Evropská komise

Předseda EK si s parlamentem rozumí

Předseda rád hraje s poslanci různé hry

Podívejte na to, jak se mají rádi!

Občas se to Jeanovi i nepovede

O poslance se s láskou stará

S někým se občas nepohodne

Ale především je to gentleman!

„Vydej se na misi, pohlídat komisi!“

- Piráti

Evropská komise je nejvyšší orgán EU, který aspiruje na zařazení do seznamu zločineckých organizací. Wikipedie by vás jistě zaplavila spoustou nudných údajů a nerelevantních dat, nic z toho, co se v ní píše, ale není ani z poloviny tak signifikantní, jako kterákoli jediná věta tohoto článku.

EK sestává z armády nikým nevolených komisařů, bezpočtu úředníků a její rozhodnutí jsou svatá. Při své práci se řídí dvěma principy: vydáváním nařízení (čti: "musí se") a vydáváním zákazů (čti: "nesmí se"). Protože většina rozhodnutí EK není jaksi pochopena, zaklíná se blahem všeholidu. Všeholid si ovšem myslí svoje a koná tak, že se spíše řídí zdravým rozumem. Nejlepší příklady vynikajících rozhodnutí EK, která přijdou obyčejným lidem naprosto nesmyslná a ničím nepodložená: přesné parametry zakřivení okurek a banánů, předepsaná velikost slepičích klecí, zákaz žárovek, používání WC a další perly. EK je jako Bůh , neboť ví všechno, je neomylná a co činí, dobře činí.

Motto:

Největší tragédií jsou lidé, kteří to s ostatními myslí dobře i proti jejich vůli..

Jaroslav Kubera

Jak to funguje?

Uvědomme si, že jsou to taky jenom lidé, navíc velmi dobře placení a tudíž jsou si vědomi, že musí vykázat nějakou činnost. Jejich vlastní nápady velmi často narazí, a proto je třeba je nějak zdůvodnit. Jak? Vědecky a masírováním veřejnosti prostřednictvím tisku a televize. Ohání se hlavně ochranou zdraví a blahobytem všeholidu, dále pak ochranou všehomíra před zkázou nezodpovědnými lidmi. Kampaň zpravidla začíná zprávou, že např. vědci z university XY zjistili, že .... libovolně doplň. Pravda je ovšem taková, že za vším stojí zpravidla výrobce něčeho, co nikdo nechce, ale dotyčné firmy mají dosti prostředků a šikovných lobistů k prosazení svých zájmů, ať už se jedná např. o výrobce léků, automobilů, nebo třeba povidel. Po kampani následuje již známé vydání směrnice a je to. Potom už vesele vydělává i producent prasečích hoven.

Podpora vědy?

Jak shora uvedeno, je třeba vše vědecky podložit. Vědci nebudou dělat zadarmo, samozřejmě, kam by přišli, a tak spolu se zadáním výzkumu dostanou tzv. grant, a to se to panečku bádá! Takový pěkný a důležitý výzkum nedávno provedla Jihočeská univerzita nádhernou prací o uhlíkové stopě rajské omáčky. To si zaslouží ovace. Pro uklidnění všeholidu, (jde přece o globální oteplování, ta hrůza) nutno dodat, že výzkum ještě neskončil a bude probíhat i u jiných potravin, omáčky jsou již probádány a tak je nyní na řadě krupičná kaše pro kojence a šišky s mákem. Lze mít naději, že na základě výzkumu bude tento ne příliš oblíbený pokrm EK zakázán.

Takových výzkumů probíhá spousta na řadě evropských univerzit, nyní vědci například zjistili, že cukr je jed, dá se tedy očekávat, že bude nejprve více zdaněn (kvůli zdraví všeholidu) a později zakázán. Jako nadějná se také jeví studie o uhlíkové stopě při spásání trávy člověkem.

Proč?

Odpověď je jednoduchá, lze ji v podstatě nalézt již ve výše uvedených řádcích. Potřebuje-li peníze skupina výrobců, zalobuje a je to. Potřebují-li peníze státy, nemusí ani lobovat, stačí se jen zmínit a nové daně jsou na světě, např. daň z hranolků. Půjde-li to takhle dál, brzy se bude platit daň z oken, dveří, ze vzduchu a dalších libovolných věcí, přijde možná i daň z vylučování nadměrných kousků stolice a další, vše záleží jen od invence slovutné EK.

Závěr?

Je na bíledni, že směrnic bude přibývat v přímé úměře vysychání státních pokladen. Starší generaci to silně připomíná éru reálného socialismu (zákazy, příkazy, nařízení, směrnice), slovník je skoro stejný, jenom teď je pojem "široká a rozvinutá spolupráce mezi bratrskými národy" nahrazena pojmem "evropská solidarita". Oproti tomu heslo "Dohonit a předhonit Ameriku!" zůstalo stejné. Náš národ něco takového nemůže rozhodit, protože jsme už z dřívějších let zvyklí a umíme v tom chodit. Není pamětníka, že by se i ta nejpřísnější směrnice nedala mistrně obejít, a to skýtá naději do budoucna.