Židé

Typický žid a typický rabín

Židé jsou starobylý národ numismatiků proslavený zejména kvalitou svých žertů.

Historie

Kdysi dávno, žili byli v dalekém Egyptě lidé. Věřte nevěřte, doopravdy tomu tak bylo. Lidé v Egyptě se dělili na dvě skupiny: vládnoucí kastu a póvl, čili odpad. Což byli otroci. Egypťanům to vyhovovalo, protože ti nahoře měli čas na své radosti a těm dole to zas až tak moc úplně nesedlo, ale přišlo jim to lepší, než dostávat denně po hřbetě klackem. Takže plebs stavěl pyramidy a jiné Egyptské voloviny až jednou Mojžíš odešel za samohanou na horu Sinaj a když se celý zesinalý vrátil, hovořil z cesty. Že prý skrzevá hořící keř k němu promluvil Bůh. Dnes již badatelé vědí, že si na hoře umotal kořen, ale tehdá z toho lidi byli štajf.

Slovo dalo slovo, židovští otroci uvítali nového proroka nadšením, mávali pestrobarevnými praporky, vesele křepčili a tak ani nepostřehli, že Mojžíš není úplně v cajku a že je chce někam odvést. Nicméně postavili alegorické vozy, seřadili zástupy trpaslíků nesoucí falické symboly, tanečnice z Ria s pestrobarevnými obleky, Dana Nekonečného vybavili píšťalkou a vyrazili za tehdejším vládcem říše Slunce, kterým byl faraon Tutanchamón.

„Morces hadry Tutoši, Ti tady na to házíme bobek a valíme pali. A nezdržuj, sic ti tady z toho ansámlbu udělám kulničku na dříví!“

- Mojžíš

Vůdce národa tam poté zdvořile požádal vládce Egypta, aby mohli židé odejít ze země. Tutanchamon správně odhadl intoxikaci organismu svého soka a řekl, ať jde do prdele. Mojžíš slíbil pomstu a svolal na zemi deset pohrom, které Tutanchámon blahosklonně přijal, protože se tehdá hodně šikly. Jen považte - žáby zdarma!

Moudrý a hodný faraon si užíval nabízených statků a služeb a k ničemu se neměl. Nicméně židé projevili jednu ze svých typických vlastností - vytrvalost. Ne nadarmo se říká, že nejlepším lepidlem je židovská víra, protože ta udrží ledasco. Takže prudili chudáka faraona, až ten mávnul rukou a blahosklonně je nechal jít, kam se jim zamane. Dokonce pro případ, že by se chtěli vrátit, poslal za nimi armádu. Jak se ukázalo, tento akt byl pro židovský národ klíčový, protože jim ukázal, že od té doby už na tom budou jen hůř a hůř.

Náboženství

Židovské náboženství je polyteistické. Hlavním bohem je Hospodin, kterému se zasvěcují chrámy v téměř každé vsi. Druhým, někdy mnohem důležitějším bohem je Mamon, který má na starosti množení peněz. Dalším je bůžek Vetesh, který podporuje hromadění majetku, který se ještě dá zpeněžit.

Typické rysy

Přestože je nauka o lidských rasách v rámci EU v současné době v nelibosti, s její pomocí je možné příslušníky tohoto národa jednoznačně identifikovat podle velikosti nosu, dlouhých vlasů na skráních, vousů a ustřiženého pinďoura, kterémužto se říká obřízka. Nemnoho jedinců bylo přítomno tomuto aktu a je ochotno o tom mluvit, ale v zásadě je to hned po menstruaci druhý nejhrůznější čin páchaný na mužích.

V poslední době se začíná objevovat takzvaný krypto-žid. Ten, kromě ustřiženého pinďoura, postrádá většinu identifikačních rysů běžného žida. Jeho specialitou je život ve skrytu a těžení kryptoměny juderium.

Židé a zeměpis

Jednou ze slabých stránek tohoto národa je navigace. Když vyrazili z milující náruče starověkého Egypta, Mojžíš mlátil do země klackem, až se rozvalila voda a židé přešli na druhou stranu suchou nohou. Vzhledem k faktu, že voda se rozestoupila, ale každou chvíli to vypadalo, že se na ně navalí zpět, nedá se o suchosti mluvit v případě hýžďové rýhy. To dá rozum. Stateční židé bez buzoly, mapy a navigace GLONASS vyrazili do pouště. No a přejít poušť jim trvalo bratru 40 let, protože zhulený Mojžíš napadal na pravou nohu a tudíž zcela podvědomě tahal lidi za sebou v kruzích. Čas od času konzultovali svou cestu s destičkami, které Mojžíš dovalil z hory, ale tam se pouze dověděli, co nesmí. Jednoznačné podcenění předcestovní přípravy. Mojžíš také trpěl silnou alergií na některé čichové podněty, tedy smrady. Téměř pokaždé, když se, se svým souputujícím národem, někam dovlekli a zakempovali, pokaždé po pár hodinách začal pčíkat, slzet, nudle kanoucí měl až po pás, a celý se osypal, napuchla mu tvář, pysky, oči i jeho mužná pýcha, prostě klasický Quinckeho edém. Nakonec vždy zařval "pojďte pryč, tady ta zem zas tak protivně smrdí, to je děsný, to se nedá vydržet, jdeme jinam". Za těch 40 let tímhle způsobem prolezli celý dnešní Blízký Východ; a byla tam místa, hodně jich bylo, kde to pro nešťastného Mojžíše bylo učiněné peklo.

