Ahmud Pepa Al-Rashidi

Historická fotografie Ahmuda Pepy Al-Rashidi před migrací do České Republiky z Pakistánu (ChatGPT)

Ahmud Pepa Al-Rashidi je legendární student elektrotechniky na Střední průmyslové škole v Šumperku, známý mezi spolužáky svým neortodoxním přístupem k fyzice i životu.

Jeho cesty jsou popsány autorem Františkem H. Fermentem.

Byl umožněn únik z Pakistánu díky Kratomovému Rytíři - Dominiku P. Zgerbovi.

Kdysi se proslavil tzv. „dum-bum incidentem“ na místním letišti, kde údajně jeho experimentální pyrotechnická konstrukce způsobila menší pozdvižení – událost, která se rychle stala legendou školních chodeb.

Navzdory (nebo právě díky) tomuto skandálu si Ahmud získal pověst géniuse-chaotik, který dokáže opravit rozbitý transformátor z kancelářské sešívačky, ale zároveň je schopen vyvolat explozi v laboratorním zásuvkovém poli.

V poslední době je známý i svými intelektuálními souboji s ekologickým aktivistou Ričmondem, které se odehrávají jak na školních chodbách, tak na sociálních sítích. Jejich diskuse o udržitelnosti, energii a smyslu života jsou často sledovány desítkami spolužáků a prý i několika učiteli.

Život Ahmuda Pepy Al-Rashidiho v Pakistánu

Citace pochází z autobiografického díla Ahmuda Pepy Al-Rashidiho, které napsal v zajetí po skandálu na letišti.

Když se ohlédnu zpět, všechno to začalo v údolí, kde se mísil pach spáleného cínu a prachu z páječek. Tam, ve středisku Dum-Bum, mě učili, že energie není nepřítel — jen zrcadlo toho, kdo ji ovládá. Říkali, že se tam trénují taktiky, které dokážou zlomit i největší odpor. Ale ve skutečnosti to byly jen lekce o vytrvalosti, o schopnosti vydržet tlak, o tom, jak se nenechat zasáhnout proudem života.

Byl jsem mladý a naivní. Chtěl jsem poznat hranice možností, a tak jsem poslouchal, učil se a hledal sílu. Jenže čím víc jsem se učil ovládat proud, tím víc proud ovládal mě. Dum-Bum ve mně rezonoval — ne jako místo, ale jako ozvěna. Něco, co ti zůstane v hlavě, i když už jsi dávno pryč.

Můj útěk z Pákistánu nebyl útěk z místa, ale z minulosti. Opustil jsem staré myšlenky, otevřel se světu a skončil tam, kde bych to nikdy nečekal — na průmyslovce v Šumperku, mezi transformátory, spolužáky a učiteli, kteří mi ukázali, že síla může být i tvořivá.

Tam jsem potkal Aaliyah Aishu. Byla jiná. Nepotřebovala jiskry, aby svítila. Její klid mě rozbíjel i uzdravoval zároveň. Učila mě, že i v obvodech s největším napětím může vzniknout harmonie. Spolu jsme se smáli, hádali, pájeli i zkracovali — a možná právě tehdy jsem poprvé pochopil, že opravdový výboj se nedá změřit ve voltech.

Dnes, když jdu chodbami školy a slyším bzučet zářivky, připomíná mi to Dum-Bum. Ale už necítím strach ani zmatek. Jen klid — a tiché šumění proudu, které mi říká, že každá jiskra, i ta nejmenší, má svůj důvod.

Únik Ahmuda Pepy Al-Rashidi z Pakistánu

Úryvek z cestopisů sepsaných Františkem H. Fermentem;

Byly to poslední dny mého pobytu v Pákistánu — alespoň toho v mé hlavě. Tehdy se zdálo, že svět je jen soustava uzavřených obvodů: člověk dá energii, něco se rozsvítí, a nakonec se všechno zase vypne.

A pak se objevil Dominik P. Zgerb, známý mezi cestovateli pod jménem Kratomový rytíř. Říkalo se, že kdysi pil elixíry ze zelených listů, aby našel klid v rozkolísaném světě. Když jsem ho potkal poprvé, seděl na rozpáleném schodu staré rozvodny a četl z manuálu k osciloskopu, jako by to byla svatá kniha.

„Ahmude,“ řekl, „všechna energie, kterou hledáš, je už v tobě. Jen ji musíš převést do správného napětí.“

Té noci jsme spolu dlouho mluvili o rovnováze, o lidském odporu a o tom, proč někdy nestačí zůstat v systému, který tě svazuje. On mě naučil, že útěk není zbabělost — je to přepojení obvodu, restart.

Když jsem se rozhodl odejít, právě on mi ukázal cestu. Ne vedl mě fyzicky, ale mentálně — skrze myšlenky, které mi nechal, když odcházel. „Neboj se přetížení,“ řekl naposled. „Jen v něm zjistíš, kolik proudu zvládneš.“

A tak jsem odešel. Nezanechal jsem po sobě nic než sešit popsaný schématy a jméno učitele, které dnes už málokdo vysloví bez úsměvu: Dominik P. Zgerb — Kratomový rytíř.

Někdy, když zapojím nový obvod nebo slyším cvaknutí jističe, mám pocit, že ho slyším znovu. Ten tichý hlas, který mi kdysi ukázal cestu ven z uzavřeného kruhu.

Záchrana Baracka Obamy a Petra Pavla po cestě z Pakistánu

Historická fotografie Petra Pavla, Baracka Obamy a jejich zachránce Ahmuda Pepy Al-Rashidiho. Fotograf: Honza Someliér Časový

V legendách o Ahmudu Pepovi Al‑Rašídím se objevuje jedna epizoda, která je považována za jednu z jeho největších „dobrodružných misí“. Podle vyprávění se odehrála v rozlehlé poušti, kde ho osud svedl s dvěma nečekanými postavami — Barackem Obamou a Petrem Pavlem.

Podle pověstí se oba ocitli ztraceni uprostřed nekonečné písečné pláně, vysíleni horkem a žízní, hledající cestu zpět k civilizaci. Ahmud, tehdy ještě cestovatel mezi světy, narazil na tuto dvojici při svém putování.

Nedíval se na to jako obyčejný problém přežití, ale jako na úkol, který vyžaduje kombinaci intuice, elektrotechniky a starodávné moudrosti Dum‑Bumu. Po několika dnech průzkumu písku a měření vlhkosti s improvizovaným obvodem sestaveným z kabelů, solárního panelu a starého páječkového setu, objevil pod povrchem pouště skrytý zdroj vody — oázku, kterou pozdější generace nazvaly Studnou tichého výboje.

Podle legend Barack Obama údajně pronesl: „Ahmud, ty jsi více než elektrotechnik — jsi pouštní mág.“

A Petr Pavel prý dodal: „Tohle je příklad skutečné strategické improvizace.“

Ahmud na to odpověděl jen pokorně: „Každý obvod má svůj proud, i lidský život.“

A tak se tato událost stala symbolem jeho schopnosti propojit techniku, improvizaci a přátelství, a její příběh se šířil dál, jako ozvěna z dob Dum‑Bumu.