslušnou antihmotou se domluvíte. Pokud budete dostatečně přesvědčivý, antihmota se přestane poškozovat. (Tato metoda působí málokdy, protože antihmoty jsou, jak jsem psala, zlomyslné.)
2. Příslušnou věc rozbít. Musí se však naprosto zničit, aby už nikdy nemohla být složena.

Číňané vyrábějí ze žluté antihmoty kurvítka, ty se ovšem po nastaveném čase z výroby rozpadají sama a složit se již nedají.

Krystalická růžová antihmota(dilithium pink, atomové číslo 777)) se využívá ve warpových pohonech kosmických lodí, protože může nabývat různých stavů podle zabarvení, růžovější nereaguje s jinou antihmotou, naopak hnědší nereaguje s jinou hmotou.

Tady se lidská antihmota pěkně vybarvila

Antihmoty v lidech

Dají se těžko poznat. Chovají se sice trochu zvláštně až šíleně, ale je jich tolik, že nám to ani nepřijde divné. Zvláštní je, že většina bláznů nejsou antihmoty. Většinou si vybírají mužské tělesné schránky.

Dají se poznat podle těchto příznaků (nemusí mít všechny):

1. nepodobají se svým rodičům (vlastnostmi i vzhledem)
2. mají talent na zranění
3. chovají se neobvykle, buď moc dětinsky, nebo moc dospěle
4. vymýšlí si o sobě různé nepravdivosti, většinou na zvýšení popularity
5. neví o sobě, že jsou antihmoty, ani že něco takového existuje

Nejčastější druhy lidských antihmot:

1. růžová antihmota
   • ženská – snaží se být středem pozornosti, líbí se většině kluků (mužů). Chová se namyšleně a afektovaně. Svým zářením omamuje ostatní lidi i antihmoty a oni ji obdivují a následují. Je zákeřná a podlá, ale uvědomují si to jen ti, kdo nejsou omámeni.
   • mužská – vyskytuje se o něco méně, než ženská. Většinou jsou to homosexuálové. Pokud ne, jsou to miláčci žen. Někdy však nosí růžové nebo fialové věci. Většinou mají zájem hlavně o růžové antihmoty (o obě pohlaví). Pozor, neplést se šampónky!
2. žlutá antihmota
   • ženská – typická drbna. Sbírá o všech informace, trochu si je upravuje a pak je říká dál. Žluté antihmoty se od sebe mohou lišit jak vzhledem, tak vlastnostmi, ale tohle mají společné. Existují třeba i růžovo – žluté antihmoty.
   • mužská – stejný popis jako u ženské.

Hýl, ilustrační obrázek, po vyhubení se bohužel lepší nenašel

Antihmota a Cimrman

Cimrman objevil anihilaci hmoty a antihmoty. Ve své příruční astrofyzikální laboratoři (PAL) vystavoval Cimrman různé předměty proudu tehdy čerstvě objevených pozitronů. Když jimi bombardoval ptáky, hýly, byli hýlové pozitrony zcela zničeni. Cimrman nazval tento proces příznačně antihýlace. Jeho metoda byla pro lidstvo velkým dobrodiním, neboť tehdy přemnožení hýlové s oblibou sedávali lidem na nos, čímž je velmi sužovali. Proto se též dodnes lidově říká "má na nose hýla". Svým pozitronovým bombardováním - či jak dnes kratčeji říkáme anihýlací, Cimrman vymýtil hýly a tím i jejich ošklivý zlozvyk.

Existence pozitronů vedla Cimrmana ke konstrukci přístroje, jenž sám nazval elektronický zeslabovač. Šlo údajně o to, že elektrony, urychlované mezi katodou a anodou, byly zachycovány ve zvláštní pozitronové pasti. Čím více elektronů se uvolnilo z katody, tím méně jich dopadlo na anodu, a také naopak: čím míň bylo uvolněných elektronů, tím více jich dospělo k anodě. Cimrman tak mohl využít svého zeslabovače k registraci dnes tak proslulých černých děr. Jelikož černé díry vůbec nezáří, nevyrážejí z katody vůbec žádné elektrony, takže díky zeslabovači jich dospěje na anodu nekonečně mnoho. Tím nastává šlus ...

Praktické odkazy

• Antihmota levně
• Antiperle

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Antihmota na české Wikipedii.