Kulčiba

Kulčiba dávivá
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: skrytosemenné (Cryptospermatidae) Třída: dvouděložné (Diuterata) Řád: hořcotvarohové (Gentianales) Čeleď: loganovité (Dacialoganidae) Rod: kulčiba (Strychnos)
Binomické jméno
Strychnos nux-vomica ( Kulčiba dávivá)

Co je to zač, ta kulčiba?

Kulčiba dávivá (lat. strychnos nux-vomica) je strom, případně keř z tropické Asie, vyskytuje se též v Africe. Listy jsou křižmostojné, bílé květy vyrůstají ve vidlanech. Plody jsou velké kulovité bobule s tuhým, šedě žlutým oplodím. V rosolovité dužnině jsou 2 až 4 okrouhlá zploštělá semena, obsahující indolové alkaloidy (2 až 3 %), zejména strychnin (1 %) a brucin (1,5 %). Alkaloidy se nacházejí i v kůře a v listech rostliny.

Jedovatosti obsažené

Droga zvaná strychnin, vyráběná ze semen kulčiby, se používá pro zvýšení chuti k jídlu a k posílení svalstva. Strychnin dráždí centrální nervovou soustavu, zejména nervy páteřní míchy, zvyšuje napětí svalstva, čehož lze využít při léčení svalové ochablosti, např. při poruchách trávicího ústrojí (poisoning device). Povzbuzuje dýchání a krevní oběh, lze jej též použít jako přímo ďábelské tonikum při činnosti souloživé.

Strychnin

Strychnin je poměrně složitý (uměle jej vyrobit donedávna uměl jen Chuck Norris), šíleně hořký rostlinný steroidní alkaloid. Smrtelnou dávkou strychninu je už 30 mg. Je to typický křečkový jed. Jako inhibitor glycinového receptoru blokuje retardéry synaptického přenosu zadních kořenů míšních a umožňuje tak rozsáhlé rozšíření podráždění. Malé dávky zvyšují místní reflexy, vyšší dávky pak dráždí i centra v prodloužené míše. I malé impulsy tak vedou k rychle se šířícím záchvatům nekoordinovaných reflexních křečí. Až velké dávky způsobují ochrnutí centrálního nervstva.

Jak ta potvora jedovatá oučinkuje

Strychnin je typický křečový jed. Otrava strychninem má dvě jasně oddělená stadia. V prvním, počátečním stadiu dojde k extrémnímu zbystření zraku, sluchu, hmatu i čichu, které se vyhrotí natolik, že je to až nesnesitelné. Vnímání bolesti je zde naopak potlačeno.

Intoxikovaný se stává extrémně dráždivým. Nastávají nezvyklé pocity ztuhlosti ve žvýkacím i šíjovém svalstvu, polykání vázne, objevuje se závrať. To trvá poměrně dlouho, většinou čtvrt až půl hodiny. Pak se začne stupňovat do extrému úzkost, až je z ní úzkost smrtelná. Tělo zachvacuje nezvladatelný třes; každý, i sebemenší vjem je vnímán se stále se zvyšující mírou hrozivosti a bezprostředního ohrožení. A ono je taky proč.

Náhle, ať už bez zjevné příčiny či po nějakém nepatrném vjemu, exploduje v těle divoký záchvat, který je vstupem do stádia strychninových křečí. Takový záchvat trvá 1 až 2 minuty. Jsou to tonické křeče, přecházející do rozsáhlých konvulsí veškerého kosterního svalstva. Během křečí je blokován dech, konečky prstů i jiné periferie modrají, krevní tlak stoupá. Veškeré svalstvo je do krajnosti napjaté, přičemž každý jeden křečovitě stažený sval znamená pro intoxikovaného nesnesitelnou bolest. Je zjevné, že utrpení musí být strašlivé, leč postupující asfyxie ze zástavy dechu vjem bolesti marginalisuje.

Po odeznění záchvatu nastane relaxace, něco jako klid před další bouří. Vědomí, asfyxií zastřené, se zvolna probouzí zpět do drsné reality. Intoxikovaný se na chvíli vrací zpátky do stádia prvního, kdy však každý sebemenší podnět (jemný dotek) může spustit další křečový záchvat. Záchvat, který s krutou samozřejmostí opět nastane.

Záchvaty se opakují se stále větší a větší silou. Intoxikovaný je čím dál vyčerpanější, vědomí však neztrácí, naopak, myšlení je vybičované k maximu a vědomí neodvratného konce je stále zřetelnější a hrozivější. Opakující se prožitek blízké smrti je prožíván stále silněji, sama smrt nakonec přichází zpravidla během záchvatu, ať už bezdeším bez návratu v paroxysmatu křečí, či zástavou smrtelně znaveného srdce. Slabší jedinci umírají již při prvých záchvatech, ti silnější si jich mohou vychutnat mnohem více.

Záchrana

Strychnin pomůže při otravě prášky na spaní, a naopak. Antidotem strychninu jsou totiž právě barbituráty, tradiční léky na spaní, návrat zpět z divokých křečí tak může zajistit třeba fenobarbital. Ovšem urvané úpony, potrhané svalstvo, podrcené zuby a (snad jen napůl) překousnutý jazyk se budou hojit ještě pěkně dlouho.