Evropský parlament

Evropský parlament je diskuzní kroužek Evropské unie sloužící především k navození pocitu demokratičnosti a umlčení nebohých lidových politiků, kteří si dovolují nahlas vyslovit názor, že by jejich hlas mohl být v Unii také zastoupený.

Lidé sedící v Evropském parlamentu, europoslanci, nemají ve skutečnosti žádnou moc, čímž je zajištěna plynulá nekonečnost jejich diskuzí, neboť jejich nápady nebudou nikdy realizovány v praxi. Tím je díkybohu zajištěno, že budou pravomoce v rukou kompetentních lidí z Evropské komise.

Oblíbenou hrou v Evropském parlamentu je tichá pošta nebo pexeso. Europoslanci mají povinné přestávky, aby nedošlo ke kolapsům z fyzického vyčerpání podobně jako v odstrašujícím případě českého europoslance Miloslava Ransdorfa. (Fyzická námaha byla koneckonců vždy postrachem bolševiků.)

Jazyky v Evropském parlamentu

Občerstvení je samozřejmostí, debatující nesmějí být rušeni při jejich nikam nevedoucích seancích.

Jednou ze mnoha chytrých fint bylo nastavit v Evropském parlamentu jednání ve všech národních jazycích současně, aby si poslanci nerozuměli a museli zaměstnávat sbor překladatelů. Mezi překladatele pak Evropská komise dosadila svoje příbuzné a známé, kteří si tak mohou přivydělat, deformovat parlamentní komunikaci podle přání Evropská komise a především dosazovat další svoje příbuzné a známé na teprve vznikající pozice, kteří si tak mohou přivydělat a ještě víc deformovat parlamentní komunikaci podle přání Evropské komise.

Sídlo Evropského parlamentu

Poslankyně Inga Vergeström
(NKJ-CSI) skromně přenechala svou kancelář v Malmö svojí překladatelce do bulharštiny

Moudří soudruzi z Evropské komise a zástupci špiček členských států fikaně rozhodli, že sídlo Evropského parlamentu bude hned na dvou místech, v Bruselu a ve Štrasburgu, aby se tak skrze neustálé přesouvání jednání mezi oběma pobočkami ochromila schopnost parlamentu o čemkoli rozhodnout, zkrátka, aby to ti pomalejší poslanci nestihli.

Dvojí sídlo a s tím spojené přesuny narušují také informační nápisy na trase Brusel — Štrasburg, které jsou vždy v jednom z národních jazyků členských států, čímž se přesun poslanců dále zpomaluje.

Příklad

Litevský europoslanec jede ze Štrasburgu zpět do Bruselu. Podle cedule v anglickém jazyce (angličtinu ovládá skvěle) správně odbočí doprava. V rádiu se dozví od španělsky (španělsky mluví plynule) mluvícího reportéra o výluce a odbočí do malé obce, aby byl na diskusi v Bruselu včas. Když se ale chce v malé obci zeptat na cestu, zjistí, že místní mluví jen maďarsky.

Evropský parlament v médiích

Na procesy a fungování evropských institucí je zřejmě uvaleno přísné informační embargo. Eurokomisaři a europoslanci se nesmí v žádném případě objevit v žádných mediích, natožpak aby spolu debatovali v nějakém pořadu. (Ještě by řekli do éteru nějakou pitomost…) Naprosto je tak pochopitelné, proč jste ani nikdy neslyšeli o jakémkoli z Bruselu vysílaném pořadu takového typu, o evropských stranách ani o jiném poslanci než o pár českých a jednom šaškovi jménem Farage. Evropský parlament je tak veřejností vnímán jako skvělá zašívárna, kam uklidit nevýrazné politiky a pěkně si přivydělat, viď Špidlo.

Pravomoci Evropského parlamentu

V parlamentu může být i legrace nízkou účast poslanců se snaží dohnat zastoupením dětí

Pravomoci evropského parlamentu došly tak daleko, že poslanci mají dokonce právo schvalovat předsedu komise a její složení! Myšlenka, že by obsazení postu předsedy komise měla vycházet z výsledku parlamentních voleb je však poměrně nová. Myšlenka, že by snad tito leadři stran a kandidáti na předsedu mohli kandidovat v celé Evropské unii jako celku, aby je tak měli možnost volit i občani z Horní Dolní v Čezku, Seregedínu v Maďarsku nebo Nikósie v Kypru ještě ale možná ani nikoho nenapadla. Poslanci evropského parlamentu navíc jako snad jediní poslanci na celé zeměkouli nemají právo podávat vlastní návrhy zákonů, mají jen právo schvalovat ty, co jim předloží Evropská komise.

Euroskeptická kritika

Euroskeptická kritika se soustřeďuje především kolem suprčuprmegagigavlasteneckých joudů jako Svobodní a spol. Tihle chytráci si myslí, že Evropská unie bude demokratičtější, když se rozhodování dostane do rukou národních států a jejich zás-tupců, což je samozřejmě naprosto logické když uvážíte, že právě v těch bylo po celou dobou, kdy se Evropská unie řídí summity hlav evropských států a ministrů a evropskou komisí která má jednoho zástupce za každý stát. Že právě tohle rozhodování hlav států a jejich pověřených úředníčků za zavřenými dveřmi, je právě tím, co odděluje Evropskou politiku od občanů, samozřejmě Svobodné sotva napadne. Stav kdy všichni musejí mít poslední slovo a jakýkoli neúspěch hodí vždy jen na ostatní a na zlý imaginární Brusel je pro špičky členských států samozřejmostí, stejně jako pro Svobodné svatým pravidlem. Že asi těžko může demokraticky působit mezinárodní instituce... Svobodní se ale místo toho bojí Evropského parlamentu a vzývají Evropskou radu a radu EU, které si dokonce nechaly podobná jména, aby zmátli občany.

Až podezřelá podobnost s parlamentem ČR

Oba zmíněné parlamenty sdílejí podobný typ debatujících zúčastněných, avšak český parlament není experiment nýbrž tvrdá realita.

Euročtení

• Euran, chemický prvek
• Kapitán Evropa, superhrdina
• Mein Kampf, kniha
• Most EU, projekt rozvoje infrastruktury
• Ústavní soud, podobný experiment tentokrát ale v prostředí české kotliny
• Dopis Bruselu, autentický dopis zaslaný do Brusele

• 

  Evropský Program Erasmus připravuje do vysokých funkcí mladé a nadané lidi

• 

  Vlajka EU a vlajka nejvíce prominentní členské země

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Parlament. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.