Svatý ruční granát
Svatý ruční granát je nejsvětější a nejvzácnější zbraní všech dob, nepočítáme-li tedy Kopí osudu a Thorovo kladivo Mjölnir. Jde o složité zařízení vyrobené z drahocených materiálů, vzácných drahokamů, koncetrované víry a destilovaného náboženského fanatismu. To vše dodává svatému ručnímu granátu tak velkou ničivou sílu a jeho držiteli, respektive odhoditeli, takovou moc, že je to ta nejlepší věc vůbec, s jakou můžete vyrazit na svaté poslání za hledáním ztraceného svatého grálu, nebo na svatou křížovou výpravu proti bezbožným nevěřícím.
Vzhled svatého ručního granátu[editovat | editovat zdroj]
Svatý ruční granát je zařízení sice velice složité a smrtonosné, napohled ale není nijak zvláštní, pomineme-li samozřejmě fakt, je vyroben z drahocených materiálů, vzácných drahokamů, koncentrované víry a destilovaného náboženského fanatismu. Vypadá totiž jako koule s křížkem. Vytrhněte křížek a granát exploduje. Prosté a smrtící, odstranění křížku jakožto svatého symbolu totiž uvolní esenci koncentrvané víry a destilovaného křesťanského fanatismu a ta se okamžitě vrhne na zasažený cíl údernou silou několika megatun dynamitu.
Svatý ruční granát je některými neznalci mylně nazýván královské jablko. Není známo, kdo takovou pitomost vymyslel, ani jak je vůbec možné, že někdo takovou pitomost vymyslel.
Výroba svatého ručního granátu[editovat | editovat zdroj]
Jak už bylo psáno, svatý ruční granát je vyroben z drahocených materiálů, vzácných drahokamů, koncentrované víry a destilovaného náboženského fanatismu. Z toho jasně vyplývá, že jeho výroba není nic snadného. Proslýchá se, že kromě zlatníka a brusiče drahokamů je k výrobě potřeba také nevinné nemluvně bez jediného hříchu, svatý muž s maximálně třemi hříchy a hlas a víra stovky věřících, jejichž koeficient hříšnosti průměrně činí maximálně 1,2 středně těžkého hříchu s parametrem litování a pokání rovným přinejmenším 23,4.
Žel bohu, přesný proces výroby svatého ručního granátu je dnes již zcela ztracen a zapomenut. Kdyby tomu tak nebylo, svatý otec z Vatikánu by se díky pouhopouhým několika svatým ručním granátům mohl smést z povrchu zemského všechny nevěřící psy i pomatené propagátory potratů a zastánce antikoncepce.
Vznik a prestiž svatého ručního granátu[editovat | editovat zdroj]
Svatý ruční granát byl poprvé sestrojen roku 969 v Antiochii a stačilo jedno jediné použití, a celé město bylo okamžitě osvobozeno od muslimské nadvlády. Zbraň se okamžitě stala hitem mezi všemi křesťany, především pak mezi těmi, kteří si jej mohli dovolit, nebo si to alespoň mysleli.
Šlo o zvůlebožíkrále, krále, králíky a králíčky, jejichž PR agentury jim nakukaly, že by se měli prezentovat jako obránci svaté křesťanské víry, s čímž je kromě stavby kostelů, křtu, podpory kněžích, křesťanského jména a účasti na křížové výpravě nutné samozřejmě také vlastnictví svatého ručního granátu. A tak se stalo, že bohatla Antiochie díky výrobě a vývozu svatých ručních granátů, že bohatli zlatníci po celé Evropě díky výrobě nefunkčních napodobenin svatého ručního granátu, a že bohatli malíři a sochaři díky malování obrazů a sochání soch panovníka třímajícího svatý ruční granát. Tomuto období všeobecného bohatnutí se mezi odborníky na slovo vzatými říká Svatoručněgranátová renesance.
Užití svatého ručního granátu[editovat | editovat zdroj]
Navzdory Svatoručněgranátové revoluci byl svatý ruční granát použit jen dvakrát - poprvé při osvobozování Antiochie, jak už bylo zmíněno, a podruhé králem Artušem při jeho hledání svatého grálu, kdy bylo nezbytně nutné zničit krvelačnou smrtonosnou bestii ve tvaru bílého chundelatého králíčka. Toto použití svatého ručního granátu je také jediné použití svatého ručního granátu, o kterém byl natočen film. Poněkud matoucí je jen fakt, že král Artuš žil několik staletí dříve, než byl svatý ruční granát poprvé vyroben.
|
„Jóó, jeden granát, prosím, chci si zahrát aport s vořechem.“ | |
| Kocour, část 12. - Paralelní vesmír | ||