República Socialismo o Muerte de Cúba: Porovnání verzí

Několik dalších století po něm se sem rozhodli vypravit opět [[Španělsko|Španělé]], kteří zde založili prosperující [[Kolonizace Měsíce|kolonii]]. Nicméně místní byli mírně nakrklí z toho, že tu mají hafo černochů a že o nich rozhoduje nějaký Madrid na druhé straně [[Planeta zvířat|planet]]y, a tak než si to ve Španělsku uvědomili, vypukla revoluce. Avšak ani po ní se Kubáncům úspěšně nedařilo. Zlí [[USA|američtí]] imperialisté se rozhodli vykořisťovat nebohé Kubánce a prodávat jim [[chlast]], ženy, víno a hry. Netrvalo to dlouhou dobu, a přišla opět revoluce.

 

==Fidel==

V té se objevil současný vůdce, Fidel Castrol. S nákladním vozem plným kastrolů přepadl hlavní město, umlátil se svými věrnými tehdejšího vůdce Fulgencia Baptistu a "ustanovil sovětskou moc". Následující roky byly více než zvláštní. Díky spojenectví se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]], na věčné časy, se podařilo Kubáncům také i něco vybudovat, například raketová sila. Sovětské rakety byly namířené permanentně na americké území, což donutilo Američany vydat Kubáncům Louisianu a Floridu, kde moc získala právě [[Komunistická strana Floridy]], věrný to spolupracovník Kastrola. Nicméně na Kubě samotné začaly problémy; sovětské vnímání karibského prostředí nepadlo na úrodnou půdu. Pokus dovézt [[žigulík]]y, a provozovat je po tamních polích ztroskotal, když se polovina všech žigulíků utopila s agonickým kvílením v bažinách. Proto se soudruzi rozhodli vybudovat dálnice, avšak aut, která by zde mohla jezdit, bylo pořád málo. I proto byl zahájen v roce 1980 program "[[žigulík]] za cukr", díky kterému do SSSR putoval kvalitní cukr, a v továrnách na žigulíky bylo vytíženo, byť půlka SSSR stále chodila pěšky.