Když pak po letech dopajdali konečně na místo, kde ta zem ani trochu nesmrděla, kde konečně Mojžíšovi bylo přímo božsky, a kde se jim tudíž konečně líbilo, prohlásili to svou zemí zaslíbenou, kde si vyhlásili svůj stát Izrael. Shodou okolností to byla Palestína, což se dodnes místním zas až tak moc nezamlouvá. A je to taky jedno z mála míst této části světa, kde v zemi fakt nenajdete ani zblo té smrduté, odporně páchnoucí nafty.

Židé a sport

Létající Žid provozující Jew-jitsu při kradmém útoku

Židé se od pradávna věnovali sportu. A to zejména sportu kolektivnímu. Tak, jako je v Americe populární sport Hod trpaslíkem v Evropě byla, obzvláště ve středověku, populární skupinová obdoba tohoto sportu, pro niž zlidovělo označení Pogrom. Pogrom spočíval v tom, že židé utíkali, lidé za nimi pobíhali se štafetovým kolíkem, kterým jim ťukali na hřbety. Kdo ťuknul tak šikovně, že ťuknutý už nevstal, získal bod. Aby se dosáhlo světelných efektů, které nebyly v té době ještě k dispozici, zapalovaly se podél trasy běhu židovské domy. Vrcholným potěšením pak bylo pozorovat, jak v plamenech hoří židle (židle, po vzoru kůzle, zde mládě od Žida). Byly země, kde pravidelné pořádání pogromů bylo vůbec nejoblíbenějším národním sportem, na kteří mnozí tamnější domorodci dodnes s láskou a hrdostí vzpomínají.

"Jestlipak i ty máš čisté prádlo, hošku?"

Díky neustálému tréninku s obyvateli okolních států se neustále zlepšují v Biatlonu. Zejména ve střelbě vynikají i ženy, neboť tréninky jsou pro ně povinné. Šéfem výcviku je Rabbi, který se stará převážně o to, aby jeho svěřenci měli vždy čisté prádlo a identifikační štítek, kdyby dorazila humanitární zásilka ze Sýrie nebo od charitativní organizace Hizballáh.

Poměrně známou skutečností je fakt, že bojové umění z předbiblických dob ovládá každé malé žídě. Jedná se o takzvané Jew-jitsu, což je série bojových chvatů a úderů, která útočníka připraví o peněženku, aniž by to dotyčný poznal.

Židovská kultura

V průběhu dějin se židé ukázali jako velcí milovníci kultury. Nejen díky proslavené schopnosti hromadit umělecká díla nedozírné hodnoty, ale též proto, že součástí židovské kultury je potřeba poznávání cizích krajů. Takže se postupně roztáhli po celém světě. Za pomoci Hitlerovy cestovní kanceláře například hromadně cestovali za nákupy do Polska. Protože se ukázalo, že místní domorodci nemají takové obchodní schopnosti, část zmiňovaného národa tam podniká dodnes.

„A Karlovi, kterému jsem slíbil, že si na něj vzpomenu v závěti, posílám srdečný pozdrav.“

- Kohn na smrtelné posteli

Židovská moudra

Dříve:

Povídá Kohn Abelesovi: "Včera jsem si pouštěl moc krásný pornofilm."
"A co na něm bylo tak krásného?"
"Ten sex nic moc, ale já jsem si to pouštěl pozpátku."
"Cože?"
"To vám byla nádhera, když ty kurvy v bordelu mi vracely peníze!"

Dnes:

• "Tak jsem si pouštěl moc krásný historický film od sametové revoluce 1989 do roku 2024, ale pozpátku!

  To vám ale byla nádhera, když ty kurvy vracely privatizovaný majetek a nakradené peníze!"

• Která období naší historie mají židi nejraději?

  Národní obrezání.

• Povídá Roubíček Kohnovi:

  "Tak jsem vám tuhle četl, že prej jsme tu naši zemičku zaprodali Americe a Západu.

  A teď tady zase píšou, že jsme se zaprodali Rusku a Číně.

  No, řeknou Kohn, není to krásný, prodat takový aušus dvakrát?"